Čeští středoškoláci se v pátek 15. března 2019 přidali k celosvětovému hnutí a stávkovali za klima. Toto studentské hnutí zahájila zcela osamoceně Švédka Greta Thunberg v srpnu 2018, když začala každý pátek protestovat před švédským parlamentem. Po několika měsících se ukázala síla sociálních sítí a médií. Gretu začali následovat studenti po celém světě a Greta samotná vystoupila na několika prestižních mezinárodních akcích. K aktivitě „Fridays for Future“ se postupně připojili statisíce studentů po celém světě (www.fridaysforfuture.org).

Studenti svůj postoj zdůvodňují tím, že aktuální změna klimatu nedává planetě šanci na budoucnost a není proto důležité chodit do školy, která je na budoucnost připravuje. Stejné zdůvodnění najdeme i na stránkách české verze tohoto hnutí (www.fridaysforfuture.cz). Klimatologové, kteří se již desítky let snaží přimět světové společenství ke změnám, by měli být z takového postoje a zdůvodnění rozpačití.

1. Už od roku 1989 existuje Mezivládní panel pro klimatickou změnu (www.ipcc.ch), který připravuje velké množství výstupů shrnujících stav klimatu ve světě a předkládá scénáře možného budoucího vývoje za různých předpokladů (například pro různé emisní scénáře). Politika na tyto výstupy reaguje hodně zdrženlivě a ne vždy dostatečně komplexně (viz například Kjótský protokol, který ke snižování emisí nezavázal rychle se rozvíjející ekonomiky nebo pomalu se rozbíhající realizace Pařížské dohody).

2. Klimatologie je konzervativní věda, která nepřináší nové poznatky každý den. Může tedy vznikat dojem, že není problém změny klimatu dostatečně medializován. A mohou tak existovat skupiny lidí, kteří pociťují nedostatek informací. Zrovna u studentů mě to však překvapuje.

3. Planeta bez budoucnosti je samozřejmě hodně nadsazené konstatování a odkazovat se na IPCC s tím, že máme posledních 12 let ke katastrofě je nesmysl. IPCC připravilo scénáře vývoje emisí k roku 2030, 2050 a 2070 a je pravděpodobné, že budeme podobné scénáře prezentovat za pár let pro rok 2040. Získáme tím dalších 10 let času? To jistě ne.

V Česku studenti stávkovali 15. března 2019 v 19 městech a sešly se jich stovky (organizátoři odhadují účast na 3000). Pokud to alespoň část z nich vezme jako příležitost se o složitém problému změn klimatu něco dozvědět, nebyla tato akce zbytečná. Osobně jsem v souvislosti se stávkou nabídl možnost diskuse nebo přednášky na dané téma, kterou však nikdo nevyužil. Byl jsem se na stávku v Ostravě podívat a potvrzuji, že proběhla bezproblémově. Překvapen jsem byl jen negativním postojem většiny kolemjdoucích, ale taková už je naše společnost. Studenti na závěr stávkového dne zveřejnili prohlášení určené vládě, poslankyním a poslancům, kde je mimo jiné uvedeno:

„Nemáme čas. Jestli chceme odvrátit ekologický kolaps, musíte začít jednat ihned. Vy jste času promrhali dost a nám už dochází. Požadujeme záruku, že uděláte maximum pro to, abyste odvrátili oteplení planety o více než 1,5 °C. Chceme záruku toho, že začnete naslouchat vědcům a budete snižovat emise skleníkových plynů. Dáváme vám dva týdny.“

Vzpomínám si, jak jsme někdy v roce 2010 diskutovali v ČHMÚ o 2 °C jako o medializované hranici bezpečného oteplení, kterou jsme již tehdy považovali za nedosažitelnou. Pařížská dohoda z roku 2015 směřuje k oteplení o maximálně 2 °C s cílem se co nejvíce přiblížit (shora) 1,5 °C. Čeští studenti jdou však ještě dále a požadují odvrácení oteplení o více než 1,5 °C a záruky očekávají do dvou týdnů. Držím studentům palce, protože bojují i za naši budoucnost. Ale je z toho prohlášení vidět, že potřebují ještě hodně studovat, aby mohli oni sami za pár let dělat požadované maximum.