Odměňování manažerů státních a polostátních firem zatím nebylo v médiích věnováno tolik pozornosti jako platům ústavních činitelů. Neprávem. Zatímco u soudců byla řeč o 3násobku průměrné měsíční mzdy, Ministerstvo financí je akcionářem několika společností, kde PRŮMĚRNÉ příjmy vrcholových manažerů přesahovaly 18-ti násobky průměrné měsíční mzdy - slovy PĚT A PŮL milionů korun ročně.

Před několika dny proběhla médii zpráva, že na zajištění servisu pro 200 poslanců vyplatila Sněmovna v minulém roce 245 miliónů korun. Tato částka se zdá závratná. Daly by se za ni pořídit kabely možná do 3 tunelů Blanka nebo by se za ni dalo koupit 50 aut Lamborghini Huracano. Tolik aut by stačilo pro všechny ředitele státních podniků, státních fondů i pro ředitele zdravotních pojišťoven. Konečně by nemuseli jezdit jen v „obyčejných“ Audi A8.

Ale vážně. Pokud si 60 manažerů v Českém Aeroholdingu, a.s. rozdělilo v roce 2013 150 miliónů korun na odměnách, jde už opravdu o alarmující skutečnost, zvláště když byla tato firma ve ztrátě. Ministerstvo financí už sice řadu manažerských smluv revidovalo a odměny aspoň v ČAH „ořezalo“ cca o 40 miliónů, ALE…

Jak systémově předejít tomu, aby nedocházelo k neúměrnému vyplácení odměn v sektoru státních podniků a státem ovládaných společností? Jak předejít tomu, aby se do dozorčích rad a do představenstev nedostávali lidé za politické zásluhy?

Jednou z variant, kterou spolu s dalšími senátory a senátorkami navrhujeme v novele zákona o státním podniku a o majetku ČR, je uplatnění podobných pravidel pro výběrová řízení, jaké jsou obsaženy ve služebním zákoně pro představené služebních úřadů.

Důležité je, aby kvalifikační předpoklady na členy dozorčí rady, na ředitele státních podniků apod. byly předem jasně dané, aby odvolání těchto osob před uplynutím funkčního období bylo možné jen v zákonem daných situacích apod.

Za klíčové také považuji, aby byla v rámci daného sektoru sjednocena kritéria pro odměňování. Má-li být vyplacena cílová odměna, musí být předem stanoveno, jakých (měřitelných) cílů má být např. v ročním horizontu dosaženo.

Není možné, aby předseda představenstva malé ztrátové finanční instituce měl za rok 8 miliónů korun, když má šéf velké finanční instituce 4 miliony korun ročně.

Je nehorázné, pokud nějaký manažer ve státem „řízené“ firmě inkasuje při odchodu na vlastní žádost 7 miliónu korun, když před tím působil ve funkci 12 měsíců!

Aby nedošlo k nedorozumění. Neusiluji o to, aby příjmy „státních“ manažerů byly oproti soukromému sektoru výrazně nižší. Nepovažuji za problém, když ředitel státního podniku, který má zisk 4 miliardy korun, dosáhne ročně příjmu 4 milióny korun.

Za problém považuji, když ten, kdo je „ve službách státu“ neúspěšný, inkasuje o miliony korun více, než inkasují úspěšní manažeři v sektoru soukromém. Vytváří se tím totiž prostor pro nelegální financování kampaní politiků, kteří trafiku svému kamarádovi dohodili.

Tak uvidíme, kteří politici odpolitizaci státních podniků a státem ovládaných firem podpoří. V Senátu je 30 osob, které podporují iniciativu Rekonstrukce státu. Právě tato iniciativa doporučuje, aby proces nominací a odměňování byl transparentní.