Koupil jsem si před pár měsíci v antikvariátu starou ozdobnou obálku, na které je vyobrazen postarší pán držící v ruce noviny. Popisek obrázku zní “Žádné zprávy - dobré zprávy!” Na první pohled to vypadá jako nevinný vtip - ostatně úsměvný charakter předmětu byl důvod, proč jsem si ho v prvé řadě koupil. Domnívám se ale, že se za tímto příběhem skrývá jeden z velkých problémů naší společnosti.

To, co čteme v novinách a na zpravodajských serverech, do značné míry ovlivňuje náš pohled na okolní svět. Obrázek o tom, co se děje v našem městě, zemi a ve zbytku světa je tvořen útržky reportáží, článků a komentářů, které dohromady skládají naše představy o stavu věcí. Tyto zprávy přitom často malují realitu velice temnými barvami, které nereflektují skutečné zabarvení světa kolem nás. Tento fenomén má několik vysvětlení:

● Média si přirozeně vybírají témata, která budou přitahovat čtenáře. Vzhledem k lidské psychologii bude vždycky existovat preference pro to hrozivé a šokující (odborně se tento jev nazývá negativní zkreslení neboli negativity bias).
● Největší pozornost většinou přitáhnou velké nečekané události, kterým Nassim Nicholas Taleb říká “černé labutě”. Širší kontext, ve kterém se tyto momenty historie odehrávají, ale čtenáři zůstane většinou skryt. Viditelná je pak jen ostrá špička ledovce, pod níž se nachází nepřehledná, leč veledůležitá ledová masa.
● Oproti náhlým katastrofám je běžný lidský progres pomalý a takřka nepovšimnutelný.

Pokud by se naše představy o světě řídily tím, co nám servírují (některá) média, naše duševní zdraví by jistě trpělo. Sami si jistě dokážete vybavit případy, kdy jste se bavili s rodinou či přáteli a slyšeli jste nějakou variaci komentáře “Ten svět se řítí do p***le.”

Jaký je ale skutečný svět okolo nás? Je plný katastrof, tragédií a lidského utrpení? Do jisté míry tomu tak samozřejmě je, ale ve skutečnosti se situace zlepšuje každým dnem. To popisuje třeba Steven Pinker ve své knize “Enlightenment Now: The Case for Reason, Science, Humanism, and Progress”. V průběhu posledních tří set let obecně a v posledních pár desítkách let speciálně se zvyšuje kvalita lidského života (měřená zdravotní péčí, dostupnou infrastrukturou či gramotností) a věk lidského dožití (v zemích OECD už průměrný věk dožití překročil 80 let). Pozitivní vývoj lidské společnosti se netýká jen západních rozvinutých zemí, ale skutečná změna se děje i v subsaharské Africe či jihovýchodní Asii. I přes to, že většinou se dočteme pouze o hladomorech a utrpení, čísla hovoří sama za sebe.

Jevy, které popisuju výše, se určitě netýkají všech médií. Bulvární periodika a “neveřejnoprávní” televizní zprávy jsou obvyklými podezřelými a v řadách ostatních médií existují dobré iniciativy, jak situaci změnit. Třeba Aktuálně.cz vydává magazín Dobré zprávy, který se soustředí na to milé a nadějné, co se děje kolem nás. Nizozemský novinář Rob Wijnberg zase rozjíždí novou iniciativu The Correspondent, k níž se nyní můžete s předstihem přihlásit. Cílem Correspondenta je také změnit přístup k tomu, jak se dělají zprávy.

Ale cíl dobře reflektovat svět kolem nás začíná u každého jedince. Snažme se nepodléhat těm, kteří prorokují katastrofy tam, kde žádné nejsou. Ne všechny zprávy musí být špatné.