Křesťanská unie – trochu lidová – ale demokratická?
Otevřená otázka pro Pavla Bělobrádka
Vážený pane předsedo, milý Pavle,
česká politika se v posledních měsících logicky točí kolem jednání hnutí ANO a vlády/nevlády. Kolem tohoto aktuálního politického Slunce se otáčí různé planety, koaličně natěšené, opozičně vyhraněné. Z KDU-ČSL se v tomto kontextu stalo spíše Pluto – dlouho jsme ho mnozí považovali za planetu, ale pak si někdo všiml, že vlastně neexistuje…
Nechci ironizovat složitý a velmi specifický svět politiky, nahlížím do něj stále spíše zpovzdálí a jedna osobní senátní kandidatura či zkušenost dačického zastupitele tuto zkušenost „nezakalí“ do každodennosti matadorů koalic, opozic a vnitrostranických struktur a proudů.
Jsou ale okamžiky, kdy je třeba se dle mého názoru ozvat, jakkoliv naivně a „zvenku“… Pogratuloval jsi totiž veřejně k vítězství Viktoru Orbánovi, zmínil jsi spolupráci v evropských strukturách, národní zájmy, migraci a křesťanské základy Evropy. Nebudu zastírat, že jde podle mého názoru o zcela nemístnou gratulaci, která může mít své krátkodeché důvody, nikoliv však smysluplné opodstatnění. A dokonce se nebojím nazvat ji šokem pro mnohé… Proč?
- Gratuluješ člověku (a jeho straně), který postavil kampaň na nenávisti a demagogii.
- Gratuluješ člověku, který tragicky nenávistně vytahuje strašáky Georga Sorose, navíc s očividným pomrkáváním na antisemitskou vlnu.
- Gratuluješ člověku, který se neštítí podřízení si svobodných veřejnoprávních médií či fungování ve schématu funkcionářských nepotismů.
- Gratuluješ člověku, který je bezskrupulózní demagog, pro kterého není příslušnost k EU vizí a spolupatřičností, ale účelovou negativní kartou.
Mimochodem, ony vzývané křesťanské kořeny jsou v evropské tradici jen jeden ze zásadních kořenů, stejně tak silný je osvícenecký kořen svobody svědomí a lidských práv, zcela nespojitý s náboženskou vírou a církví. Jsme kontinent, který svoji identitu nesměruje ke kříži, ale k svobodě člověka v jeho rozhodování. (A to konstatuji jako věřící katolík.)
Politická rétorika má své důvody, opodstatnění, načasování i účel. To chápu. Co mělo být ale účelem této gratulace, zůstane mi patrně záhadou. Získání voličů se zjednodušeným a schematickým vnímáním světa? Přimknutí se k zahraničnímu úspěchu někoho, kdo se na dálku českému voliči zdá podobným KDU-ČSL? Každá z těchto pragmatických motivací v sobě ale nese jedno společné – konec slůvka „demokratická“ v názvu strany, v jejímž čele stojíš.
Křesťanské strany to mívají těžké. Měly by vzývat a prosazovat nadčasové hodnoty uprostřed každodennosti, přičemž jsou součástí průběžné proměny politické mapy. Historie – která je opravdu dobrou učitelkou – nás ale přesvědčuje o jednom. Aktuální časový manévr, který překročí hranici hodnot a podstaty, nebude nikdy ku prospěchu. Posune hranici a časem vtáhne i tyto subjekty do nejšpinavějších vod. Protože ve vidině momentální výhodnosti dojde k popření podstaty.
A teď ta otázka: Nepopřel jsi to, Pavle?
Vážený pane předsedo, milý Pavle,
česká politika se v posledních měsících logicky točí kolem jednání hnutí ANO a vlády/nevlády. Kolem tohoto aktuálního politického Slunce se otáčí různé planety, koaličně natěšené, opozičně vyhraněné. Z KDU-ČSL se v tomto kontextu stalo spíše Pluto – dlouho jsme ho mnozí považovali za planetu, ale pak si někdo všiml, že vlastně neexistuje…
Nechci ironizovat složitý a velmi specifický svět politiky, nahlížím do něj stále spíše zpovzdálí a jedna osobní senátní kandidatura či zkušenost dačického zastupitele tuto zkušenost „nezakalí“ do každodennosti matadorů koalic, opozic a vnitrostranických struktur a proudů.
Jsou ale okamžiky, kdy je třeba se dle mého názoru ozvat, jakkoliv naivně a „zvenku“… Pogratuloval jsi totiž veřejně k vítězství Viktoru Orbánovi, zmínil jsi spolupráci v evropských strukturách, národní zájmy, migraci a křesťanské základy Evropy. Nebudu zastírat, že jde podle mého názoru o zcela nemístnou gratulaci, která může mít své krátkodeché důvody, nikoliv však smysluplné opodstatnění. A dokonce se nebojím nazvat ji šokem pro mnohé… Proč?
- Gratuluješ člověku (a jeho straně), který postavil kampaň na nenávisti a demagogii.
- Gratuluješ člověku, který tragicky nenávistně vytahuje strašáky Georga Sorose, navíc s očividným pomrkáváním na antisemitskou vlnu.
- Gratuluješ člověku, který se neštítí podřízení si svobodných veřejnoprávních médií či fungování ve schématu funkcionářských nepotismů.
- Gratuluješ člověku, který je bezskrupulózní demagog, pro kterého není příslušnost k EU vizí a spolupatřičností, ale účelovou negativní kartou.
Mimochodem, ony vzývané křesťanské kořeny jsou v evropské tradici jen jeden ze zásadních kořenů, stejně tak silný je osvícenecký kořen svobody svědomí a lidských práv, zcela nespojitý s náboženskou vírou a církví. Jsme kontinent, který svoji identitu nesměruje ke kříži, ale k svobodě člověka v jeho rozhodování. (A to konstatuji jako věřící katolík.)
Politická rétorika má své důvody, opodstatnění, načasování i účel. To chápu. Co mělo být ale účelem této gratulace, zůstane mi patrně záhadou. Získání voličů se zjednodušeným a schematickým vnímáním světa? Přimknutí se k zahraničnímu úspěchu někoho, kdo se na dálku českému voliči zdá podobným KDU-ČSL? Každá z těchto pragmatických motivací v sobě ale nese jedno společné – konec slůvka „demokratická“ v názvu strany, v jejímž čele stojíš.
Křesťanské strany to mívají těžké. Měly by vzývat a prosazovat nadčasové hodnoty uprostřed každodennosti, přičemž jsou součástí průběžné proměny politické mapy. Historie – která je opravdu dobrou učitelkou – nás ale přesvědčuje o jednom. Aktuální časový manévr, který překročí hranici hodnot a podstaty, nebude nikdy ku prospěchu. Posune hranici a časem vtáhne i tyto subjekty do nejšpinavějších vod. Protože ve vidině momentální výhodnosti dojde k popření podstaty.
A teď ta otázka: Nepopřel jsi to, Pavle?