Společenská struktura je dnes podobně složitá jako fyzika na mikroskopické úrovni. Jak říká profesor Jan Rak, na této úrovni částice neexistují jako „rozumné a jasné objekty“, ale spíš jako možnosti, které se projevují jako objekt či informace pouze v okamžiku, kdy vědomí pozorovatele pod množstvím možností zkolabuje a touží jen po jednom konkrétním sdělení. To je zřejmě to, co se dnes děje i ve veřejném prostoru díky internetu.

Toto platí i o vztahu politiků k České televizi, kteří bojují o její ovládnutí. Doba, kdy John Fitzgerald Kennedy vyhrál nad Richardem Nixonem jenom kvůli televiznímu duelu, jak ukázal pozdější výzkum, je dávno za námi.

Dnes rozhodující roli hraje marketing. Tradiční stranické loajality se rozpadají velice rychle. Zrovna tak upadá i role ideologických postojů nebo politických programů v předvolebních kampaních. Jinými slovy, tyto konzervativní formy získávání voličů přes politickou kulturu, rodinné či místní tradice a jasně definovaný světový názor se rozpadají na obou křídlech politického spektra. Společně s tím upadá i politická role veřejnoprávních médií, protože předvolební kampaně se čím dál tím víc vedou na internetu, na sociálních sítích a nejrůznějších platformách, které jsou plné kromě informací, polopravd, lží, nesmyslů, nesmyslných fabulací, konspiračních teorií či pouhých výkřiků a provokací.

Proto marketing není jiný název pro manipulaci nebo ideologickou intervenci, ale spíš popis nové politické komunikace, ve které roste význam těžko definovatelného charisma na úkor zdlouhavého přesvědčování a racionální argumentace. Nová média s novými formami charismatické legitimity, tj. schopnostmi upoutat něčím, co ostatní nemají, je tím, co rozhoduje.

Zásadní rozdíl totiž nastal tím, že nová média zprostředkovávají bezprostřední kontakt, což je něco úplně jiného, než když si lidé činili vlastní názor z odstupu, jako tomu bylo v době převahy prestižních tiskovin a veřejnoprávních médií. V dnešní internetové době, jak píše Jiří Přibáň, se „účinek klasických médií ruší, protože skoro všichni jsou online a od lidí se vyžaduje okamžitý názor a reakce na všechno.“

Na internetových diskusích to pak vypadá tak, jako kdyby všichni všechno věděli a také to hned všem sdělovali. Důsledek je zřejmý: Nikdo nikomu nic neodpustí a základním rysem je konflikt a jeho neustálé vyhrocování: emoce vítězí díky kolapsu rozumu nad množstvím provokativních možností. Namísto rozumné komunikace máme jen shluk nenávistných výpadů, což vede k rezignaci na fakta a ke ztrátě soustředění.

Trefně tuto situaci popsal Timothy Snyder: „Kdybychom náhodou objevili video, na kterém prezident Trump před tleskajícím Putinem tančí kozáčka, nejspíš bychom požadovali, aby se příště zopakovalo totéž, ale prezident přitom byl převlečený za medvěda a mezi zuby žmoulal rublové bankovky.“

Pokud tohle opozice nepochopí a soustředí se jen na kritiku těch, co se snaží televizi ovládnout, musí nutně prohrát.

(Psáno pro ČRo Plus)