Třetina občanů této země je slaboduchá, každý sedmý debilní, dementní nebo alkoholik.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní, nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt." , vzkázal nám, v citaci psychiatra prof. Hoeschla, prezident republiky. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
„Z pohledu neurologického je Zemanovo urputné odmítání omluvit se a rozhodnutí odvolat se proti rozsudku jasným důkazem poruchy paměti, tedy i demence, která je podpořena jeho narcistickým sklonem.“, vzkázal mu na svém blogu neurolog Martin J. Stránský, vydavatel Přítomnosti.
Diagnostikovat na dálku je neprofesionální, neetické, zbytečné. Text doktora Stránského přesto neodsuzuji. Vnímám ho jako projev bezradnosti zkušeného lékaře, který nedokáže nečinně přihlížet škodám, které hlava státu působí sobě i okolí. Signály jsou nepřehlédnutelné: kauza korunovační klenoty, Pussy Riot, Ferdinand Peroutka, krteček, lodička, kalašnikov… „V pokročilé fázi nemoci se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje. Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá…“ píše se v odborné literatuře.
Jakkoliv není etické diagnostikovat prezidenta, je nutné otevřít kultivovanou odbornou diskuzi o vlivu zdravotního stavu představitele státní moci na výkon funkce. Je pozoruhodné, že v lékařském konziliu jsou specialisté na plíce, srdce, ledviny i palec u nohy, avšak chybí psychiatr a psycholog. Ani prezident přece není imunní proti duševním chorobám, může u něj propuknout psychóza, toxikománie nebo se rozvinout porucha osobnosti. Demokratické mechanizmy státu s takovou situací nepočítají. Přitom není výjimečná. Bývalý ministr zahraničí Velké Británie a původní profesí psychiatr David Owen v knize Nemocní u moci uvádí, že 49% prezidentů USA prošlo v životě vážnou duševní nemocí, během výkonu funkce pak 29%. Roosevelt a Johnson trpěli bipolární afektivní poruchou, Coolidge a Hoover depresemi, Bush junior a Nixon závislostí na alkoholu. „Když jsem s prezidentem mluvil, byl úplně na šrot“, cituje Owen z rozhovoru mezi ministrem zahraničí Kissingerem a místopředsedou Národní bezpečností rady Scowcroftem. Navzdory tomu, že v té době USA jednaly s Brežněvem o vojenské intervenci na Blízkém východě, ani jeden z nich se nad Nixonovým opilstvím a jeho mezinárodně-politickými riziky nepozastavoval. Nejde ale jen o konkrétní politická rozhodnutí.
Prezident je první mezi prvními, arbiter elegantiarum, mravní symbol. Jestliže mluví sprostě, uráží, podvádí, lže, vychloubá se pitím alkoholu a kouřením, legitimizuje toto chování ve veřejném prostoru. Občanům sděluje: „Tak je to správně. Když můžu já, můžete i vy.“. Na nevědomé úrovni se takému vlivu říká priming. Jeho sílu v experimentu prokázal psycholog John Bargh. Jedné skupině studentů dal přečíst text, v němž byla nahodile rozmístěna slova „zdvořilý, uctivý, trpělivý, ohleduplný“. Druhé skupině tentýž text, avšak s nahodile rozmístěnými slovy „agresivní, hrubý, otravovat, rušit“. Když po přečtení textu sledoval jejich chování zjistil, že studenti první skupiny se chovali trpělivě a zdvořile, studenti druhé arogantně a drze. Pokud občané naslouchají sprostotám, aroganci a hulvátství hlavy státu, nevědomě toto chování přejímají. Sami se stávají sprostými, arogantními hulváty.
Nejlepší léčbou je prevence, opatření směřující k tomu, aby se duševně chorý, opilec nebo psychopat do vedoucí funkce nedostal. David Owen navrhuje, aby se každý uchazeč o vedoucí funkci dobrovolně podrobil nezávislému vyšetření. To se týká nejen tělesného stavu. V USA takový test, business - scan, běžně používají velké firmy a státní instituce. Hodnotí se v něm struktura osobnosti, zvládání emocí, schopnost týmové spolupráce a vědomí společenské zodpovědnosti. Uchazeč výsledek testu předkládá zaměstnavateli, v případě politika voličům. Jestliže mohou znát údaje o krevním tlaku a hladině cholesterolu, měli by být seznámeni i s duševním stavem a charakterem kandidáta. Nezávislý kontrolní orgán zůstává v pohotovosti i během výkonu funkce. Podstatná je jeho nezávislost. Odborné společnosti navrhují vhodné kandidáty, z nichž je pak vybíráno losem. V případě Churchilla a Mitterranda se totiž ukázalo, že osobní lékaři, spříznění s politiky, jejich pokročilé onemocnění před veřejností léta zatajovali. Pokud nezávislá komise zjistí závažné narušení zdravotního stavu, informuje o tom nejprve politika samotného, poté premiéra, vládu, parlament. Politik má právo požádat o další nezávislé posouzení. V Kalifornii takto funguje Komise pro způsobilost soudců. Brání případům, který se před lety stal u mladoboleslavského soudu. Jeho soudce Nagy byl obviněný z přijímání úplatků, podvádění a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Státní zástupce ale stíhání ze zdravotních důvodů zastavil. „Porucha osobnosti u obviněného nastala již před spácháním projednávané trestné činnosti a plně se rozvinula v letech 2004-2005. V posledních třech letech svého působení u soudu vydal v průměru 180 rozsudků ročně“, sdělila mluvčí mladoboleslavského soudu. Dnes už nikdo nezjistí, zda je vydával ve stavu příčetnosti či šílenství.
Prezident mravní stav národa nejen utváří, ale také odráží. Přímá volba dává silný mandát. Úkolem hlavy státu ale není vycházet populisticky vstříc přáním veřejnosti, nýbrž přesvědčit ji o vlastní vizi fungování společnosti, o krocích, které nemusejí být voličům vždy příjemné. Pokud by se dnes podařilo oživit Václava Havla, vsadím se, že by na Hradě vyvěsil tibetskou vlajku, byl zdrženlivý vůči Rusku a Číně, nabádal nás k pomoci uprchlíkům. V přímé volbě by byl bez šancí. Na současné politické scéně mravní autoritu jemu podobnou těžko najdeme. Nezbývá, než abychom ji hledali sami v sobě.
„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní, nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt." , vzkázal nám, v citaci psychiatra prof. Hoeschla, prezident republiky. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
„Z pohledu neurologického je Zemanovo urputné odmítání omluvit se a rozhodnutí odvolat se proti rozsudku jasným důkazem poruchy paměti, tedy i demence, která je podpořena jeho narcistickým sklonem.“, vzkázal mu na svém blogu neurolog Martin J. Stránský, vydavatel Přítomnosti.
Diagnostikovat na dálku je neprofesionální, neetické, zbytečné. Text doktora Stránského přesto neodsuzuji. Vnímám ho jako projev bezradnosti zkušeného lékaře, který nedokáže nečinně přihlížet škodám, které hlava státu působí sobě i okolí. Signály jsou nepřehlédnutelné: kauza korunovační klenoty, Pussy Riot, Ferdinand Peroutka, krteček, lodička, kalašnikov… „V pokročilé fázi nemoci se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje. Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá…“ píše se v odborné literatuře.
Jakkoliv není etické diagnostikovat prezidenta, je nutné otevřít kultivovanou odbornou diskuzi o vlivu zdravotního stavu představitele státní moci na výkon funkce. Je pozoruhodné, že v lékařském konziliu jsou specialisté na plíce, srdce, ledviny i palec u nohy, avšak chybí psychiatr a psycholog. Ani prezident přece není imunní proti duševním chorobám, může u něj propuknout psychóza, toxikománie nebo se rozvinout porucha osobnosti. Demokratické mechanizmy státu s takovou situací nepočítají. Přitom není výjimečná. Bývalý ministr zahraničí Velké Británie a původní profesí psychiatr David Owen v knize Nemocní u moci uvádí, že 49% prezidentů USA prošlo v životě vážnou duševní nemocí, během výkonu funkce pak 29%. Roosevelt a Johnson trpěli bipolární afektivní poruchou, Coolidge a Hoover depresemi, Bush junior a Nixon závislostí na alkoholu. „Když jsem s prezidentem mluvil, byl úplně na šrot“, cituje Owen z rozhovoru mezi ministrem zahraničí Kissingerem a místopředsedou Národní bezpečností rady Scowcroftem. Navzdory tomu, že v té době USA jednaly s Brežněvem o vojenské intervenci na Blízkém východě, ani jeden z nich se nad Nixonovým opilstvím a jeho mezinárodně-politickými riziky nepozastavoval. Nejde ale jen o konkrétní politická rozhodnutí.
Prezident je první mezi prvními, arbiter elegantiarum, mravní symbol. Jestliže mluví sprostě, uráží, podvádí, lže, vychloubá se pitím alkoholu a kouřením, legitimizuje toto chování ve veřejném prostoru. Občanům sděluje: „Tak je to správně. Když můžu já, můžete i vy.“. Na nevědomé úrovni se takému vlivu říká priming. Jeho sílu v experimentu prokázal psycholog John Bargh. Jedné skupině studentů dal přečíst text, v němž byla nahodile rozmístěna slova „zdvořilý, uctivý, trpělivý, ohleduplný“. Druhé skupině tentýž text, avšak s nahodile rozmístěnými slovy „agresivní, hrubý, otravovat, rušit“. Když po přečtení textu sledoval jejich chování zjistil, že studenti první skupiny se chovali trpělivě a zdvořile, studenti druhé arogantně a drze. Pokud občané naslouchají sprostotám, aroganci a hulvátství hlavy státu, nevědomě toto chování přejímají. Sami se stávají sprostými, arogantními hulváty.
Nejlepší léčbou je prevence, opatření směřující k tomu, aby se duševně chorý, opilec nebo psychopat do vedoucí funkce nedostal. David Owen navrhuje, aby se každý uchazeč o vedoucí funkci dobrovolně podrobil nezávislému vyšetření. To se týká nejen tělesného stavu. V USA takový test, business - scan, běžně používají velké firmy a státní instituce. Hodnotí se v něm struktura osobnosti, zvládání emocí, schopnost týmové spolupráce a vědomí společenské zodpovědnosti. Uchazeč výsledek testu předkládá zaměstnavateli, v případě politika voličům. Jestliže mohou znát údaje o krevním tlaku a hladině cholesterolu, měli by být seznámeni i s duševním stavem a charakterem kandidáta. Nezávislý kontrolní orgán zůstává v pohotovosti i během výkonu funkce. Podstatná je jeho nezávislost. Odborné společnosti navrhují vhodné kandidáty, z nichž je pak vybíráno losem. V případě Churchilla a Mitterranda se totiž ukázalo, že osobní lékaři, spříznění s politiky, jejich pokročilé onemocnění před veřejností léta zatajovali. Pokud nezávislá komise zjistí závažné narušení zdravotního stavu, informuje o tom nejprve politika samotného, poté premiéra, vládu, parlament. Politik má právo požádat o další nezávislé posouzení. V Kalifornii takto funguje Komise pro způsobilost soudců. Brání případům, který se před lety stal u mladoboleslavského soudu. Jeho soudce Nagy byl obviněný z přijímání úplatků, podvádění a zneužívání pravomoci veřejného činitele. Státní zástupce ale stíhání ze zdravotních důvodů zastavil. „Porucha osobnosti u obviněného nastala již před spácháním projednávané trestné činnosti a plně se rozvinula v letech 2004-2005. V posledních třech letech svého působení u soudu vydal v průměru 180 rozsudků ročně“, sdělila mluvčí mladoboleslavského soudu. Dnes už nikdo nezjistí, zda je vydával ve stavu příčetnosti či šílenství.
Prezident mravní stav národa nejen utváří, ale také odráží. Přímá volba dává silný mandát. Úkolem hlavy státu ale není vycházet populisticky vstříc přáním veřejnosti, nýbrž přesvědčit ji o vlastní vizi fungování společnosti, o krocích, které nemusejí být voličům vždy příjemné. Pokud by se dnes podařilo oživit Václava Havla, vsadím se, že by na Hradě vyvěsil tibetskou vlajku, byl zdrženlivý vůči Rusku a Číně, nabádal nás k pomoci uprchlíkům. V přímé volbě by byl bez šancí. Na současné politické scéně mravní autoritu jemu podobnou těžko najdeme. Nezbývá, než abychom ji hledali sami v sobě.