Dvojí já básníka Jidi Majia

26. 11. 2018 | 22:37
Přečteno 1315 krát
Čínský básník se v českém tisku pokouší vylepšit mediální obraz své země. Tváří se jako nezávislý umělec, zatajuje, že je vysoký stranický funkcionář, a popírá digitální diktaturu Komunistické strany Číny.

Mezi hosty Festivalu spisovatelů, který se konal v Praze letos v říjnu, byl básník z Čínské lidové republiky Jidi Majia. Webové stránky Festivalu spisovatelů uvádějí, že „je považován za jednoho z nejvýznamnějších čínských básníků“, „jehož umění vychází z magické staré Číny“. Jsou to odvážná tvrzení, která neodpovídají názoru převažujícímu v odborné kritice v Číně ani v zahraničí, ale dají se pochopit jako užitečný marketingový tah.

Co je třeba uznat, Jidi Majia rozhodně patří k nejvíce překládaným čínským básníkům současnosti – jeho verše vyšly v překladu do většiny evropských jazyků, do arabštiny i hebrejštiny a naposledy i do svahilštiny. České překlady máme hned dva, první z roku 2006 (přeložil Jan Cimický) a druhý o deset let mladší (přeložili Zuzana Li a Jaromír Typlt).

V čínsky psaných životopisech dostupných na internetu se nicméně více než o básnickém mistrovství dočteme o Jidi Majiaově bohaté politické kariéře. Nastoupil ji na samém počátku 90. let, to znamená v době perzekucí sympatizantů studentského hnutí krvavě potlačeného v červnu 1989, mezi nimiž byla i řada básníků. Mezi mnoha politickými funkcemi, které Jidi Majia vykonával, bylo například členství ve stálém výboru komunistické strany provincie Čching-chaj; byl také viceguvernérem této provincie a jejím ministrem propagandy.

Nakonec to přes provinční úřady dotáhl až na funkce celostátního významu a od roku 2015 je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů, tedy organizace přímo podřízené Oddělení propagandy ÚV KS Číny.

Čínské zdroje svaz charakterizují jako „dobrovolné profesní sdružení čínských spisovatelů všech národností vedené Komunistickou stranou Číny, které je mostem a spojnicí mezi Stranou, vládou a širokým okruhem spisovatelů a pracovníků v oblasti literatury a významnou společenskou silou obohacující literaturu a posilující socialistickou duchovní kulturu.“ Důležitost básníka jako příslušníka politické nomenklatury potvrdil také čínský velvyslanec v Praze, který podle zprávy na webu velvyslanectví (pouze v čínské mutaci) „s místopředsedou Svazu spisovatelů uskutečnil pracovní setkání“.

Před mezinárodním publikem se Jidi Majia k politickým funkcím nehlásí a sám sebe prezentuje jako básníka těžícího z tisíciletých tradic čínské kultury okořeněné exotikou horských kmenů jihozápadní Číny, odkud pochází. Jidi Majia zaujímá postoj básníka velkých témat, zamýšlejícího se nad zásadními otázkami člověka. Tak vystoupil i v rozhovoru s Přemyslem Houdou v příloze Lidových novin Česká pozice z 24. listopadu.

Jidi Majia zde filosofuje o zlu jako nedílné součásti lidské přirozenosti, varuje před hrozbami dnešního „přetechnizovaného světa“. Proti nim staví sílu času a tisíce let „filosofie a náboženství“ a mluví o naději, že lidstvo přečká „tento poslední výhonek dějin“ a vrátí se k duchovnu. V rozhovoru se dotýká také tématu svobody – kterou podle něj musí vyvažovat regulace, protože „svoboda a hranice jsou nerozlučitelná dvojčata“, zejména pak v oblasti internetu. Básník nepopírá, že čínská vláda „má internet pod kontrolou“, bagatelizuje to však tvrzením, že to dělají všechny vlády, ba i soukromé firmy.

Jeho odpovědi jsou plné banalit a neurčitých frází, nakonec ale rozhovor ústí do konkrétních výroků ohledně kontroly obyvatel v Čínské lidové republice. Jidi Majia ujišťuje české čtenáře, že v ČLR neexistuje nic jako systém společenského kreditu, prý je to nesmysl.

Říká: „Zodpovědně prohlašuji, že jsem nikdy o ničem takovém neslyšel“ a vzápětí redaktorovi vysvětluje: „Je to se stoprocentní jistotou posunutí skutečnosti, zřejmě nějaká částečná informace, již někdo, komu se to hodí, nafoukl, až se stala něčím, čím vůbec není a co jste si vy následně v západních médiích přečetl“. Odvolává se na to, že on přece v Číně žije, tak by to musel vědět, ale on nikdy o něčem takovém neslyšel.

Opakuje to několikrát, dokonce se ohání silou čínské střední třídy, která by si přece něco takového nemohla nechat líbit. „V Číně žiji, a proto mohu říci, že většina obyvatel minimálně z měst, tedy střední třída, velmi, ale opravdu velmi dbá na dodržování lidských práv a že za současné situace čínské společnosti by si centrální úřady přípravu takového bodovacího systému nemohly dovolit.“ Aby redaktora přesvědčil, zve ho do Číny, ať se přijede podívat a uvidí „její dnešní realitu“.

Manipulace se zjevným propagandistickým cílem dokreslují i stručné informace o básníkovi na úvod rozhovoru. O politických funkcích zde není ani slovo, je zdůrazněna příslušnost k národnostní menšině a je zde patrná snaha zařadit jej mezi nekonformní umělce. Básníkův etnický původ je formulován se smyslem pro politickou korektnost v duchu čínské propagandy. Je označen za příslušníka národnosti Nuosu, etnika, které „je sice ukotveno v čínské kultuře, ale zachovalo si svébytnost“.

Logicky protismyslné tvrzení demonstruje oficiální rétoriku národnostní jednoty pod vedením většinového čínského etnika. Důraz na etnickou svébytnost pak naznačuje českým čtenářům, že v ČLR se národnostní menšiny těší plné svobodě a jejich kultura vzkvétá. Jinak řečeno, zprávy o brutálním útisku Tibeťanů a Ujgurů se nemohou zakládat na pravdě.

V krátké biografii se také uvádí, že Jidi Majiaovým učitelem byl básník Aj Čching, „otec na Západě známého výtvarného umělce Aj Wej-weje“. Není jasné, jak učil Aj Čching Jidi Majiu psát poezii. Čínské prameny hovoří pouze o tom, že starý básník se někdy v polovině 80. let pochvalně vyjádřil o jedné Jidi Majiově básni.

Český čtenář nejspíš neporozumí, že odkaz na Aj Čchinga je vlastně přihlášením se ke kulturní politice komunistické strany, tím spíš, že je zde spojení s Aj Wej-wejem, které sugeruje uměleckou nezávislost. Když se totiž starý básník po dvaceti letech vyhnanství a brutální převýchovy vrátil do hlavního města a začal znovu publikovat, nejen že byl svázán konvencemi a direktivami socialistického realismu, ale dokonce se zapojil do kritiky mladých rebelujících básníků, které obvinil z protisocialistických postojů.

Aj Čching tehdy vystoupil proti těm, které biografická informace v Lidových novinách označuje za „Básníky mlhy“ a s nimiž spojuje Jidi Majiaovo dílo.

Na stránkách Festivalu spisovatelů je Jidi Majia představen krátkými ukázkami ze svých básní, na prvním místě veršem „Nejsem tady, mé druhé já vyšlo na opačnou stranu“. Citát nechtěně dokonale vystihuje dvojí podobu básníka – jednu pro literární festivaly a překladatele v zahraničí, druhou pro domácí mocenské struktury. V rozhovoru pro Lidové noviny však Jidi Majia obě svoje já propojil, když vedle obecných tlachů o spiritualitě a temné budoucnosti lidstva výslovně popřel temnou současnost Čínské lidové republiky.

Dvojakost založená na zatajování podstatných informací a na tom, že v zahraničí si málokdo přečte, co se píše v Číně, je charakteristický rys čínské (nejen) kulturní diplomacie. Příklad vysokého stranického funkcionáře Jidi Majia, který se na pražském Festivalu spisovatelů a v Lidových novinách nechává prezentovat jako nezávislý myslitel a souputník umlčovaných a vězněných rebelů, by měl být varováním pro všechny, kdo se chystají zapojit do kulturního dialogu s Čínskou lidovou republikou, aby si důkladně ověřovali informace.

DeníkReferendum 26. 11. 2018

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy