Budeme tolerovat prezidentovu pomstychtivost?
Letos stejně jako loni prezident Miloš Zeman trucuje a nepozval dva rektory na slavnostní předávání státních vyznamenání u příležitosti 28. října na Hrad, s odůvodněním - jak uvedl o víkendu při návštěvě Číny - že hájí prestiž všech prezidentů. Předsednictvo Rady vysokých škol s tím nesouhlasí a je hluboce znepokojeno, jak uvedl ve čtvrtek předseda této Rady Jakub Fischer. Nejdůležitější státní svátek není svátkem Miloše Zemana, kam si může pozvat kohokoliv, ale svátkem České republiky, který byl vyhlášen k uctění dne, kdy naše republika byla založena a který byl slaven již prvním naším prezidentem Tomášem G. Masarykem od roku 1919. Proto na Hrad jsou zváni od počátku České republiky každoročně i rektoři vysokých škol, kteří tam nejdou za sebe, ale jako představitelé důležitých institucí, stejně jako jsou tam zváni členové vlády, nejvyšší představitelé justice a jiných státních orgánů a další významné osobnosti.
Proti Hradu se postavilo i předsednictvo Studentské komory Rady vysokých škol. Komora dokonce vyzvala rektory, aby se slavnosti nezúčastnili. Loni se na Hrad nedostavilo kvůli pohrdavému postoji prezidenta k akademickým institucím třiadvacet z osmadvaceti rektorů a letos tomu bude zřejmě podobně. Prezidentovo chování tedy spíš jeho prestiž poškozuje než naopak.
Na Hrad nebyli pozváni opět pánové Mikuláš Bek a Libor Grubhoffer. První kvůli tomu, že loni nenechal vystoupit v době voleb Zemana jako předsedu jedné z kandidujících stran na půdě univerzity a druhý kvůli tomu, že se zastal Martina Putny, jemuž chtěl Zeman upřít profesorský titul. Důvody jsou to na první pohled zcela malicherné, jenže při podobných ceremoniálech nejde nikdy o jména a konkrétní lidi ani na jedné straně, ale o vzájemnou úctu k tradicím a v tomto případě i k akademickým svobodám. Nynější prezident tímto svým krokem narušuje zvyky a tradice, které tvoří to, čemu se říká politická kultura a co bychom měli naopak budovat.
Boha, císaře, krále nebo státníka nelze urazit: podle toho se totiž pozná. Jeho existence musí stát mimo tyto kategorie: je institucí, rozhoduje se nadosobně, neboť si je vědom odpovědnosti vůči minulosti, kterou ctí i budoucnosti, kterou spoluformuje. Státník ví, že svým chováním stvrzuje a vytváří normy. Ten, kdo se v této roli proti pravidlům prohřeší, umenší sám sebe: stane se karikaturou mstivce jako králové, kteří brali vážně urážku svého majestátu, jak o tom svědčí literatura i po staletích.
Jako karikatura pak působí i sobotní internetová petice těch, kteří prezidenta podporují a považují jeho chování vůči dvěma rektorům za zralé rozhodnutí, protože je anonymní, nevíme, kdo ji podepsal a i iniciátor zůstal v anonymitě.
Pamatovat bychom si měli, jak se k rozhodnutí prezidenta staví i politici. Kromě opozice se kriticky vyjádřil jen Pavel Bělobrádek, který prezidentovo chování považuje za nešťastné. To totiž signalizuje, že většina vládních politiků upřednostňuje stranickou a osobní taktiku před budováním tradic a české státnosti.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Proti Hradu se postavilo i předsednictvo Studentské komory Rady vysokých škol. Komora dokonce vyzvala rektory, aby se slavnosti nezúčastnili. Loni se na Hrad nedostavilo kvůli pohrdavému postoji prezidenta k akademickým institucím třiadvacet z osmadvaceti rektorů a letos tomu bude zřejmě podobně. Prezidentovo chování tedy spíš jeho prestiž poškozuje než naopak.
Na Hrad nebyli pozváni opět pánové Mikuláš Bek a Libor Grubhoffer. První kvůli tomu, že loni nenechal vystoupit v době voleb Zemana jako předsedu jedné z kandidujících stran na půdě univerzity a druhý kvůli tomu, že se zastal Martina Putny, jemuž chtěl Zeman upřít profesorský titul. Důvody jsou to na první pohled zcela malicherné, jenže při podobných ceremoniálech nejde nikdy o jména a konkrétní lidi ani na jedné straně, ale o vzájemnou úctu k tradicím a v tomto případě i k akademickým svobodám. Nynější prezident tímto svým krokem narušuje zvyky a tradice, které tvoří to, čemu se říká politická kultura a co bychom měli naopak budovat.
Boha, císaře, krále nebo státníka nelze urazit: podle toho se totiž pozná. Jeho existence musí stát mimo tyto kategorie: je institucí, rozhoduje se nadosobně, neboť si je vědom odpovědnosti vůči minulosti, kterou ctí i budoucnosti, kterou spoluformuje. Státník ví, že svým chováním stvrzuje a vytváří normy. Ten, kdo se v této roli proti pravidlům prohřeší, umenší sám sebe: stane se karikaturou mstivce jako králové, kteří brali vážně urážku svého majestátu, jak o tom svědčí literatura i po staletích.
Jako karikatura pak působí i sobotní internetová petice těch, kteří prezidenta podporují a považují jeho chování vůči dvěma rektorům za zralé rozhodnutí, protože je anonymní, nevíme, kdo ji podepsal a i iniciátor zůstal v anonymitě.
Pamatovat bychom si měli, jak se k rozhodnutí prezidenta staví i politici. Kromě opozice se kriticky vyjádřil jen Pavel Bělobrádek, který prezidentovo chování považuje za nešťastné. To totiž signalizuje, že většina vládních politiků upřednostňuje stranickou a osobní taktiku před budováním tradic a české státnosti.
Psáno pro Český rozhlas Plus