Tunelování, peněžní ztráty státu, korupce, praní špinavých peněz. Jen pár výrazů, které charakterizují tuto kauzu. Stejně tak popírání viny hlavními aktéry. A na počátku stál opět stát.

Nehledě na to, že se vyšetřování táhne už od roku 1999. A mimo českou policii se zapojily i švýcarské orgány.
Mostecká uhelná společnost (dále MUS) vzniká 1993, a o rok později je necelá polovina podniku převedena do akcií během slavné kupónové privatizace. Vláda se již v té době vzdává majority, vlastní 46% společnosti. Dalších 5% je převedeno mezi města v regionu. Stát marně doufal, že se bude moci spolehnout na podporu měst. Záhy se zapojuje Komeční banka a jmenuje do čela Antonína Koláčka. A to byl ten potíž. Podivná firma Appian Group následně kupuje všechny dostupné akcie. A přichází do hry náš starý známý. Vláda Miloše Zemana prodává (stále podivné) firmě Appian group podíl státu za 650 miliónů. Jak už bývá v naší zemi zvykem, vedou se spory nakolik je tato částka odpovídající. A nakolik se vládní činitelé stihli obohatit.
Rok 1999 byl zlomový. Mezník, který započal vyšetřování protikorupční policie. Obvinění hovořila o možném zneužití peněz na budoucí rekultivace. Tytéž peníze měly být použity na ovládnutí MUS. Následně bylo vyšetřování odloženo. A do příběhu vchází roku 2003 Švýcarské fondy. Předchozí Appian group kupuje Appian Central European Development Fond, který spravuje banka Credit Suisse First Boston. A Koláček už není jediným darebákem, záhy se k němu připojuje Luboš Měkota, Vasil Bobela a Petr Pudil. Tito čtyři pánové - manažerové ovládají společnost pomocí Severočeské uhelné. MUS stále leží v žaludku Švýcarským vyšetřovacím orgánům a zahajují vyšetřování pro možné praní peněz přes Švýcarsko. Do hry je zapojen další podnikatel a to Pavel Tykač. Zatím berou Koláček a Měkota nohy na ramena a prodávají svůj podíl ostatním partnerům. Možná už tehdy tušili blížící se průšvih.
A kauza se znovu otvírá v roce 2009. České soudy podlehly tlaku švýcarských úřadů. Jediným a výhradním majitelem společnosti se stává Tykač a jeho Indoverse Czech Coal Investments Limited. Už vám jde ze všech těchto jmen společností hlava kolem? Ale tím to nekončí.
Nečinnost českých soudů a laxní přístup způsobily, že Česká republika ztratila právo na náhradu škody během trestního řízení ve Švýcarsku. Náš stát se sice poté pokoušel odvolat, ale bezvýznamně. Orgány činné v trestním řízení se začaly angažovat v létě 2012. Česká Policie obvinila Koláčka, Čmejlu, Diviše, Měkotu, Klimeckého a Krause pro podezření, že vyvedli ze společnosti 150 miliónů dolarů a následně je tyto peníze použili na nákup akcií. A po rekapitulaci veškeré činnosti těchto pánů, čelili obvinění ze zneužití informací, podvodu a praní špinavých peněz. A tyto obvinění potvrdil i švýcarský soud. Podnikatelé si vysloužili nepodmíněný trest od roku a čtyř měsíců až do čtyř let. A kauza má dohry v českém prostředí.
Přístup českého státu napomohl celé kauze protáhnutí o několik desítek let. Tudíž přímo dopomohl rozkradení a praní peněz. Můžeme možná vinit celý proces privatizace, neboť umožnil vzniku českých podnikatelů, kteří viděli v akciích šanci, jak se skoro bez práce obohatit. Zároveň nově vzniklé prostředí vedlo k vzniku nových a statečných podvodníčků.