Hospodářský vzestup je založen na podnikavosti, nápadech a odvaze riskovat. To vše se neobejde bez zdravé sebedůvěry, bez víry ve vlastní schopnosti a životaschopnost rozjížděného projektu. Kapitalismus stojí na lidech, kteří mají vizi, znalosti a zkušenosti a také dostatek nezbytného optimismu. Díky těmto lidem máme chytré telefony, sociální sítě a vyhledávač, jehož jméno jistě znáte, a pokud ne, můžete ho snadno a rychle vygooglit.

I čtenáři tohoto článku se může přihodit (pokud k tomu již nedošlo), že se mu v hlavě vylíhne originální nápad – představa výrobku či vylepšení, za které budou lidé ochotni zaplatit. Nadšeni se dáte do práce – začnete sestavovat podnikatelský plán, shánět financování a vymýšlet chytlavé reklamní slogany. Náhle se objeví šťoural, který vám začne „radit“, abyste se na to raději vykašlali, přestali si stavět vzdušné zámky a místo plánování a shánění si raději pustili televizi a otevřeli lahváč. Dost možná takového chytráka odkážete do patřičných míst. Problém je, že tímto „chytrákem“ je laureát Nobelovy ceny Daniel Kahneman.

Ve své úspěšné knize Myšlení rychlé a pomalé Kahneman nemilosrdně odhaluje iluze, kterým se oddáváme. Podle průzkumu z USA, ve kterém měli podnikatelé odhadnout svou šanci na úspěch na stupnici 0-10, si plných 81% dotázaných přisoudilo hodnotu 7 a vyšší. Třetina dotázaných uvedla, že pravděpodobnost jejich neúspěchu je nulová. Růžovější brýle si američtí podnikatelé snad ani nemohli nasadit. Ve skutečnosti pouze 35% malých podniků přežije období pěti let. Kahneman dává k dobrému příhodu, kdy se s manželkou ubytoval v prázdném motelu na opuštěné silnici uprostřed lesů. Motel vedl sympatický mladý pár. Mladí manželé se netajili s tím, že motel pořídili velmi levně, protože předchozích šest nebo sedm majitelů zde neuspělo. Dalších komentářů netřeba.

Ano, začínající podnikatelé jsou nadměrně sebejistí, přeceňují své schopnosti a opomíjí sílu konkurence na daném trhu. Jenže část (i když malá) z nich se přece jen uchytí a přinese inovaci, která nějakým způsobem zkvalitní náš život.

Nabízí se paradoxní myšlenka: Kdyby všichni lidí byli racionální, předvídaví, znalí statistik a sebekritičtí, nemusela by to být změna k lepšímu. Podnikatelské štěstí by nikomu nepřálo, protože by mu nikdo nevyšel vstříc.

Sotva bychom dnes létali přes oceán, kdyby si na počátku letectví řada odvážlivců nezlámala kosti. Slovo „iracionalita“ má hanlivý nádech, ovšem jsou případy, kdy musíme být paradoxně za existenci lidské iracionality rádi. Racionálně opatrní lidé by k technologickému pokroku přispěli mnohem méně než šílenci, kteří se do svých projektů vrhají po hlavě.


Publikováno na ipoint.cz