Čtrnáctý červen
Když tak všichni čekají, co se stane dnes... Jsou i jiné čtrnácté červny.
Píše se rok 1948. Prezidentská funkce v Československu bude ode dneška obsazena Klementem Gottwaldem. Komunistická strana má za sebou únorové reálné převzetí moci, ostatně, zažila si už i vítězné parlamentní volby 1946. Květnové zmanipulované volby roku 1948 byl již jen dalším krokem. Následovala nová ústava, pod kterou se ale stávající prezident odmítl podepsat a rezignoval. A komunisté, jakkoliv diskutují o zrušení prezidentské funkce, nepodceňují její symbolickou hodnotu. A tak se prezidentem stane Klement Gottwald. Po zvolení se všichni přesunou do svatovítské katedrály, ve které odslouží Josef Bera slavnostní Te Deum. Symbol v symbolu. Komunisté vnitřně neuznávají prezidentskou roli - a zvolí si svého prezidenta. Komunisté nevěří v Boha, nenávidí církev a nechávají si sloužit Te Deum. Schémata a zvyky jsou tak silné, že jdou i přes podstatu jejich učení. A proti nim stojí arcibiskup Josef Beran, který má jako na dlani všechny ty, kteří zničí v příštích letech tuto zemi, a budou se osobně snažit zničit i jeho. Čtrnáctý červen roku 1948.
Píše se rok 1951. Do brněnského bytu Jana Zahradníčka vstupují se zatykačem v ruce příslušníci Státní bezpečnosti. Básník je zatčen a začíná se poslední a tragická kapitola jeho života. Komunistickému režimu nejsou nebezpeční jen političtí odpůrci, ale i básníci. Jana Zahradníčka čeká pobyt v nejtvrdších vězeních a čeká na něj i osobní tragédie, to když se mu během věznění otráví dvě dcery houbami. Je puštěn na jejich pohřeb, ale vzápětí musí opět nastoupit do vězení. Propustí ho až v květnu 1960, ale zdravotní stav už je tak špatný, že umírá o několik měsíců později. Srdce to všechno nevydrží. Básník leží v sanitce a cestou do nemocnice skončí život jednoho obrovského talentu. Zničeného a ubitého. Čtrnáctý červen roku 1951.
To jenom na okraj toho, které čtrnácté červny jsou důležité…
Píše se rok 1948. Prezidentská funkce v Československu bude ode dneška obsazena Klementem Gottwaldem. Komunistická strana má za sebou únorové reálné převzetí moci, ostatně, zažila si už i vítězné parlamentní volby 1946. Květnové zmanipulované volby roku 1948 byl již jen dalším krokem. Následovala nová ústava, pod kterou se ale stávající prezident odmítl podepsat a rezignoval. A komunisté, jakkoliv diskutují o zrušení prezidentské funkce, nepodceňují její symbolickou hodnotu. A tak se prezidentem stane Klement Gottwald. Po zvolení se všichni přesunou do svatovítské katedrály, ve které odslouží Josef Bera slavnostní Te Deum. Symbol v symbolu. Komunisté vnitřně neuznávají prezidentskou roli - a zvolí si svého prezidenta. Komunisté nevěří v Boha, nenávidí církev a nechávají si sloužit Te Deum. Schémata a zvyky jsou tak silné, že jdou i přes podstatu jejich učení. A proti nim stojí arcibiskup Josef Beran, který má jako na dlani všechny ty, kteří zničí v příštích letech tuto zemi, a budou se osobně snažit zničit i jeho. Čtrnáctý červen roku 1948.
Píše se rok 1951. Do brněnského bytu Jana Zahradníčka vstupují se zatykačem v ruce příslušníci Státní bezpečnosti. Básník je zatčen a začíná se poslední a tragická kapitola jeho života. Komunistickému režimu nejsou nebezpeční jen političtí odpůrci, ale i básníci. Jana Zahradníčka čeká pobyt v nejtvrdších vězeních a čeká na něj i osobní tragédie, to když se mu během věznění otráví dvě dcery houbami. Je puštěn na jejich pohřeb, ale vzápětí musí opět nastoupit do vězení. Propustí ho až v květnu 1960, ale zdravotní stav už je tak špatný, že umírá o několik měsíců později. Srdce to všechno nevydrží. Básník leží v sanitce a cestou do nemocnice skončí život jednoho obrovského talentu. Zničeného a ubitého. Čtrnáctý červen roku 1951.
To jenom na okraj toho, které čtrnácté červny jsou důležité…