V neděli Martin Bursík v televizi prohlásil, aniž víme, jestli tak učinil po dohodě s knížetem nebo bez něj, že výsledek auditu finančních poměrů pana Čunka u americké firmy Kroll podle jeho názoru nezadává příčinu k tomu, aby odešel z vlády jak pan místopředseda Čunek, tak pan ministr Schwarzenberg. To je výsledek, který skoro nikdo nečekal. Všichni komentátoři ho považovali za nejméně pravděpodobný už i proto, že státní zástupce pan Salichov naznačoval, že v rodinných financích pana Čunka zůstávají nesrovnalosti.

Teprve až bude audit vyvěšen na internetu, budeme moci posoudit či komentovat skutečný výsledek, teď je možné hovořit jen o důsledcích obou možností. Pokud by tak učinil ministr Bursík bez souhlasu ministra zahraničí, udělal by na Karla Schwarzenberga podraz, připravil by na něj past, protože ten by měl těžší situaci zdůvodňovat svůj odchod: vlastně by šlo o formu nátlaku, která by měla pomoci udržet tuto vládu. Pokud výroky padly po dohodě s ministrem, je situace ještě mnohem složitější: Všichni si totiž mysleli, že takhle investované knížecí peníze mají očistit českou politiku od dlouhodobých nectností a ukázat, že vždy existuje možnost, že se nakonec celá pravda vyjeví. V takovém případě bychom si museli přiznat, že jsme pana Čunka podezírali zbytečně, a to poté, co se dělo, bude pro nás pro všechny velký problém.

Může za to několik skutečností:

Zaprvé postup státních zastupitelství, který vykazoval, viděno zvnějšku, všechny známky manipulace.

Zadruhé soustavné referování o řadě prokázaných nestandardních kroků bývalého starosty a dnes vicepremiéra Čunka v médiích (viz pobírání sociální podpory za situace, kdy disponoval pan Čunek miliony).

Zatřetí úniky od policie, které rovněž hovořily v neprospěch pana Čunka.

Začtvrté úniky informací od různých ekonomů o výsledku auditu.

Zapáté průtahy zveřejnění výsledků ze strany ministra Schwarzenberga, ač audit má údajně jen 29 stránek.

Zašesté ještě v sobotu pan Čunek tvrdil, že pro došetření dodá panu Schwarzenbergovi další potřebné doklady a v neděli se už raduje, že nic předkládat nemusí.

To vše budí podezření, že loajalita Karla Schwarzenberga vůči vládě je větší, než zachování jeho cti a čistého jména. I toto však patří k tradici knížecích rodin, které měly vždy jako první úkol sloužit císaři.

Jenže premiér není císař a vláda tu není od Boha. Zdá se, že situace se jen ještě více zamotává, ač původně audit měl sloužit k právě opačnému účelu: situaci měl projasnit. Měl ukázat, že mentalita cti nakonec vždy zvítězí nad mentalitou lsti. Že lev je vždy silnější než liška.

Zatím to vypadá tak, jak řekl jeden americký antropolog, že politická kultura jako „budova opery“ byla nahrazena kulturou “cirkusového stanu.“ To samozřejmě k rehabilitaci politiky jako řádného řemesla vůbec neprospívá.