Jednou z perel Moravy je řeka Bečva. Část jejího koryta stále patří přírodě a tak se může volně rozlévat a přetvářet si koryto k obrazu svému, tak jak to činila po milénia. Břehy divočící řeky lemují smíšené lesy a posezení na březích Bečvy vždy přinášelo radost všem, kdo k ní zavítali. Kolega a spolupředseda Zelených, Michal Berg, který to má k řece co by kamenem dohodil, jednou popisoval, jak pod vodní hladinou pozoroval řadu druhů různých živočichů, od těch běžných až po ty v dnešní krajině vzácné. Dnes je všechno úplně jinak.

Řeka Bečva se stala svědkem jedné z největších ekologických katastrof, ke které na území Česka za poslední desetiletí došlo. Dne 20. září se úsek o délce 30-40 km, který do té doby bujel životem, během pár chvil proměnil v mrtvou zónu poté, co do koryta unikly smrtící kyanidy. Rybáři, hasiči a dobrovolníci následně vytáhli z řeky přes 40 tun mrtvých ryb, celkové škody ale budou mnohem větší. Kromě ryb zahubily kyanidy řadu dalších živočišných druhů a bude trvat desetiletí, než se život v tomto úseku Bečvy navrátí zpět do původního stavu.

Záhy po katastrofě se začal hledat viník, který únik kyanidů způsobil. Podezření padlo na chemičku DEZA patřící do koncernu Agrofert, která působí nedaleko od místa havárie. Z jejich materiálu bylo totiž dohledatelné, že v rámci její produkce v ní kyanidy vznikají a jak upozornila i Arnika, občas jsou v menším množství do Bečvy vypouštěny. Vlna rozhořčení se začala valit. Jak ale upozornil Michal Berg již 21. září na Twitteru, ukazovat prstem na chemičku DEZA nebylo na místě, protože mrtvá zóna začínala po proudu mnohem níže, než je umístění výpustí z jejího závodu.

Spekulacím o původci otravy přispěl i Ministr životního prostředí Richard Brabec (za ANO), který k případu dlouho, předlouho mlčel. Vyjádřil se až 25. září, kdy na svůj twitterový účet napsal: „Všem, kteří už mají jasno v tom, kdo způsobil katastrofu na Bečvě: Mám absolutní důvěru v ČIŽP a Policii ČR, které celou věc vyšetřují. Nechme tyto orgány pracovat a netahejme do této katastrofy politiku. Nyní je hlavně na policii, aby původce znečištění dopátrala.“ Později přilil olej do ohně tím, že prohlásil, že viníci budou známí do několika hodin. Nestalo se tak a do dnešních dní nevíme, kdo Bečvu otrávil. Víme však téměř od prvních chvil, že ji neotrávila DEZA, která dle svého vyjádření od počátku plně spolupracovala s Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP). Po pachateli se tak nadále usilovně pátrá.

Nejnovější závěry Policie naznačují, že kyanid se do řeky dostal z výpustě staré kanalizace, která do Bečvy odvádí výstupy z čistírny odpadních vod v areálu bývalé Tesly Rožnov, tedy 15 kilometrů daleko. V něm sídlí i firmy, které s kyanidem a dalšími nebezpečnými látkami nakládají. Podle posledních informací již policie v areálu zasahovala a zřejmě se brzy dočkáme i odhalení pachatele.

Co se stane, až bude viník známý? Bohužel skoro nic. Usvědčení pachatele nemá prakticky žádné důsledky, protože náš právní řád takový čin v podstatě neumí adekvátně potrestat. Pokuta dosahuje obvykle jen několik stovek tisíc, trestný čin počítá se sazbou maximálně půl roku nebo zákazem činnosti. A náhrada v penězích? Jen opětovné zarybnění Bečvy bude stát miliony, náš zákon o životní prostředí však takovou újmu vyčíslit neumí. Ani třicet let od jeho vzniku totiž nebyla schválena vyhláška, která by určila, jak ekologickou újmu tohoto typu spočítat!

Katastrofa na Bečvě odhaluje současný problém naší společnosti až na dřeň. Střet zájmu českého premiéra, který přes svěřenecký fond vlastní celou řadu firem, včetně prošetřované chemičky DEZA, i ministra životního prostředí, který dříve v jiné chemičce koncernu Agrofert pracoval, způsobuje, že lidé přestávají státním úřadům věřit. Stačí pak trocha ticha ministra životního prostředí a důvěra občanů v proces, kde ČIŽP a Policie ČR záležitost objektivně vyšetří, je ta tam. To je vážný problém. Ztráta důvěry občanů ve státní aparát bude obrovským šrámem, který za sebou vláda ANO zanechá na nás všech. Bude trvat dlouho, než se ho podaří zacelit. Ale dokud to nám, voličům, nebude vadit, těžko s tím něco uděláme.

V mezidobí je třeba upřít naši pozornost k legislativě a požadovat její změnu. Je zcela nezbytné, aby tresty za podobné havárie byly vyšší a aby bylo možné po vinících požadovat peněžitou náhradu ekologické újmy. Rybám v Bečvě už to život nevrátí, ale firmy, které nakládají s nebezpečnými chemikáliemi, by si na podobný únik daly do budoucna mnohem větší pozor. Změnu můžeme začít požadovat už dnes, třeba podpisem petice Arniky ”Za řeky bez jedů”, nebo tím, že v krajských a senátních volbách, které proběhnou již tento pátek a sobotu 2. - 3. října, budeme volit ta politická uskupení a osobnosti, pro které není ochrana životního prostředí jen prázdnou frází.