Vědecky potvrzeno: Podržet ženě dveře je zlo!
"Někteří lidé si myslí, že feministky jsou ošklivé a oboří se na každého, kdo by se pokusil podržet jim dveře," tvrdí české feministky. Na druhou stranu české návštěvnice Švédska se mnohdy vracely frustrované tím, že jim švédští mužové nejen nepodrželi dveře, ale ani nepomohli s těžkou taškou. Že si útratou za večeři platí ve Švédsku každý sám, není třeba dodávat.
Do toho, jak to s mužskou galantností ve skutečnosti je, se pokusil vnést světlo výzkum psycholožky Judith Hallové a jejího kolegy Jina Goha ze Severovýchodní univerzity v Bostonu. Ti vydali studii, podle které i galantní jednání, jako třeba podržení dveří ženě, je projevem sexismu. Jak na to Hallová s Gohem přišli? Nechali dvacet sedm smíšených studentských párů řešit kvizové otázky a přitom nahrávali a posléze počítačově vyhodnotili jejich chování. Dále nechali mužskou část osazenstva vyplnit test týkající se chování mužů k ženám.
Test obsahoval otázky, které odkazovaly na agresivní mužský šovinismus, např. „Jsou ženy hloupější než muži?“ Test dále obsahoval otázky typu „Měly by ženy opustit potápějící loď dříve než muži?“ Vcelku podle očekávání se ukázalo, že studenti, kteří odpovídali kladně na sexistické agresivní otázky, se i při řešení kvizu chovali k ženám neurvaleji. Naopak muži, kteří odpovídali kladně na otázky druhého typu, se během pokusu na své partnerky často usmívali, chovali se přátelštěji a byli trpělivější, když se jejich partnerce nedařilo najít správnou odpověď na kvizovou otázku.
V čem je problém? Podle výzkumníků kladné odpovědi na otázky druhého typu odhalují takzvaný benevolentní sexismus, který spočívá v přesvědčení, že ženy jsou sice milé a ryzí, ale zároveň bezbranné a neschopné bytosti. "Benevolentní sexismus je jako vlk v beránčím rouše, kvůli kterému ve společnosti přetrvává podpora genderové nerovnosti," tvrdí Hallová.
Výzkum lze sotva nazvat vědeckým. Negativně nálepkuje určitý druh chování a díky tomu potvrzuje předpoklad, který si výzkumníci přáli, aby byl potvrzen. Kromě toho zkoumat v rámci psychologie, co je a co není sexismus, je stejně nejapné, jako exaktně vědecky zkoumat, co je hřích.
Nutno dodat, že v diskusi pod článkem referujícím o výsledku studie jednoznačně převažovaly komentáře, které považovaly výzkum za hloupý. V české kotlině snad galantnost odsuzována nikdy nebude. Na druhou stranu vedle záslužné a velmi potřebné snahy o rovnoprávnost v pracovních příležitostech a odměňování některé české feministické spolky zaměřily svůj osten i proti „benevolentnímu“ sexismu a např. se ohrazují proti použití slova „děvčata“, pokud se mluví o kolegyních. Dámy, věřte mi, tudy cesta nevede.
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 7-8/2017.
Do toho, jak to s mužskou galantností ve skutečnosti je, se pokusil vnést světlo výzkum psycholožky Judith Hallové a jejího kolegy Jina Goha ze Severovýchodní univerzity v Bostonu. Ti vydali studii, podle které i galantní jednání, jako třeba podržení dveří ženě, je projevem sexismu. Jak na to Hallová s Gohem přišli? Nechali dvacet sedm smíšených studentských párů řešit kvizové otázky a přitom nahrávali a posléze počítačově vyhodnotili jejich chování. Dále nechali mužskou část osazenstva vyplnit test týkající se chování mužů k ženám.
Test obsahoval otázky, které odkazovaly na agresivní mužský šovinismus, např. „Jsou ženy hloupější než muži?“ Test dále obsahoval otázky typu „Měly by ženy opustit potápějící loď dříve než muži?“ Vcelku podle očekávání se ukázalo, že studenti, kteří odpovídali kladně na sexistické agresivní otázky, se i při řešení kvizu chovali k ženám neurvaleji. Naopak muži, kteří odpovídali kladně na otázky druhého typu, se během pokusu na své partnerky často usmívali, chovali se přátelštěji a byli trpělivější, když se jejich partnerce nedařilo najít správnou odpověď na kvizovou otázku.
V čem je problém? Podle výzkumníků kladné odpovědi na otázky druhého typu odhalují takzvaný benevolentní sexismus, který spočívá v přesvědčení, že ženy jsou sice milé a ryzí, ale zároveň bezbranné a neschopné bytosti. "Benevolentní sexismus je jako vlk v beránčím rouše, kvůli kterému ve společnosti přetrvává podpora genderové nerovnosti," tvrdí Hallová.
Výzkum lze sotva nazvat vědeckým. Negativně nálepkuje určitý druh chování a díky tomu potvrzuje předpoklad, který si výzkumníci přáli, aby byl potvrzen. Kromě toho zkoumat v rámci psychologie, co je a co není sexismus, je stejně nejapné, jako exaktně vědecky zkoumat, co je hřích.
Nutno dodat, že v diskusi pod článkem referujícím o výsledku studie jednoznačně převažovaly komentáře, které považovaly výzkum za hloupý. V české kotlině snad galantnost odsuzována nikdy nebude. Na druhou stranu vedle záslužné a velmi potřebné snahy o rovnoprávnost v pracovních příležitostech a odměňování některé české feministické spolky zaměřily svůj osten i proti „benevolentnímu“ sexismu a např. se ohrazují proti použití slova „děvčata“, pokud se mluví o kolegyních. Dámy, věřte mi, tudy cesta nevede.
Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 7-8/2017.