Sisák, Hala, policejní úniky a liknavý stát
Minulý týden Lidové noviny zveřejnily důležitý detail ke kauze vyvedení akcií Spolchemie z rukou Via Chemu, kterému tím vznikla škoda asi ve výši 33 milionů korun. V akci s názvem Hangár bylo obviněno celkem čtrnáct osob, z nichž při razii 15. ledna 2016 policie nezastihla dva hlavní podezřelé: podnikatele a právníka Petra Sisáka, kdysi odsouzeného za podvod v kauze První slezské banky, a jeho advokáta Ivo Halu. Od té doby se pátrá po tom, jestli je někdo předem neinformoval. Oba obvinění se až ve středu přihlásili na policii sami a soud je vzal v pátek do vazby, kde je z této kauzy dohromady šest lidí.
Podezřelým v provalu je mimo jiné bývalý důstojník protikorupční policie Václav Němec, který je dnes koncipientem v advokátní kanceláři Buďveselá, která pracuje právě pro Petra Sisáka. Pan Němec pracoval u policie patnáct let, vystudoval Policejní akademii i kurz v National Academy u FBI. Vyšetřoval ty nejsložitější případy, jako byla Mostecká uhelná či Opencard.
Bohužel takové podezření o úniku policejní akce není ojedinělé: o provalech se hovořilo i v souvislosti s vyšetřováním korupce exhejtmana Davida Ratha či v případě majitele vydavatelství Mladá fronta Františka Savova, který žije v Londýně. Když policie přišla do jeho podniku, byly kanceláře prázdné, nebo na nich byly cedule advokátní kanceláře, do kterých policie nesmí jen tak vstoupit.
Je otázka, jestli v takovýchto případech nejde jen o selhání bývalých policejních úředníků, ale i o selhání státu, který se o specialisty z tajných služeb poté, co odejdou ze státních služeb, nedovede řádně postarat. A že k odchodu mohou mít zásadní důvody si dovedeme představit: v minulosti to často bylo kvůli tomu, že některé případy byly z politických důvodů házeny pod koberec, jejich práce pak byla zcela zbytečná a jindy už byli unavení, vyhořelí: z napětí, s kterým se museli léta vypořádávat.
Problém, jak se chovat k takovým lidem, kteří nic jiného než policejní práci neumí, po odchodu ze služby, řeší většina států. Podle odborníků z tajných služeb nejlépe tuto situaci zvládli ve Spojených státech. Tam si bývalí policisté zakládají bezpečnostní agentury jako jinde, ale pracují většinou pouze na zakázkách, které dostanou od státu. Mohou sice taky využívat své staré kontakty k policejním či bezpečnostním sborům, ale ne ve prospěch těch, proti kterým donedávna pracovali.
U nás je tomu opačně: protože se o ně nedovedeme postarat, často pracují ve prospěch těch, které znají a které stíhali či prověřovali. Jsou to mimo jiné i lidé, kteří mají máslo na hlavě z doby divoké privatizace. Jak se lze z bezpečnostních služeb dozvědět: Pro Zdeňka Bakalu pracovali či ještě pracují bývalí zaměstnanci BIS, u Andreje Babiše zase lidé z policie včetně bývalého náměstka protikorupční policie. I mezi spoluobviněnými v kauze Spolchemie figuruje příslušník kontrarozvědné služby BIS. Opakuji: Je to ale taky chyba státu, který si ji zatím nepřipouští.
(Psáno pro ČRo Plus)
Podezřelým v provalu je mimo jiné bývalý důstojník protikorupční policie Václav Němec, který je dnes koncipientem v advokátní kanceláři Buďveselá, která pracuje právě pro Petra Sisáka. Pan Němec pracoval u policie patnáct let, vystudoval Policejní akademii i kurz v National Academy u FBI. Vyšetřoval ty nejsložitější případy, jako byla Mostecká uhelná či Opencard.
Bohužel takové podezření o úniku policejní akce není ojedinělé: o provalech se hovořilo i v souvislosti s vyšetřováním korupce exhejtmana Davida Ratha či v případě majitele vydavatelství Mladá fronta Františka Savova, který žije v Londýně. Když policie přišla do jeho podniku, byly kanceláře prázdné, nebo na nich byly cedule advokátní kanceláře, do kterých policie nesmí jen tak vstoupit.
Je otázka, jestli v takovýchto případech nejde jen o selhání bývalých policejních úředníků, ale i o selhání státu, který se o specialisty z tajných služeb poté, co odejdou ze státních služeb, nedovede řádně postarat. A že k odchodu mohou mít zásadní důvody si dovedeme představit: v minulosti to často bylo kvůli tomu, že některé případy byly z politických důvodů házeny pod koberec, jejich práce pak byla zcela zbytečná a jindy už byli unavení, vyhořelí: z napětí, s kterým se museli léta vypořádávat.
Problém, jak se chovat k takovým lidem, kteří nic jiného než policejní práci neumí, po odchodu ze služby, řeší většina států. Podle odborníků z tajných služeb nejlépe tuto situaci zvládli ve Spojených státech. Tam si bývalí policisté zakládají bezpečnostní agentury jako jinde, ale pracují většinou pouze na zakázkách, které dostanou od státu. Mohou sice taky využívat své staré kontakty k policejním či bezpečnostním sborům, ale ne ve prospěch těch, proti kterým donedávna pracovali.
U nás je tomu opačně: protože se o ně nedovedeme postarat, často pracují ve prospěch těch, které znají a které stíhali či prověřovali. Jsou to mimo jiné i lidé, kteří mají máslo na hlavě z doby divoké privatizace. Jak se lze z bezpečnostních služeb dozvědět: Pro Zdeňka Bakalu pracovali či ještě pracují bývalí zaměstnanci BIS, u Andreje Babiše zase lidé z policie včetně bývalého náměstka protikorupční policie. I mezi spoluobviněnými v kauze Spolchemie figuruje příslušník kontrarozvědné služby BIS. Opakuji: Je to ale taky chyba státu, který si ji zatím nepřipouští.
(Psáno pro ČRo Plus)