Dlouho před vznikem zoologické zahrady existovala v Praze různá zařízení, ve kterých mohla veřejnost obdivovat divoká nebo exotická zvířata. Jedním z nich byl medvědinec v Jelením příkopě. Prezidentský medvědinec.

Právě tuto hradní atrakci zachycuje poslední přírůstek mé sbírky: pohlednice, která byla 2. srpna 1922 odeslána z pražského Smíchova do Jauernigu neboli Javorníku. Odesilatel, adresát, ani vzkaz napsaný na pohlednici nejsou důležité, podstatná je pouze fotografie na lícové straně. Vedle podoby hradního medvědince v počátcích jeho existence na ní vidíme i tři medvědy a především medvědáře. Je ke svým svěřencům lehkomyslně otočen zády…


Medvědinec, který se z velké části zachoval dodnes, dokonce včetně domku medvědáře, nechal v roce zřídit prezident T. G. Masaryk. K jeho zprovoznění došlo v září 1920. Jak se všude uvádí, byl určen pro medvědy, které Masarykovi přiváželi legionáři vracející se z Ruska. Bylo třeba je nejenom důstojně umístit, ale také předvést veřejnosti. Jistě nikoli náhodou byli tihle roztomilí méďové v následujících letech využíváni při budování obrazu TGM. Kupříkladu Jan Herben v Malých historkách o velkém muži píše:

Pan prezident dostával od dětí psaníčka i dárky. Nejlíp se mu však zalíbilo jedno psaní od moravských dětí, které často citoval. Děti mu totiž poslaly bečku medu a k tomu psaníčko: „Milý Tatíčku, posíláme med pro Vaše medvídky, ale nedejte jim ho sežrat všechen. Lízněte si taky!“

Ještě dál zašel pozdější generál Rudolf Medek, který pod pseudonymem Ferdinand Ivanovič Pražský-Slavkovský sepsal knihu legionářských povídek pro mládež nazvanou Medvídci presidenta Masaryka. A jak se můžeme dočíst v dobovém tisku, nezůstalo jen u knihy:

Žactvo obec. škol v Pardubicich na Skřivánku sehrálo ve dnech 8. a 9. března (1931) v zátiší vojenského učiliště železničního pluku k oslavě 80. narozenin presidenta dětskou hru „Medvídci pana presidenta".

Pravdou je, že první dva prezidentští medvědi byli darem užhorodského župana Ladislava Moyše a až následujících pět mělo co do činění s legionáři. Dvě hnědé medvědice přivezli prezidentu Masarykovi v březnu 1920 příslušníci 1. čety 5. roty 1. pluku. Třetí koncem července 1920 „neznámý legionářský pluk projíždějící Prahou na Wilsonovo nádraží pro Hrad vyložil“. Konečně na sklonku srpna 1920 převzala Správa Pražského hradu dva medvědy ušaté od nadporučíka Berky z 8. roty 7. pluku.

Někteří z těchto medvědů postupně uhynuli, jiní přibyli, ale vše fungovalo až do 3. srpna 1942. Tehdy se stalo něco, co se asi stát muselo: útočícími medvědy byl smrtelně zraněn medvědář Peka a zasahující policie čtyři z nich postřílela. Zbylí dva, kteří byli v okamžiku neštěstí již zavření, žili v Jelením příkopu ještě rok, dokud z podnětu velitelství protiletecké obrany nedošlo 10. srpna 1943 k jejich převozu do Zoo Praha. Jedním z nich byla – ano, byla – Honzíček, medvědice, kterou neznámá legionářská jednotka vyložila koncem července 1920 na dnešním Hlavním nádraží…

Tím ovšem historie hradního medvědince ještě úplně neskončila. Po válce byli pořízeni noví „prezidentští“ medvědi. Jejich někdejší sláva však už byla pryč. Navíc začátkem 50. let údajně – slovo údajně je ovšem nutné podtrhnout – došlo k dalším dvěma nehodám, při kterých byli medvědy zraněni zaměstnanci Pražského hradu. K dalšímu incidentu došlo za prezidenta Antonína Novotného a ten již znamenal definitivní konec medvědince v Jelením příkopu. Na setkání našeho Historického klubu na tehdejší události vzpomínal někdejší dlouholetý zaměstnanec Zoo Praha Petr Šulc:

Paní Novotná šla jednou ráno, už jako paní prezidentová, na procházku a potkala medvěda. Průšvih až na půdu! Nějaká dobrá duše dala medvědům přes příkop u výběhu velikánskou fošnu a oni vyšli ven. Tak jsme je tam byli pochytat, a protože už na Hradě nesměli zůstat, vezli jsme je do zahrady. Ten transport byl krásný, protože před rozhadrovaným náklaďákem zoologické zahrady, na kterém byly tři bedny s medvědy a my, co jsme je chytali, jelo policejní auto se sirénou a gazík. Ten gazík měl na stojanu přimontovaný kulomet a tím na nás mířili a hlídali, aby medvědi neutekli. Za námi jel další gazík a zase policajti. Medvědi zůstali dlouho v zahradě a pak si je vzali na Konopiště.

Tyto vzpomínky bezpochyby přibarvil čas, ale jejich jádro je výstižné. V archívech Hradu se sice žádné dokumenty, které by je potvrzovaly či vyvracely, nezachovaly, ale – jak zjistil kolega Zbyněk Šíša – v deníku Zoo Praha se k 21. květnu 1960 uvádí příchod jednoho samce a jedné samice medvědů hnědých (a také deseti andulek, tří korel a čtyř papoušků mniších). K zápisu přičinil veterinář poznámku „od 8 – 14 hod. transportování zvířat z liquid. Jeleního příkopu“. Oba medvědi pak odešli ze Zoo Praha do Brna, nikoli na Konopiště, ale to již není podstatné.

Taková tedy byla poslední tečka za příběhem, jehož počátky zachycuje pohlednice odeslaná 2. srpna 1922 ze Smíchova do Jeseníku…