V psychologickém experimentu dostaly dvě skupiny studentů texty týkající se trestu smrt. Texty obsahovaly jak argumenty pro trest smrti, tak argumenty proti němu. Jak studenti zareagovali? Obě skupiny se zachovaly stejně: nechaly se ovlivnit argumenty, které jejich názor potvrzují, zatímco opačné argumenty považovaly za chybné či nedůležité.

Na první pohled se mohou zdát být výsledky experimentu jen zajímavé, na druhý pohled vyhlížejí pochmurně. Čím více toho studenti věděli, tím více se zakopali ve svých ideologických pozicích. Prohloubení jejich vzdělání vůbec nevedlo k většímu rozhledu, moudrosti či pochopení souvislostí. Právě naopak.

Slovo „vzdělaní“ v nás vzbuzuje pozitivní asociace. Vážíme si vzdělaných lidí a kdyby se ukázalo, že stát dostatečně nedbá na vzdělanost národa, asi bychom se na něj zlobili. Politické strany nás občas přesvědčují, že jejich voličská základna je nadprůměrně vzdělaná a inteligentní. Strany doufají, že i my zatoužíme stát se členy těmito „kvalitami“ obdařené skupiny.

Jak vidno, ne vždy je o co stát. K odolnosti vůči ideologické manipulaci mohou přispět znalosti z psychologie a sociologie, ale jen málo vzdělání technické. Vzdělání používáme raději k podpírání naší víry, než k poznávání reality, a inteligence nám slouží ke zdůvodňování povrchních názorů a nikoli k odhalování ideologických nesmyslů.

Vzdělání nám slouží ke zvýšení sebevědomí, což je v tomto případě také problém. Člověk, který použije vzdělání a inteligenci k nafouknutí svého ega (a takových je nás hodně), hůře připustí, že by si mohl zvolit zcela chybný světonázor. A už vůbec tak neučiní, když budou konkurenční světonázor zastávat lidé méně studovaní. To je důvodem, proč v devadesátých letech zastávala řada vzdělaných a inteligentních (a také movitých) Čechů a Moravanů výrazně radikálnější (a realitě zákonitě více vzdálené) postoje než lidé se středoškolským či základním vzděláním. Vzdělání a inteligence neochránily před vášnivou a nezvladatelnou nenávistí vůči levici, odborům, občanským aktivistům a menším liberálním stranám (stejně tak koncem 70. let minulého století řada chytrých lidí v západní Evropě zuřivě nenáviděla pravici a „vykořisťovatele“). Vzdělání a inteligence tuto vášeň ochotně živily.

Po řadě afér čeští nadprůměrně inteligentní voliči vystřízlivěli. Jen málo z nich přiznalo omyl. Většina tvrdí, že jejich vyvolená strana je zklamala. Opominutá sebereflexe povede nakonec k dalšímu spálení se o horkou plotnu a ke zklamání. Nepropadejme tedy uspokojení nad tím, jak jsme chytří a sečtělí, ale raději učiňme součástí našeho vzdělání povědomí o tom, jak je každá lidská bytost včetně nás nedokonalá a z velké části iracionální.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 1/2016, doplněno.