Důchodová reforma se dotýká celé naší společnosti. I proto můžeme dennodenně číst komentáře k důchodovému systému. Kromě těch fundovaných se však nejen v tisku objevuje i mnoho mýtů. Jedním z nejrozšířenějších je, že státní důchody již více než sto let zajišťují prakticky všem zabezpečení ve stáří. Naposledy o "spolehlivém 130tiletém fungování státního průběžného systému" přesvědčoval své kolegy v parlamentu koncem srpna dokonce jeden z poslanců. Autoři výroků o bezvadné funkci státních důchodů opomíjejí důležitá fakta. První penzijní standardy, zavedené německým kancléřem Bismarckem, byly určeny jen pro státní zaměstnance.

Důchodové zabezpečení s povinným pojištěním dělníků v našich zemích vzniklo teprve před 85 lety, ale počet vyplácených důchodů byl po celá 30. léta velmi nízký. Zákon z roku 1926 přiznával nárok na starobní důchod v 65 letech a nepokryta zůstala velká skupina rolníků či živnostníků. Ještě v roce 1930 bylo v celém Československu s téměř 15 miliony obyvatel vypláceno jen 167 tisíc penzí. Dnes, když sečteme starobní a invalidní důchody, jich stát proplácí bezmála tři miliony.

O solidní ochraně většiny obyvatelstva státem před chudobou ve stáří nelze rozhodně mluvit dříve než po druhé světové válce. Tehdy počet vyplácených důchodů začal rychle růst ze dvou důvodů. Zahrnuti byli živnostníci, postupně transformovaní na zaměstnance a členy JZD. Nárok na důchod mohl získat po 20 letech pojištění každý pracující o 5 let dříve než předtím, již v 60 letech věku.

Protože počet obyvatel českého státu se několikrát rychle měnil (odtržení Sudet, odsun německého obyvatelstva, babyboom po druhé světové válce, rozpad Československa), poskytuje objektivnější pohled srovnání počtu vyplácených důchodů na 100 obyvatel. Například v roce 1930 připadalo na 100 obyvatel starších 65 let jen 16 důchodů, státní důchod byl tedy vyplácen jen každému šestému seniorovi. Po roce 1930 sice počet vyplácených důchodů rychle vzrůstal, avšak ještě před 60 lety získal starobní důchod jen každý druhý člověk starší 65 let. O univerzálním zabezpečení státním důchodem ve stáří proto nemůžeme hovořit déle než 55 let.

Podobně jako v celé vyspělé Evropě nám systém státních důchodů za posledních 50 let velmi dobře sloužil a jako hlavní zdroj příjmu bude sloužit nadále. Na zajištění slušného příjmu v důchodu pro všechny seniory však již sám stačit nebude. Vybrané pojistné i jiné daně se budou rozdělovat mezi stále větší počet příjemců. Nejpozději za 20 let budou naši důchodci (stejně jako již dnes např. v Japonsku, Dánsku, Norsku, Švédsku, Holandsku, Švýcarsku či Velké Británii) pro zajištění životních potřeb spoléhat také na jiné příjmy nebo na podporu své rodiny. Kdo k tomuto účelu využije nabídku státem organizovaného bezpečného důchodového spoření (s nejnižšími náklady mezi všemi nabízenými finančními produkty) a kdo zvolí jinou formu zabezpečení, je již na dobrovolném rozhodnutí každého z nás.

Publikováno v Hospodářských novinách dne 23. 9. 2011