Čerstvě zveřejněná možná nominace Michala Šmardy po Antonínu Staňkovi na funkci ministra kultury funguje jako lakmusový papírek, protože odhaluje diagnózu naší politické krajiny.

Premiérovi Andreji Babišovi, jak vzkázal z Bruselu, vadí, že po posledních volbách tento nominant vystupoval proti koalici sociálních demokratů s hnutím ANO. A sociální demokraté místo odborníka navrhují muže, který vstoupil do politiky hned po maturitě: působil jako poradce a asistent poslanců a senátorky a v posledních letech je starostou Nového Města na Moravě a řadový místopředseda ČSSD.

Už z těchto dvou postojů jsou zřejmé limity české politické kultury: pan premiér, který chce řídit stát jako firmu, považuje za zvláštní, že předseda strany Jan Hamáček navrhuje na funkci ve vládě někoho ze stranické organizace ČSSD, která byla v referendu proti koalici s hnutím pana premiéra. Ale zvláště po propadu sociálních demokratů ve volbách do Evropského parlamentu je zřejmé, že se musí silněji proti hnutí ANO vymezovat, jinak by na to doplatili.

Pan Babiš trochu kličkuje a vymlouvá se na to, že si bude muset znovu prostudovat koaliční smlouvu. Tam však žádné odborné omezení při výběru ministrů není zmíněno. Bohužel ale u nás, jak už zmínil v rozhovoru pro Českou televizi předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, existuje ve vládě nevolnický systém, což dovoluje premiérovi třeba veřejně říci, že zahraniční politiku si bude řídit sám. To je výrok, který je ve starých demokraciích naprosto nemyslitelný.

A naopak nominace pana Šmardy, který nikdy v kultuře nepracoval, nemá ani odpovídající vzdělání, chce dle jeho slov ve vládě prosazovat stranický program a uklidnit spory v kultuře. Tato situace ukazuje na personální nouzi této strany a na vnitřní poměry, které nedovolují panu Hamáčkovi nominovat na funkci ministra kultury vzdělaného nestranického odborníka, který by ČSSD mohl zvýšit renomé. Při pohledu zvenčí to naopak vypadá tak, že sociální demokraté už boj vzdali a naopak odměňují věrné a přidělují jim sinekury dříve, než opustí vládu a možná i parlament.

Protože s obsazováním postu ministra kultury máme po smrti Pavla Dostála, který měl snad jako jediný ke kultuře vřelý vztah, připomeňme, že i Pavel Tigrid se v této funkci nechal slyšet, že toto ministerstvo by zrušil, máme velké problémy a spíš jde o odkladiště zasloužilých a věrných straníků.

Ale opět se ani tomuhle nelze divit, pokud politická kultura v naší zemi bude na takhle nízké úrovni, žádný skutečný odborník se do vlády nepohrne. Jak už jsem jednou citoval generála Pavla: "Musím říci, že můj dosavadní kontakt s politikou byl pro mne ve většině případů odstrašující a rád bych se od tohoto prostředí držel dál." To samé si myslí i lidé z kultury, jen to neříkají nahlas, protože od státu potřebují peníze a nejsou v postavení nezávislého emeritního důstojníka.

(Psáno pro ČRo Plus)