Desetitisíce lidí napříč zemí otevírají každý večer v osm hodin okna, aby potleskem poděkovali zdravotnickému personálu, který v první linii bojuje s probíhající epidemií koronaviru. Jak jsem psala v minulém blogu, naše vděčnost je namístě. Zdravotníci dnes doslova nasazují své zdraví a životy za nás ostatní, kteří tráví své dny v relativním bezpečí domova. Tato krize by tedy neměla nechat nikoho na pochybách, že lidé pracující ve zdravotnictví jsou pro naši společnost naprosto nepostradatelní. Těm, kteří se rozhodnou pracovat v tomto fyzicky i psychicky náročném oboru, by se proto mělo dostat maximální podpory, a to nejen v podobě adekvátního finančního ohodnocení. Platy lékařů a lékařek, sester, sanitářů i dalšího personálu pracujícího ve státních nemocnicích jsou sice stále dosti mizerné, neméně důležitou roli v jejich životě však hraje i systém jejich kvalifikace a postgraduálního vzdělávání. Když se v těchto dnech podíváme pod pokličku českého zdravotnictví, zjistíme, že se tam nehraje o nic menšího než o jeho budoucnost. Naše budoucí generace lékařek a lékařů totiž právě bojuje proti změně podmínek tzv. rezidenčních míst.

Je veřejným tajemstvím, že české státní zdravotnictví se plíživě rozpadá kvůli nedostatku zdravotního personálu, zejména lékařů a lékařek. Nejčastějšími důvody jsou odchody do důchodu, přechod do soukromých ordinací, angažmá ve firmách (zejména farmaceutických) nebo odchod za pracovními příležitostmi do zahraničí (ponechme teď stranou, proč čeští lékaři a lékařky do zahraničí odcházejí, o tom v nějakém dalším blogovém příspěvku). Realita je prostě taková, že v nemocnicích, které jsou páteří českého zdravotnictví, chybí stovky lékařů a lékařek.

Co s tím? Rozumným řešením by bylo vytvořit takové motivační podmínky, aby absolventi medicíny chtěli v nemocnicích pracovat. To se samozřejmě při současném systému financování zdravotnictví snadno řekne a hůře udělá. Přesto je třeba se o to pokusit. Realita je však jiná. Ministerstvo zdravotnictví navrhuje – k rozhořčení mnoha mediček a mediků, kteří v současnosti vypomáhají při koronavirové pandemii v první linii - plošně změnit podmínky rezidenčních míst pro mladé lékaře a lékařky způsobem, který mnoho z nich od medicinské praxe spíše odrazuje. Mluvíme o tzv. stabilizační dohodě. Tou se mladí lékaři budou muset nově zavázat zůstat v regionu residenčního místa po stejnou dobu, jako jim tam trvalo získání atestace, celkem tedy podle specializace od 6 do 10 let. Pokud dohodu poruší, budou muset státu zaplatit statisíce až miliony korun.

Ne že by se jednalo o návrh zcela špatný. Například budoucím praktickým lékařům pro děti a dorost či obvodním lékařům, kteří by se tímto krokem chystali převzít praxi stávajícího dosluhujícího lékaře, umožňuje stabilizační dohoda výhodnější financování jejich postgraduálního vzdělání a dobrou přípravu na budoucí praxi v daném regionu. To však zdaleka neplatí pro všechny rezidenční místa. Naopak menším nemocnicím, které svým lékařům nemohou nabídnout ani finanční ocenění, ani zajímavou medicínu, může novela zákona dokonce uškodit a problém nedostatku lékařů ještě prohloubit. Jen si to zkuste představit u sebe. Nastoupíte do práce a pokud ji budete chtít během následujících 10 let změnit (například proto, že založíte rodinu nebo se přestěhujete za partnerem), budete muset zaplatit statisíce až miliony korun, abyste mohli. Šli byste takovou práci vykonávat? Pravděpodobně ne. A tím se dostáváme k jádru problému. Současná novela zákona povede v některých oborech a i oblastech zdravotnictví přesně k opačnému efektu, než kterého se pokouší dosáhnout. Budoucí studenti a studentky si moc dobře rozmyslí, jestli má smysl na takovéto podmínky přistoupit. Budou zvažovat, jestli není lepší jít studovat něco jiného, anebo, a to hůř pro nás, jít rovnou studovat do ciziny a pak tam zůstat.

Ve svobodné, demokratické společnosti by se tedy slušelo poděkovat českým zdravotníkům nejen potleskem z okna, ale třeba i tím, že jim nesebereme možnost jejich vlastní, svobodné volby. Stačilo by například, aby stabilizační dohoda nebyla podmínkou veškerého rezidenčního vzdělávání, ale pouze finančně zvýhodněnou možností pro ty, kteří jsou ochotni přistoupit na její podmínky.

Pojďme naše budoucí lékaře a lékařky podpořit v jejich boji za svobodnou volbu. Ať už politicky fandíte komukoliv, dejte svým poslancům a poslankyním najevo, že současná podoba novely zákona není dobrá. Uvidíte, že za pár let se nám to všem vrátí v podobě vyššího počtu lékařů a lékařek v našich nemocnicích.