Jsou to nejdůležitější volby za desítky let, ne-li vůbec v moderní historii, ujišťovali opakovaně po celý týden Řekové v Aténách, kde jsem s nimi strávil předvolební týden.

Volby možná jsou někdy někde pro někoho zábava, ale v Řecku tomu tak nebylo. Propad, kterým země v posledních pěti letech prochází, udělal z hlasování referendum. Zda pokračovat v tvrdých úsporných opatřeních, nadiktovaných eurozónou a Mezinárodním měnovým fondem, nebo zda se vzepřít a říci ne utahování opasků.

Dnes už víme, jak to dopadlo. Řekové se přiklonili k variantě B. Koalice radikální levice neboli Syriza jasně vyhrála. A s ní odmítnutí šetření a výzva světu odpustit Řecku většinu dluhů, aby zase mohlo – zjednodušeně napsáno – žít.

Je to něco jako Velká lednová řecká revoluce, mám-li parafrázovat někdejší VŘSR. Dvě tradiční velké strany PASOK a Nová demokracie nebudou ve vládě. Dosud vždy v nich alespoň jedna z nich byla od obnovení demokracie v roce 1974.

Nejhůře dopadají problémy na ty, kteří přišli nejen o práci, ale i o střechu nad hlavou. Prý je jich jen v Aténách přes pětadvacet tisíc, možná víc. Dříve na to řecká metropole nebyla zvyklá. Nezaměstnanost byla ještě v roce 2008 na osmi procentech, dnes na šestadvaceti.





Oslovil jsem jednoho z nich. Ležel pod dekou, v čepici, na chodníků vedle snad nejdražšího aténského obchodního domu Attica. Uměl skvěle anglicky, i když mluvil pomalu. Dělal ve firmě svého otce, která ale zkrachovala. Neměl z čeho platit nájem a otec zemřel. Na chodníku rušné ulice víceméně bydlí, viděl jsem ho tam i za dva dny v jinou denní dobu. Kalíšek nastavený před sebe, na dně pár centů.



Dalším útočištěm bezdomovců je náměstí Omonia a jeho okolí. Nevládní organizace se sice snaží sociální dopady zmírnit. Provozují několik ubytoven, městské části zase vývařovny polévek. Ale nestačí to. Navíc v Aténách bivakuje mnoho přistěhovalců z Blízkého východu a Afriky, kteří sice do Řecka nechtěli, ale z nejrůznějších důvodů nemohou jít dál na západ. Pro bojůvkáře z extrémně pravicové strany Zlatý úsvit a jejich sympatizanty jsou lovnou zvěří. Často jsou – zvláště po setmění – fyzicky napadáni. Mimochodem Zlatý úsvit skončil ve volbách třetí.

"Bydlím v centru a vím bezdomovce skoro pořád. Často také na chodníku injekční stříkačky. To jde jedno s druhým. V Řecku stouply i sebevraždy, vraždy, loupežná přepadení. Za poslední čtyři roky se pro málokoho život nějak zlepšil. Práci nelze sehnat a mnozí z těch, kteří ji mají, se o ni strachují. Některé smíšené řecko-české rodiny odešly do Česka, další to zvažují," řekla mi Česka Hana Radouchová, když mě krátce před půlnocí vezla autem do hotelu právě kousek od náměstí Omonia.

Náměstí Syntagma před řeckým parlamentem bylo epicentrem volební kampaně. Velký stánek tu měla dosud vládnoucí Nová demokracie, v pátek se zde na shromáždění sešli příznivci komunistů a v neděli večer oslavovali ti, kteří si přáli vítězství Syrizy. Od dubna 2012 je tohle místo spojené s tragédií, která zasáhla celou zemi. Sedmasedmdesátiletý důchodce se přímo na náměstí střelil do spánku a zanechal dopis, ve kterém sdělil, že nechce být v době krize zátěží pro svojí rodinu.






Zavřených obchodů se zataženými žaluziemi je v Aténách tolik, že člověk skoro nevnímá rozdíl mezi nedělí a pracovním dnem. Ale hlavní tržiště samozřejmě žije. Ryby jsou jedna z mála položek, kterých se krize nedotkla. Nepochybnou zajímavostí je hlava divočáka v masně.









Řekové se stále dohadují, nakolik olympijské hry před deseti lety přispěly k jejich zadlužení. Analytik Sotiris Papaioannou mi tvrdil, že na olympiádě Řecko neprodělalo, naopak produktivita práce byla v té době jedna z nejvyšších v historii Řecka. Jiní zase hovoří o předražených stavbách a rozkradených penězích, i když metro, postavené kvůli olympiádě, si většina Atéňanů pochvaluje (metro lze ovšem stavět i bez pořádání olympiády, že?)



Ze samotných sportovišť toho po více než deseti letech mnoho nezbylo. Komplex Irini, kde se odehrávaly například vodní sporty, nezadržitelně pustne a nemá žádné pořádné využití. Nešlo tam nepřemýšlet nad tím, jak by to dopadlo s Prahou, kdyby se splnil olympijský sen Pavla Béma, pokud ho tedy vůbec myslel vážně.









Po řecku pořádala letní olympjské hry Čína a i její vlajka v Aténách vlaje. Nikoliv jen nad čínskou ambasádou, ale i v přístavu Pireus. Čínská firma Cosco si na třiet let pronajala jeho část a postupně z něj dělá vstupní bránu čínského zboží do Evropy. Řekové si to pochvalují, protože v posledních letech je to skoro zázrak. Investice, která funguje, vydělává a zaměstnává lidi. To už v Řecku skoro neznají.





Komunistická strana Řecka je odolným dinosaurem. Přežívá s téměř stalinistickou dikcí a názory, na billboardech například hlásala boj proti plutokracii. Má velmi aktivní členy a nejspíš pořád dost peněz, protože snad žádná jiná strana s výjimkou Syrizy neměly Atény tak oblepené plakáty jako tato strana se srpem a kladivem. V metru dokonce jeden muž agitoval s vlastnoručně vyrobenými nápisy u eskalátorů a tvrdil, že to dělá zadarmo a z vlastní iniciativy. Komunisté se nakonec do parlamentu znovu dostali, ale do vlády nechtějí.









Příznivci Syrizy se na posledním předvolebním mítinku sešli na už zmiňovaném náměstí Omonia. Z kdysi obskurní radikální levicové strany se stala mocná síla, která chce změnit Řecko a inspirovat i podobná hnutí a strany v Evropě. Slibuje, že skončí utrpení úsporných opatření a nová vláda bude hájit zájmy většiny lidí, na které škrty tvrdě dopadly. Bude distribuovat potřebným potraviny, zlevní elektřina, zvýši se vůbec sociální výdaje, naopak lidé s vysokými platy budou platit 75procentní daň. A chce, aby Evropa Řecku odpustila velkou část dluhů jako svět západnímu Německu v roce 1953.







Mluvil jsem se třemi představiteli Syrizy. Hlavním ekonomem strany Johnem Miliosem, členem ústředního výboru Dimosthenisem Papadotosem a mluvčím Panagiotisem Kouromplisem. Všichni mluvili dost radikálně a neústupně, chtějí zásadně změnit Řecko a s ním i Evropu. Začíná další řecký experiment.