Bývalý prezident Spojených států, Donald Trump, čelí již třetímu soudnímu obvinění ze spáchání trestného činu. Zatímco první dvě obvinění se soustředila na jeho osobní chování (první týkající se sexuálního skandálu a druhé týkající se jeho zacházení s tajnými dokumenty), poslední obvinění se podstatně liší. Jedná se v něm totiž o klíčový prvek demokracie, a sice o pokus ovlivnit prezidentské volby.

„Hlavním smyslem žaloby Spojených států proti Donaldu Trumpovi není nic jiného než ochrana celého demokratického systému,“ píše Peter Baker, hlavní korespondent New York Times z Bílého domu. „Je možné, aby prezident šířil lži týkající se prezidentské volby a zároveň se snažil využít veškerou sílu a moc své vlády k tomu, aby změnil volební výsledky, a to bez jakýchkoliv důsledků?“ ptá se Baker.

Trump tedy už fakticky čelí čtyřem trestním obviněním: přičítá se mu vina za spiknutí s cílem omezit právo Američanů volit; spiknutí s cílem zneužít americkou vládu; obstrukce oficiálního vyšetřování; a konspirace k obstrukci oficiálního vyšetřování. Tato obvinění mohou Trumpovi vynést až dvacetiletý trest odnětí svobody.

A co teď bude dál? To právě nikdo neví. Zaprvé není vůbec jisté, kdy dojde k soudnímu stání. Trump tvrdí, že načasování obvinění přímo souvisí s jeho kampaní na republikánskou nominaci pro blížící se americké volby. A co tomu říká běžný volič? Trumpova popularita ve Spojených státech sílí. Tedy aby bylo jasné – sílí popularita prokazatelného lháře, sexuálního devianta a jediného prezidenta v dějinách Spojených států, který byl dvakrát obžalovaný (čelil tzv. impeachmentu). A aby to bylo ještě absurdnější, čím víc obvinění přichází, tím víc roste popularita Donalda Trumpa.

Jak je to možné? Ve své podstatě tu vůbec nejde o Donalda Trumpa. Jde o psychologii amerických voličů a o faktický rozklad Spojených států. Tento novodobý rozklad vlastně začal v éře Ronalda Reagana, který zavedl kampaň ve stylu „Me First“, tedy „Já na prvním místě“ nebo „Nejdříve já“.

Bylo to tehdy spojeno s výhrou ve studené válce a postupným ekonomickým posílením Spojených států, to vše spolu s nárůstem blahobytu a nových technologií vedlo k současné situaci, kdy nejen Amerika, ale celý svět žijí v globalizované propojenosti a pohodě. V tomto blahobytném světě, kdy jde jen o můj blahobyt a pohodu, přestávají být pro většinu voličů relevantní nejenom veškeré instituce, ale i celé politické systémy, jako je demokracie.

V Americe, ale i v jiných zemích, je to spojeno s celospolečenským fenoménem liberalizace, rostoucím právem jednotlivců a následným upřednostněním kultury nároku („každý má nárok na všechno“). Vedlo to k drasticky se prohlubující polarizaci celé společnosti. S výjimkou občanské války v 19. století nebyla Amerika nikdy tak rozdělená na dva nesmiřitelné tábory jako právě dnes. Ten republikánský, jehož symbolem je Donald Trump, tvoří převážně bílí anglosaští Američané, kteří se ze všeho nejvíce bojí ztráty své osobní identity a čím dál tím více hledají spasitele, který jim nejenom tuto identitu zachová, ale také ji posílí představou, že právě Amerika je ta největší a nejlepší země na světě.

Není divu, že Trumpův volební slogan byl a je „Make America Great Again“, tedy „Učiňme znovu Ameriku velkou“. Sugeruje to samozřejmě představu, že v Americe dochází k nějakému poklesu moci, síly či světového významu, což se musí rychle napravit. Tato psychologie funguje nejenom na americké voliče, ale i na voliče všude po celém světě – úplně to samé se přece děje v dnešním Rusku, kde se současný ruský Trump – tedy Vladimir Putin – opírá o svou vlastní diktátorskou moc převážně díky tvrzení, že Rusko je v úpadku na základě vnějších tlaků a že právě Putin ho vyzdvihne zpět tam, kam patří, tedy na na úroveň „Velké země“, na úroveň impéria.

Trumpova pozice je jistější i v tom, že proti němu stojí starý a dále stárnoucí prezident Joseph Biden, který pravděpodobně bude kandidátem demokratické strany a který sám od sebe nepředstavuje tak charismatického kandidáta, jakým je Trump. Vše je navíc podchyceno tím, že navzdory všemu špatnému, co se v Americe děje, ekonomické parametry jsou velice solidní a stále se zlepšují – inflace klesá, stejně tak nezaměstnanost, zatímco hrubý domácí produkt stoupá.

I přes současnou polarizaci se Americe – alespoň ekonomicky – daří dobře. Je samozřejmě možné, že do voleb se ještě hodně změní (co se týče právní situace Donalda Trumpa) a že se objasní další klíčové otázky, na které zatím vůbec nikdo nemá adekvátní odpověď, a to z toho důvodu, že takováto situace v amerických dějinách zatím nemá precedens. Tedy odpověď na otázku, zda je vůbec možné, aby se stal prezidentem někdo, kdo čelí obviněním ze tří trestných činů? A co by se s ním stalo, kdyby byl případně zvolen a soud by ho prohlásil za vinného? Nemluvě o celé otázce prezidentské imunity, týkající se spáchání trestných činů, ať už před, anebo během působení v úřadu prezidenta.

Snad nejpozoruhodnější je, že země s tak silnou demokratickou tradicí nedovede vygenerovat lepší kandidáty do příštích prezidentských voleb. Co ale dělat, když většina republikánských voličů sice uznává, že Trump je kriminálník, ale stejně ho budou volit, což téměř znemožňuje jiným republikánským kandidátům trumfnout Trumpa v primárkách? Co dělat, když celá demokratická strana není schopna vygenerovat někoho proti přestárlému prezidentovi Bidenovi, který už jen vzhledem ke svému pokročilému věku nebezpečně koketuje s rizikem propuknutí stařecké demence během svého případného druhého prezidentského mandátu?

Publikováno dne 7.8.2023 www.pritomnost.cz