Záběry vražd rukojmích Islámského státu jsou samy o sobě otřesné. Nemluvě o tom, když na záběru je někdo, koho osobně znáte.

Kendži Goto, kterého sťali patrně v pátek, kdy se video objevilo, byl můj kamarád.

Potkali jsme se v roce 2002 v Bagdádu. Pracoval jsem tehdy v Hospodářských novinách, zvolna se schylovalo k americko-irácké válce. Podařilo se mi získat vízum a na osm devět dní cestovat se skupinou jiných novinářů po Iráku.

Dostat tehdy novinářské vízum do Iráku bylo složité, protože Saddám měl s Čechy extrémně špatné vztahy kvůli vysílání Rádia svobodný Irák z Prahy a vůbec označoval Českou republiku za americké lokaje (pikantní bylo, že mi to v rozhovoru zopakoval tehdejší irácký ministr zahraničí Nadží Sabrí, o kterém později vyšlo najevo, že byl nejvýše postaveným americkým informátorem v iráckém režimu).

Byla to tehdy pestrá směska žurnalistů od Senegalu po Indii. Vlastně po Japonsko. Kendži byl tehdy sám sobě reportérem, kameramanem i zvukařem. Seznámili jsme se v autobuse cestou někam na sever, kde nám chtěli ukázat, že i mimo Bagdád je všechno v Iráku v pořádku a míru.

Byl ohromně vtipný a dost času jsme trávili spolu. Asi dvakrát jsme se procházeli po Bagdádu, tenkrát to ještě pro cizince bylo relativně bezpečné.

Měl dva koníčky, oba prožíval naplno. Blízký východ a fotbal. Zaníceně hovořil o rozdílech mezi šíitským a sunnitským islámem. Shodli jsme se na obdivu k poušti. K primitivnosti a prázdnotě pouštní krajiny, což většina lidí asi nechápe a nepochopí.



Fotbal prožíval zrovna tak. V té době zrovna byl šampionát v Japonsku a Jižní Koreji. Na hotelovém pokoji jsme se na staré černobílé televizi koukali na skákající a zrnitý obraz ze zápasu Japonsko – Tunisko. O japonském fotbale jsem měl po téhle noci možná nejlepší přehled v Česku (Japonci tehdy vyhráli 2:0).

Udržovali jsme kontakt i dál, občas jsme si posílali e-maily. Naposledy zhruba před třemi lety. Ale už se nám nepodařilo potkat se. V roce 2006 jsem byl v Japonsku, Kendži byl bohužel zrovna na jedné z mnoha svých cest. Doma nikdy moc dlouho nepobyl.



Několikrát mě loni napadlo, že bych mu zase měl napsat. Teď mě mrzí, že jsem to neudělal.

Kendži zemřel hroznou smrtí. Zajali ho v říjnu, takže věděl, co znamená, když se ocitne před kamerou na kolenou v oranžovém oděvu a nad ním muž v černém.

Zdroj: Reuters