Hra Naše násilí a vaše násilí dokázala nemožné. Svou vulgaritou a obscénností, vydávanými pražskou (a dnes i brněnskou!) kavárnou za umění, nebývale probrala ze zimního spánku obyčejný český lid. Tomu lidu totiž konečně došlo, že jakákoli kavárna tohoto druhu patří možná svým pojímáním „umění“ do Bohnic, ale ne na naše radnice, a nedej Bože do Parlamentu. A tak je docela dobře možné, že údajně originální (já tvrdím nechutnou a ve středu Evropy zcela nepřijatelně vulgární) divadelní hrou, nastal začátek definitivního konce pražské kavárny v Čechách a na Moravě.

V tomto kontextu mi dovolte složit autorovi, režisérovi i hercům hold. Co se lidem pevně stojícími nohama na zemi nepodařilo provést s těmi naivními a do nekonečna frázemi moralizujícími intelektuály více jak dvě desítky let, totiž ukázat je v jejich pravé, akce neschopné žvanící podstatě, dokázal právě naopak zcela předimenzovanou nahotou a obscénností jeden rádoby divadelní kus.

V tomto směru posloužily veřejné prostředky naopak velmi dobře, a možná s odstupem doby řekneme, jak bylo vynikající vidět všechny ty mužské oudy a vagíny, chvílemi nacpané vlajkami (v této souvislosti mne napadá zcela mimo text, zda tu vlajku dovnitř vpravoval gynekolog, nebo nějaký ochotný kolega), protože konečně tisícům lidí se otevřely oči, že TUDY ZKRÁTKA CESTA NEVEDE. Protože to by taky naše společnost mohla skončit v ku..ě. Omlouvám se, ale je to prostě tak. Protože co nejméně potřebujeme do této celosvětově i evropsky těžké doby, to jsou právě moralizující, ovšem jinak zcela akce neschopní užvanění intelektuálové. Deklamují, píší stupidní hry, zasouvají si vlajky do vagín, na pódiu mávají penisy, a svět se jim, umělcům, má klanět, a nevnímat ty hordy nájezdníků přicházející do Evropy. Svatá prostoto – kamže to míříme? Napadá mne zas jen jadrné slovo.

Vidíme to dnes a denně v celé EU – Evropa je nebývale ohrožována nelegální migrací, ale my řešíme GDPR, a jak jsem se nedávno dočetla, zákaz rumových pralinek. A naopak s těmi davy lidí, co nás prostě přišli obsadit a okrást o desítky let vytvářené evropské hodnoty, neumíme zamést a poslat je tam, kam patří. Tedy zpět, odkud přišli, protože naše stará, historicky těžce zkoušená Evropa, jim prostě nepatří. Ale to ne – intelektuálky vyslovovaly dokonce něco o samcích, a jak si to ty evropské ženy užijí. Už za to je měl někdo zavřít.

A dostávám se k hochům v modrém tričku. Jejich protest na prknech, která mají ukazovat svět (probůh…) proběhl bez použití jakéhokoli násilí, což si dovolím zdůraznit, a byl normálním lidem velmi srozumitelný, byl dobře zorganizovaný, takticky promyšlený a dosáhl svého cíle. Byl dán hlasitě prostor jinému názoru, který by jinak zapadl.

A kavárny křičí a nálepkují modrá trička výrazy „náckové“ a „fašisti“. Jenže tentokrát se všechny kavárny světa přepočítaly. Lidé velmi chápou Slušné lidi, zato nechápou ty jevištní obscénnosti, odmítají spolu se Slušnými lidmi českou vlajku ve vagíně, a to milionkrát víc, než kdysi trenýrky na Hradě, a propast mezi normálními lidmi a užvaněnou, ovšem zcela akce neschopnou kavárnou, se těmito dny stala nepřekonatelnou, protože oddělila dva zcela odlišné světy. Svět normálních lidí, kteří vědí, že česká státní vlajka ve vagíně a soulož Ježíše s muslimkou na scéně nemá ve slušné společnosti co dělat, stejně jako to, že tisíce lidí odjinud nemají bez pozvání co dělat v Evropě. To první je hanobení našeho státního symbolu, to druhé je útok na křesťanské základy našeho světa, a to třetí nás všechny přímo ohrožuje.

Nemá to co dělat s pojmy „nácek“ a „fašista“, a pokud, pak se dnes nácky a fašisty hrdě cítí většina občanů naší země. Stačí přečíst komentáře, jak se k těm pojmům lidé hlasitě a hrdě hlásí. Pokud tohoto chtělo brněnské divadlo Husa na provázku dosáhnout, povedlo se mu to opravdu skvěle. Že jsou Slušní lidé náckové? Tak to já jsem taky nácek!

A poslední poznámka – že prý je to umění (!!!) Není. Je to trapné, ubohé, statní symboly a křesťanskou víru znevažující porno, ale pozor! Které se na podiu neocitlo nějakým pomatením smyslů pár jedinců, ale dostalo se tam zcela cíleně a záměrně. Jako test, co všechno ještě Evropané snesou. Co všechno ještě vydrží český člověk. Jak dlouho si ještě necháme kálet na hlavu od lidí, kteří přišli Evropu bezohledně ovládnout, a my je budeme ještě naivně krmit a šatit (!!!), aby byli na to hodně silní a početní.

V tomto kontextu pak vnímám a hodnotím „hochy v modrém“ - jako muže, kteří se právě jako muži se svými svaly a odvahou jasně postavili a řekli – tohle už prostě ne. Tohle je přece za hranou! To nemůžeme připustit, a my protestujeme. A mají pravdu. Je to více než hrozné, a je to těžce za hranou - zákona, vkusu, naší hrdosti. A já jsem ráda, že ten protest udělali ti hoši za nás všechny, kteří to víme taky, ale prostě nemáme povahu ani možná ty „koule“ na to, abychom na to pódium vylezli taky. A že kavárny křičí něco o fašistech? Dovolte, abych se usmála - on ty kavárny ještě bere někdo po této divadelní hře vážně?

Děkuji proto celému tvůrčímu týmu, že hru Vaše násilí, naše násilí, nacvičil (to zasouvání vlajky do pochvy musela být fakt dřina), a Divadelnímu světu Brno 2018 za to, že ji do přehlídky zařadil. Mám pocit, že se v českých i moravských zemích krásně vyjasnilo, kdo je kdo, a na jaký typ lidí se ti jiní lidé mohou spolehnout. A že si na to vzpomeneme počátkem října tohoto roku u komunálních voleb. V čele radnic potřebujeme odvážné a akceschopné ženy a muže, kteří ochrání naše obce a města svým zdravým rozumem a vkusem, a tak trochu i „svaly a vnitřní silou“, tedy odvahou, před podobnými zvěrstvy, jaké se děly na podiu v Brně. A za to zvěrstvo rozhodně nepovažuji protest Slušných lidí. Těm tleskám za nás všechny se stejným názorem. Dokonce ve všech těch všech komentářích normálních lidí slyším nejen potlesk, ale jasný aplaus.

Hoši, děkujeme, že jste na to pódium za nás vylezli. Udělali jste dobrou věc.