Ďábel je v detailu - bude registr sledovat jen smlouvy, nebo i peníze? A kdy vůbec bude fungovat?

Registr smluv naše země dosud nemá, ale intenzivně se o něm diskutuje. Taková je situace dnes, taková byla i před rokem. Z řady jednání k registru, jichž jsem se v barvách Rekonstrukce státu účastnil, si nesu poměrně jasný názor proč přešlapujeme na místě: zhruba polovina zástupců koalice je proti zavedení registru. Zrušit návrh ale nelze okatě (vždyť slíbili ho podpořit), lepší strategie je návrh nechat chvíli ležet a postupně jej vykostit. V létě se etabloval návrh vyhodit z působnosti zákona ČEZ a většinu státem a městy vlastněných firem, aktuálně se jedná o vypuštění evidence plateb. Rád bych tu rozebral, proč zrovna takový krok je cestou k mizernému registru.

Zákon navrhl pan poslanec Farský podle slovenského vzoru. Základní myšlenkou je mít veřejně dostupné smlouvy a platby z nich plynoucí. Proč? Abychom věděli, jestli je smlouva jen cárem papíru, nebo se z ní opravdu plní. A pokud peníze tečou, tak jestli náhodou ne více než je ujednáno, nebo dávno po vypršení smlouvy. Ze zkušenosti spoluautora nedávné Prověrky hospodaření ministerstev mohu potvrdit, že obojí se bohužel ve státní správě děje zcela běžně. Bez evidence plateb proto bude registr v lepším případě polovičatý. Papír totiž snese všechno, dodržování smluv do písmene se u nás nenosí - a tak se v registru nejspíš objeví leccos. Jestli má registr nějaký účel, je to ale zamezení plýtvání penězi, nikoliv papírem.

Elektronické faktury
Jaké jsou vlastně argumenty pro vypuštění plateb z registru? Vím o jediném smysluplném - a tím je administrativní náročnost. Faktur je řádově desetkrát více než smluv, budou generovat desetkrát tolik zátěže? Pokud by se skutečně měly tisknout, následně skenovat a obrázky faktur nahrávat do registru (jak to navrhovalo Ministerstvo vnitra), pak ano. Pokud zákon připustí automatické zveřejňování elektronických faktur (nebo prostě vybraných údajů - jako je tomu na Slovensku), bude práce navíc prakticky nulová - software ji udělá za úředníka.

Zástupci ICT Unie tvrdí, že 90% účetních systémů veřejné správy je připraveno k přechodu na elektronickou fakturaci podle standardu ISDOC (mimochodem formálně podporovanému Ministerstvy vnitra a financí). Takový přechod není špatný nápad dokonce nehledě na registr - do roku 2018 ji musíme povinně zavést tak jako tak (kvůli evropské směrnici 2014/55). Zkušenosti ze zahraničí říkají, že přejde-li na e-faktury státní správa, soukromý sektor následuje. Úspory na obou stranách se pohybují v řádu miliard ročně (viz studie evropské komise), nemluvě o vyšší transparentnosti a kvalitě účetních záznamů.

Ale zpět k registru - je jasné, proč elektronická faktura, nebo prostá data s jasně identifikovanými stranami, částkou a jednotkovou cenou v mnohém převyšuje naskenovaný "obrázek". Zvyšuje možnost kontroly - automatické, ale i hloubkové. Osobně jsem skeptik ohledně možností veřejnosti kontrolovat stát do takového detailu - registr smluv a faktur by však měl mnohem významnějšího uživatele: kontrolní orgány. Zástupci NKÚ, auditorů MF i poskytovatelů evropských dotací mi neformálně, zato naprosto jednohlasně potvrdili, že registr smluv a plateb by jejich práci výrazně zefektivnil. Kontroly by méně zatěžovaly úřady, snáze nacházely nepravosti.

Působnost registru
Častým argumentem proti evidenci plateb v registru je i nesystematičnost takového přístupu. Od toho přeci máme státní pokladnu, ne? Ne. Státní pokladna jednak pokrývá jen státní správu, ne už třeba státní podniky, nemocnice či obce. Nadto ani u státní správy nemá pokladna k platbám navázány firmy, natož pak smlouvy nebo veřejné zakázky. Zkrátka - jiný nástroj, který by uměl sledovat většinu toků peněz z veřejného sektoru, ČR nemá a mít neplánuje.

Věštím, že návrh zákona o registru smluv se nakonec schválí, protože se nikdo z koalice nepostaví otevřeně proti. Je však otázka jestli k něčemu bude - a nebo se vlk nažere a koza zůstane celá. Jestli po dalším roce debat a několika podobných "vylepšeních" nakonec nevznikne všem úřadům jen nová administrativní zátěž s mizivým efektem na korupci či hospodárnost.