Dne 5.8.2014 jsem podal na okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích trestní oznámení na poslance Parlamentu České republiky a předsedu hnutí Úsvit Tomia Okamuru.

Pan poslanec Tomio Okamura se v rozhovoru pro Parlamentnilisty.cz (publikovaný 1.8.2014) vyjádřil k romskému táboru v Letech takto:

„Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli.“

Dále takto:

„V táboře nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“

A dále takto:

„Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu.“

Došlo tak zjevně k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Konkrétně porušení zákona č. 40/2009 Sb. paragrafu č. 405:

„Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

Pan poslanec Tomio Okamura popírá historická fakta, která ukazují na životní podmínky ve zmíněném táboře a na fakt, že oběti byly internovány nedobrovolně. Vězni tak byli proti vlastní vůli vystaveni podmínkám, které řada z nich nepřežila, čímž byli účelně zabíjeni. Pan poslanec Tomio Okamura navzdory historickým faktům a svědectvím tvrdí opak: „V táboře nebyl nikdo nikdy zabit“, čímž porušuje výše zmíněný zákon, protože popírá “zločiny nacistů“.

Dále není pravdou, že internace probíhala na základě jakéhokoliv způsobu života, ale na základě etnika a byla prokazatelně systematická. Proto oběti v romském táboře v Letech jsou součástí holocaustu, respektive “nacistického genocidia“, což pan poslanec Tomio Okamura výše popírá slovy: „Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu.“ a porušuje tak zákon č. 405/2000 Sb. paragrafu č. 405.

K tématu bylo v médiích řečeno mnoho. Závěrem si tak dovolím pouze úryvek, který napsal Prof. MUDr. František Patočka po návratu z romského tábora v Letech (publikováno v knize Milana Labudy „Živý proti živým“):

„Cikánské děti, kromě novorozenců a práce schopné mládeže, byly odděleny od rodičů ve dvou velkých barácích, kde na pryčnách pokrytých shnilou slámou byly většinou ponechány svému osudu.
Asi třikrát denně přinesla cikánská žena hrnec jakéhosi jídla, které rozdělovala při okraji pryčny. „Stravování“ cikánčat se spíše podobalo velmi bídnému krmení zvířat v zoologické zahradě. Většina dětí měla jen rozpadávající košilku, některé byly úplně nahé. Jedinou přikrývkou tohoto dětského stáda byla velká celtová plachta, která popravdě, pro všechny nestačila. Navzájem si ji přetahovaly, nejenom rukama, ale i zubama.
Abych zjistil skutečný stav hygieny pod celtou, celou jsem ji odkryl. První co jsem si s hrůzou uvědomil, byly dětské mrtvolky. Druhý, možná ještě hroznější, byl pohled na děti v agonii, některých v horečkách. Vzpomínám si celkem jasně dodnes, že se tady přede mnou odkryl obraz, který co do hrůzy předstihl nejstrašnější popis pekla“

Pan poslanec Tomio Okamura tvrdí: „V táboře nebyl nikdo nikdy zabit“.