Ekonomický kolaps bez příčiny
Krize, který vypukla v roce 2008, zasáhla celý svět a dosud nebyla zcela zažehnána. Zůstává vděčným tématem ekonomického tisku a navzdory všem opatřením přetrvávají obavy, že stále nejsme zdaleka z nejhoršího venku.
Přirozenou reakcí je otázka, jak mohlo vůbec k tak obrovské a zároveň neočekávané katastrofě dojít. Od otázky „co krizi způsobilo?“ je již jen krůček k otázce „kdo za ni může?“. Hledači kořenů krize se vyrojili se stejnou razancí jako kdysi hledači zlata na Aljašce. Pochybuji, že by se našel třeba jen jediný čtenář tohoto článku, který by alespoň pár teorií neznal. Zrekapitulujme tedy seznam podezřelých: Amerika (kde krize vznikla), Čína (financovala americký dovoz), státní zásahy (prosazování hypoték pro chudší vrstvy), chamtiví bankéři a investoři (vystavili spravovaná aktiva příliš vysokému riziku), multikulturalismus (příjemci hypoték byli často barevní Američané), běloši („za krizi mohou bílí muži s modrýma očima,“ prohlásil brazilský prezident da Silva), Židé (většina bankéřů jsou údajně Židé). Mimořádně bizarní je názor že celosvětový kolaps způsobil jediný člověk. Tím mocným nešťastníkem je Bill Clinton, který prosadil zákon požadující zvýhodněné hypoteční podmínky pro slabší vrstvy obyvatelstva (tato teorie ignoruje fakt, že většina nesplácených hypoték byla prodána nebankovními společnostmi, kterých se tento zákon netýká).
Hledání viníků je vždy populární. O to neortodoxnější je názor opírající se o teorii chaosu. Výskyt krizí má fraktální charakter. Ty malé přicházejí občas, velké méně často, obrovské zřídka, ale i ty dříve nebo později také dorazí. Doba, kdy bude příchod ekonomického kolapsu zcela vyloučen, nemůže z tohoto pohledu vůbec nastat. Krize se chovají podobně jako sněhové laviny nebo zemětřesení. Teoreticky můžeme označit jednu konkrétní vločku, po jejímž dopadu se utrhla obrovská lavina. Ovšem kdyby této vločky nebylo, na vlastnosti laviny by to nemělo žádný vliv.
Nemyslím, že by hledání příčin krizí bylo zcela jalové. Může nám pomoci mechanismus té či oné krize lépe pochopit (kromě toho jsou úvahy o příčinách natolik neodbytné, že jim stejně nelze zabránit). Je ale nutné při tomto hledání nezapomínat na to, že krize si svou cestičku vždy najdou. Černé labutě se nikdy neocitnou na seznamu ohrožených druhů. Jejich příchod nikdy spolehlivě nepředpovíme. I když relativně spolehlivým indikátorem by mohlo být objevující se tvrzení, že „my ekonomové jsme našli způsob, jak krizím navždy předejít.“ Ale tato generace po prožitých zkušenostech takovou větu od ekonomů již neuslyší. Teprve až nebudou naživu pamětníci současného kolapsu, objeví se dost možná noví, tituly ověnčení, „vítězové nad všemi budoucími krizemi“. Přejme jim úspěšné hašení toho, co bude následovat.
Publikováno na ipoint.cz
Přirozenou reakcí je otázka, jak mohlo vůbec k tak obrovské a zároveň neočekávané katastrofě dojít. Od otázky „co krizi způsobilo?“ je již jen krůček k otázce „kdo za ni může?“. Hledači kořenů krize se vyrojili se stejnou razancí jako kdysi hledači zlata na Aljašce. Pochybuji, že by se našel třeba jen jediný čtenář tohoto článku, který by alespoň pár teorií neznal. Zrekapitulujme tedy seznam podezřelých: Amerika (kde krize vznikla), Čína (financovala americký dovoz), státní zásahy (prosazování hypoték pro chudší vrstvy), chamtiví bankéři a investoři (vystavili spravovaná aktiva příliš vysokému riziku), multikulturalismus (příjemci hypoték byli často barevní Američané), běloši („za krizi mohou bílí muži s modrýma očima,“ prohlásil brazilský prezident da Silva), Židé (většina bankéřů jsou údajně Židé). Mimořádně bizarní je názor že celosvětový kolaps způsobil jediný člověk. Tím mocným nešťastníkem je Bill Clinton, který prosadil zákon požadující zvýhodněné hypoteční podmínky pro slabší vrstvy obyvatelstva (tato teorie ignoruje fakt, že většina nesplácených hypoték byla prodána nebankovními společnostmi, kterých se tento zákon netýká).
Hledání viníků je vždy populární. O to neortodoxnější je názor opírající se o teorii chaosu. Výskyt krizí má fraktální charakter. Ty malé přicházejí občas, velké méně často, obrovské zřídka, ale i ty dříve nebo později také dorazí. Doba, kdy bude příchod ekonomického kolapsu zcela vyloučen, nemůže z tohoto pohledu vůbec nastat. Krize se chovají podobně jako sněhové laviny nebo zemětřesení. Teoreticky můžeme označit jednu konkrétní vločku, po jejímž dopadu se utrhla obrovská lavina. Ovšem kdyby této vločky nebylo, na vlastnosti laviny by to nemělo žádný vliv.
Nemyslím, že by hledání příčin krizí bylo zcela jalové. Může nám pomoci mechanismus té či oné krize lépe pochopit (kromě toho jsou úvahy o příčinách natolik neodbytné, že jim stejně nelze zabránit). Je ale nutné při tomto hledání nezapomínat na to, že krize si svou cestičku vždy najdou. Černé labutě se nikdy neocitnou na seznamu ohrožených druhů. Jejich příchod nikdy spolehlivě nepředpovíme. I když relativně spolehlivým indikátorem by mohlo být objevující se tvrzení, že „my ekonomové jsme našli způsob, jak krizím navždy předejít.“ Ale tato generace po prožitých zkušenostech takovou větu od ekonomů již neuslyší. Teprve až nebudou naživu pamětníci současného kolapsu, objeví se dost možná noví, tituly ověnčení, „vítězové nad všemi budoucími krizemi“. Přejme jim úspěšné hašení toho, co bude následovat.
Publikováno na ipoint.cz