Současná epidemie koronaviru ještě neskončila. Až skončí, tak budeme v mnoha směrech chytřejší, než jsme teď. Pokud ale nedojde k něčemu horšímu, co by posunulo analýzy stranou a postavilo nás přímo k otázce přežití jako takového.

Medicína je v jistém smyslu společenskou vědou, čímž obsahuje i možnost dělání politiky na úrovni jednotlivce až po úroveň celého státu či společnosti. Mám na mysli třeba jednoduché doporučení nekouřit či nepít, což má své sekundární ekonomické i společenské dopady. V tomto smyslu i politika může dělat medicínu na celostátním poli, například když stát nařídí karanténu všem občanům.

Mezi tím prvním a tím druhým ale existuje hranice psychologického stavu společnosti, jež reaguje nejen podle objektivních informací, které má k dispozici, ale i podle svých představ. To podstatné je, že náš lidský mozek se evolučně vyvinul tak, že vždy dává přednost představám než faktům, především když se dostane do napětí. Fakta se prostě musí do mozku „protlačit“.

Když jsou zdrojem představ převáženě média a společenské sítě, které ze současné epidemie vytvořily úplně něco jiného než medicínskou záležitost, dostáváme se do situace, kdy lidstvo, posunuto na práh mentální tuposti, může reagovat tak, že krize může mít mnohonásobně větší dopady, než by byly dopady příčiny samotné.

Právě to se stalo a děje. Reakce na rapidní a mnohokrát zbytečné opatření/nedopatření povedou k nepředvídatelnému ekonomickém a společenském vývoji, který může ohrozit stabilitu celosvětové společnosti a uvést ji až do těch nejnebezpečnějších stavů.

To je přesně to, co měli na mysli velikáni jako Albert Einstein nebo Stephen Hawking, když tvrdili, že to budou technologie, co zničí lidstvo. Neměli na mysli atomovou pumu, ale negativní aspekty naší „pře“propojenosti a závislosti na digitální technologii. Ta nás možná zachraňuje tím, že rychlejší převod informací nabízí lepší řešení, ale na druhé straně nás pohlcuje a udupává do stavu kolektivní frustrace a stádového myšlení.

Tak či onak, čas brzy ukáže, jestli se z této epidemie společnost poučí a pokud ano, v jakém smyslu. Může to být první šance něco změnit k lepšímu. Anebo poslední.

MUDr Martin J Stránský
Neurolog

Publikováno dne 19.3.2020 www.pritomnost.cz, www.narodni.cz