Vyslechla jsem v Radiožurnálu dvacetiminutový rozhovor s Petrem Žilkou, jedním z mladých mužů skupiny Z toho ven. Ano, trenýrky na hradě. Neměla jsem to dělat. Taková kumulace hlouposti a arogance by mohla jednoho i zabít.

Jsem člověk, který mnohokrát za svůj život dokázal říct svůj názor i proti všem, mnohokrát projevil občanskou odvahu (počínaje listopadem 1989), vícekrát vystupoval proti vlivným lidem, jsem i proto vysoce tolerantní k názorům jiných, a dokáži polemizovat i když tvrdě, vždy korektně a bez osobních invektiv. Z mladého muže jsem však byla v šoku. A to nepřeháním. Pokud toto je naše mladá nadějná generace, tak je mi z toho fyzicky špatně. A to aktivitám recesistů jakéhokoli věku většinou fandím – růžový tank Davida Černého kdysi dávno mne nepohoršoval, ale pobavil, vynikající byl obří billboard Petra Čtvrtníčka, a koneckonců i divadelní představení o Kristýně Kočí mělo svou osobitou hodnotu. Nemám ráda projevy pana Knížáka s jeho "Dášeňkou", ale nikdy bych si nedovolila jej proto jakkoli pejorativně urazit, protože i přesto, že není mým šálkem čaje, je to originální osobnost.

Ne, nebudu ale mluvit o trenýrkách. Toto znevážení prezidentské standardy a Pražského hradu odsoudili méně či více i ti, kteří Miloše Zemana nemusejí. Třeba můj oblíbený komentátor Marek Stoniš v Reflexu. Patřím dokonce k lidem, kteří by se podepsali pod názor, že pánové Mynář a Ovčáček nemají na Pražském hradě co dělat. O Miloši Zemanovi to neřeknu nikdy, protože ho zvolili občané této země, a já to respektuji. Je svéráz, ale prostě - vyhrál. A v těch podstatných otázkách mám pocit, že přesně ví, co je pro naši republiku to správné. I když se to v tu chvíli nemusí zdát, a i když to pražská kavárna nepřijme. Jenže tam se nežije. Ale to je jiné téma...

Nejsem tedy ortodoxní zastánce Hradu, ani ničeho, co mi někdo vnucuje. Dělám si vlastní názor. Vždy. Výroky mladého muže v daném rozhovoru mne přesto tak šokovaly, že porušuji v tomto blogu dokonce svou zásadu nepoužívat silná slova na adresu kohokoliv. Ale někdy se to prostě musí, navíc mi sám Petr Žilka dal úžasný argument – domnívá se totiž, že když si někoho nevážím a nemám ho rád, mohu si ho dovolit hrubě urážet a dehonestovat. Nazvat Pražský Hrad sídlem „provinčního dědka“, zatímco na Bílý dům by mladík nevylezl, protože to nejde srovnávat (!!!), je ovšem neskutečný výraz obyčejné neznalosti a nějakých komplexů občana malé země. Proto si v tomto blogu osobuji právo nazvat Petra Žilku mladým nevzdělaným frackem, který nemá asi co pořádného na práci, touží po mikrofonech a kamerách, a tak dělá zhovadilosti s cílem upoutat zcestnou pozornost, za kterou by se měl naopak stydět. A proč říkám nevzdělaný fracek? Protože aby uspokojil své vášně, plivne klidně po sídle českých králů, a poníženě se klaní před Bílým domem jen proto, že my jsme, jeho ústy, provinční. "Nejsme, drahý Petře. Jen máme některé provinční mladíky, kterým není nic svaté, a kteří si své země neváží."

Nejenže mladý muž v rozhovoru projevil fatální neznalost toho, jak funguje tento stát (asi mu nevadí být hloupý, hlavně když realizuje své „umění“ – svatá prostoto to tak nazývat), ale uniklo mu například i to, že tak, jak Miloš Zeman jel otevírat čínské trhy, prezident Obama přijímá s obrovskou pompou čínského prezidenta právě v těchto dnech přímo v tom Bílém domě (který ovšem nelze s naším Pražským hradem podle toho mladého zoufalce srovnávat!!!, protože je to něco víc), a téma lidských práv se dle všech komentářů zmíní jen ze slušnosti. Protože Obamovi jde o všechno jiné, než o lidská práva v Číně – jde mu o profit USA v obchodech s Čínou. Ale na Bílý dům by mladý muž nevylezl. Pozuráží raději Pražský hrad jako provinční sídlo.

Pokud tento mladík nemá rád prezidenta Miloše Zemana, ani Pražský Hrad, ani naše symboly, a miluje spíše Obamu a Bílý dům, protože jsou to ti „velcí“, kterým se máme klanět, to právo mu neupírám. Je to sice opět projev tuposti (v případě hradu a symbolů státnosti) a naivity (v případě nekritického postoje k Bílému domu), ale i na to být hloupý má člověk nezadatelné právo. Co mu však upírám a co odsuzuji, je degradace našeho Pražského hradu, znevážení prezidentské standardy, hrubou vulgární urážku hlavy státu, zkrátka upírám mu právo být mladým frackem, který si myslí, že jak jemu se něco nelíbí, může dělat a říkat cokoliv. Nemůže. A pokud to dělá, já mám právo jej nazvat právě takto ostře, protože si o to řekl - tím, jaké mi dal mantinely. Nelíbí se mi Petr Žilka? Tak mám právo ho urážet - přece. Omlouvám se všem čtenářům tohoto blogu, ve kterém jsem poprvé za ty roky použila vulgární výraz. Byl ale na místě. Tak to dnes cítím, a takto jsem dnes hned reagovala na ten otřesný rozhovor o ničem.

A opakuji – je-li toto mladá nadějná generace, tak Bůh s námi. Pokud by ovšem tento mladík nenazval Boha provinčním dědkem, a neobrátil se k mocnějšímu Alláhovi. Takže - jak „Z toho ven“? Jen ven z toho, když nám tady dorůstají podobní lidé typu Petra Žilky, jejichž životním cílem a uměleckým (!!!!) projevem jsou červené trenky namísto prezidentské standardy, klaní se Bílému domu a uráží Pražský hrad, a je jim to tady, asi pro jejich kvality, moc provinční? Tito jednou budou reprezentovat tuto zemi? No to se tedy máme na co těšit.