Bělorusko chce evidovat ztracená panenství. Povinnost hlásit by měli gynekologové. Co to má společného s EET?

Absurditu doby. Takzvaná moderní společnost evidentně neví, co dělat roupama, a tak se snaží o nemožné, a ničí tím přirozené poměry. A nejen to. Je ohrožena sama demokracie.

Všechno totiž opravdu nezaevidujeme, nezdaníme ani nautajíme. Protože to prostě nejde. V zájmu této nesmyslné snahy vytváříme trapné poměry, kde končí zdravý rozum. Nemohu se smířit s tím, že předem děláme ze zaměstnanců flákače (proto se jim omezovala nemocenská), z podnikatelů zloděje (na které patří EET a tvrdé odvody), z nemocných simulanty, ze starostů úplatkáře, zkrátka o všech si myslíme to horší, a tomu podezřívání předem přizpůsobujeme právní normy. Zákony by ale měly být proti lumpům, ne ničit, otravovat a týrat slušné lidi, a to jen proto,že stát si s těmi opravdovými gaunery a lumpy neví až tak rady. Tak je raději předem dělá ze všech.

GDPR je tak neuvěřitelný byznys, ale jinak je k ničemu. Chráníme neuchranitelné; to, co má GDPR chránit, už dávno chrání nebo má chránit občanský zákoník. Jenže se na něj kašle, takže se raději vymyslí nová šílená pravidla. Na těch zbohatnou školitelé, tvůrci programů, zaměstná to horu lidí - ale smysl pro nás normální lidi není vůbec žádný. Mimo té buzerace, šikany a pokut.

EET je už darmo mluvit. Popsány už byly hory papírů, tak si jen neodpustím poznámku o totální likvidaci běžné lidské tvořivosti a vzájemné pomoci, která tu vždy byla, ať se jednalo o sousedky - občasné pekařky - nebo ty z nás, kteří sem tam něco vyrobí rukama, a rádi by to třeba i sem tam prodali, ale bojí se, přestože je to jen občas, a podnikat v tomto směru nechtějí. Nicméně - byla by to svým způsobem stálá činnost - ty háčkované dečky... Na kterých nikdo nezbohatne, pokud vůbec netratí - ale jde o radost z díla. Ale asi by se to pod podnikání dalo formálně zařadit... Tak se radši vytvořil skrytý jazyk na sítích... Nedůstojné, ale řeší to situaci pletařek a háčkařek, protože by je povinné odvody a EET "zabily".

Problémem začíná být i sousedská výpomoc "hele, já ti za pětistovku uklidím", nebo "ti půjdu pomoct s plotem", protože co když to někdo udá? Zkrátka konec kutilů v Čechách a na Moravě - protože zemi ovládl strach dělat veřejně cokoli. Umíráme na systém hlášení, odvodů, povinností... i u minoritních činností. Nebo si někdo myslí, že opravou oděvů se dá zbohatnout? Ne - zchudnout ale ano - když to začnete dělat oficiálně. Takže když mi nedávno jedna paní spravila kabát, a vzala si na můj nátlak tři stovky, desetkrát mne prosila - hlavně to nikomu neříkejte, já si jen přivydělám sem tam k mateřské, ale prý krátím daně či co. Svatá prostoto.

Tajíme také osobní informace a údaje. Směšné. Pokud třeba jen vypovídáte jako svědek (ať u soudu nebo na policii), dostane ten, proti kterému svědčíte, vaše narození i soukromé bydliště na protokolu, aby pro něj bylo snazší rozbít vám ústa... nebo ten dům. Tak proč tolik paniky kolem osobních údajů jinde? A nemělo by to být právě naopak? Že na Policii a u soudu budete mít jen jméno?

A vůbec - veřejná soudní jednání, kde se probírají vyložené až intimní detaily, jsou kapitolou sama pro sebe. Rozvádíte se? A budete u soudu hovořit o tom, kdy naposledy jste spolu spali? Pak vězte, že si to k soudu může přijít poslechnout celý váš vchod či ulice. Jste žalováni pro dluhy? Taky tam může přijít každý. Informace o majetku? U soudního jednání kdykoli o komkoli.

Mé DPH jako advokátky - fyzické osoby - je mé rodné číslo, jen se před něj nastrčí písemena CZ. Takže jak mé rodné čislo, tak můj "mladý věk", je věc zcela veřejná. Mám ho na každé faktuře, kterou posílám. Ovšem běda, kdyby ho někdo někam bez svolení napsal - může být stíhán. Svatá prostoto. Tedy vězte, že nemám důvod ho tajit, mé rodné číslo je 6555182480. Protože to "tajení" je směšné.

Přesto ta rodná čísla na smlouvách začerňujeme, pokud se poskytují podle zákona o přístupu k informacím - ovšem naopak a paradoxně nezačerňujeme podpis. Ten by bylo přitom nepochybně sakra dobré chránit, aby nebyly smlouvy falšovány.

Když přijdou na zasedání zastupitelstva občané, a vy je z pozice obce vyfotíte, ke zveřejnění fotky by měla mít obec jejich souhlas. OK. Ale proč potom na stejnou fotku nemusí mít souhlas média? Zpravodajská licence - prý. Jenže není absurdní, že záleží více na tom, kdo zmáčkne spoušť, než co je na té fotografii?

Zkrátka - snahou o absolutní evidenci ničíme lidský um, tvořivost a sousedskou sounáležitost, snahou o absolutní zdanění všeho ničíme přirozenou podnikavost lidí typu domácích pletařek a vyšívaček, snahou o absolutní hygienické normy se stala z občasného domácího pekaření téměř disidentská činnost, a ochrana osobních údajů ve stávající podobě je směšná - protože někde tajíme nesmysly, a někde zveřejňujeme a chceme zvěřejňovat téměř návod pro lupiče. Viz zákon o střetu zájmů, který se dostal za hranice zdravého rozumu, a vyhání z malých radnic velké lidi.

Bělorusko s tím panenstvím tak jde jen ruku v ruce s těmito absurdními trendy.
Mezi ty aburdní trendy počítám i snahu integrovat neintgerovatelné, což už je několik generací prověřeno.

Máme-li plná ústa demokracie, měli bychom si uvědomit, že demokracie nemůže být v žádném případě policejním státem "všechno hlásit".
Máme-li plná ústa svobody, musíme si uvědomit, že svobodný občan není povinen všechno evidovat a svlékat se před státem "donaha".
Máme-li plná ústa podpory podnikání, nemůžeme legislativou klást podnikajícím překážky, které je od podnikání odradí.
Máme-li plná ústa integrace nepřizpůsobivých, měli bychom dokázat odlišit, kdy toho začali ve velkém zneužívat na úkor nás ostatních.
A máme-li plná ústa rovnosti, nemohou být někteří zákonem úzkostlivě chráněni (občanské právo a GDPR) a druzí zákonem obětováni (zákon o střetu zájmů).

Dlužíme tedy zdravému rozumu hodně. A úroky jsou vysoké. Ztráta důvěry lidí v právo, v demokracii, v rovnost, v dobré mravy a zdravý rozum.
A taková ztráta může hodně bolet a hodně škodit. Ačkoli - proč používám budoucí čas? Už jsme v tom až po uši.

Zkrátka blbneme, a měli bychom se zavčas vzpamatovat. Zákon je respektován pouze tam, kde je většinou lidí přijímán a akceptován.
Přestanou-li mít lidé k zákonům respekt a důvěru, a přestanou-li chápat, proč vůbec vznikají, a budou je vnímat jen jako buzeraci a bič vrchnosti, je to cesta do pekel. Ne k moderní demokracii, v níž žijí svobodní lidé.