Akce Děkujeme, odcházíme definitivně skončila. Ministr Heger podepsal se vzbouřenými lékaři memorandum, lékaři začali stahovat výpovědi, vláda memorandum akceptovala, lékaři dokončili stahování výpovědí a šéf LOKu se stal jeho placeným funkcionářem, aby mohl dohlížet na průběh slíbených reforem. Z nemocnic tak po skončení akce odešlo asi 200 lékařů.

Jaké reformy?
Pro reformní optimisty a pesimisty mám špatnou nebo dobrou zprávu, jak pro koho. Žádné reformy nebudou, budou pouze kosmetické úpravy. Důvod je jednoduchý. Naprosto roztříštěná vlastnická struktura, neumožňující přímé a tedy efektivní řízení, ale přes zdlouhavé legislativní úpravy řízení pouze zprostředkované.

Ze 190 nemocnic může ministr nařídit změny v 11 fakultních nemocnicích, většina krajských a bývalých okresních nemocnic, spadajících pod „velení“ hejtmanů, je již odstátněna a zbytek nemocnic je soukromých a dalších vlastníků. Žádné zvláštní páky na výdaje za další přístavby a stavební úpravy nemocnic, jejich vybavení přístroji a nákupy léků nemají v rukou ani pojišťovny. Nožem do zad jsou pak možné dotace z EU, umožňující tak získávání investičních peněz z jiného zdroje.

I kdyby se nakrásně ministerstvu podařilo během příštích 6 měsíců něco významnějšího připravit, legislativní proces bude trvat další rok, takže budeme před krajskými volbami a skutek utek.

Počet lékařů
O totálním chaosu v organizaci, řízení a financování zdravotnictví nejlépe svědčí neznalost počtu nemocničních lékařů, který je pro celou řadu rozhodnutí klíčový, ani ministerstvem, ani žádnou jinou institucí. Přitom zjištění jejich počtu, vztažených na úvazek 1,0 je sice technicky velmi jednoduché, avšak díky roztříštěnosti vlastnictví nemocnic prakticky nerealizovatelné.

Pokud by nemocnice tak, jako za starých špatných časů vlastnil stát, mohl by ministr nařídit ředitelům všech 190 nemocnic, aby mu v řádu dnů poslali takový malý excelovský soubor (počítačově čitelnou tabulku), ve které by uvedli rodné číslo lékaře a výši jeho úvazku, případně i jeho základní plat a osobní ohodnocení a pokud by přidali i jeho odbornost (interna, neurologie atd.), tak by po sehrání těchto souborů a setřídění podle rodných čísel měl ministr během 7 až 10 dnů od začátku akce takový přehled o počtu a výši úvazků lékařů, jaký neměli ani komunisti.

Proti případné námitce s použitím rodných čísel ze strany ochránců osobních údajů bych měl dotaz. Můžete mi sdělit jméno a adresu člověka s rodným číslem např. 6103090365? Já z toho poznám pouze věk a pohlaví, nic víc.

Z memoranda dále nevyplývá, zda zvýšení platů lékařů bude vázáno na hlavní pracovní poměr s úvazkem nejvýše 1,0 nebo proporcionálně na počet a výši všech úvazků lékaře (konkrétní lékař může mít „ve finále“ i 5 částečných úvazků, dosahujících v součtu hodnotu 1,5 i více). Za dané situace může ministr pouze slušně požádat hejtmany, vlastníky a provozovatele nemocnic o spolupráci. Takže jsme tam, kde jsme byli.

Hodnocení kvality péče pacienty
Požadovat pro začínajícího, praxí ještě nedotčeného lékaře 1,5 násobek průměrného platu pokládám osobně za nemravnost, souhlasil bych s hodnotou 1,0. Předloženými a přijatými platovými požadavky si musí lékaři uvědomit, že po nich bude vyžadována i mnohem větší odpovědnost. A tak se nabízí otázka, zda by na rozdíl od různých průzkumů spokojenosti neměli hodnotit kvalitu péče ti, kteří ji na svém těle a duši bezprostředně pociťují – totiž samotní pacienti.

Řešení může vypadat tak, že pojišťovny vyčlení pro každého pojištěnce a rok např. 400 Kč, celkem tedy cca 4 mld. Kč, což jsou necelá 2% z veřejného pojištění, pro poukázání konkrétním lékařům, ale i sestrám, operačním týmům, oddělením, klinikám nebo nemocnicím pojišťovnou na základě dispozic pacienta podle jeho spokojenosti s poskytnutou péčí. Tento, z hlediska lékaře silný motivační faktor – praktický lékař může získat ke kapitačním platbám až 600 tis. Kč ročně (!) - lze technicky a ve vztahu k lékaři (přes pojišťovnu) anonymně dobře realizovat a pomineme-li nevýznamné preferování lékařů příbuznými a některými pacienty, rovněž obtížně zneužívat. Nevyužité částky a jejich nepoužité zbytky se rozdělí mezi všechny lékaře v poměru k jejich preferencím pacienty, takže ze systému se neztratí ani koruna.

Právo poukazování částek do stanového limitu (základ 400 Kč, hospitalizace a lehčí operace 800 Kč, těžké operace 1200 Kč) lze vázat např. na vyžádání si přehledu nákladů pojišťovny pacientem a jeho verifikaci, což už pojišťovny ze zákona nějaký ten rok umožňují. Zpočátku nemusí být rezervovaná částka (4 mld. Kč) tak vysoká a hodnocení se může vztahovat jen na hospitalizace a operace. A že to budou využívat tak 3% pacientů? Někdo začít musí.

Je zřejmé, že do cca 2 až 3 let by bylo české zdravotnictví bez „Cvachů“ a odliv absolventů mimo medicínu by se přinejmenším podstatně zmírnil. Má-li někdo lepší nápad, ven s ním!