Dnes je to přesně 65 let, co se komunisté chopili v naší zemi moci. Během několika následujících let bylo několik set lidí popraveno pouze z politických důvodů a během následujících desetiletích bylo nesčetně nevinných lidí mučeno, vyhnáno, vyslýcháno, pronásledováno nebo perzekuováno. 23 let po revoluci, která nás bohužel jen částečně zbavila komunismu a naší zemi udala konečně jiný směr, ve vedení našich krajů sedí lidé, kteří se právě na funkčnosti minulého totalitního režimu přímo podíleli. V posledních dnech se mluví hlavně o Václavu Kučerovi, který je radním v Jihočeském kraji a dříve byl dle zveřejněných dokumentů velmi aktivním a často chváleným členem STB, kde se v hierarchii dostal velmi vysoko. Nebo například radní pro školství v Karlovarském kraji Václav Sloup, který zase byl za minulého režimu aktivním politrukem a dodnes obhajuje střílení do vlastních lidí na státních hranicích. A mohli bychom pokračovat.

Často se setkávám se dvěma argumenty, proč bychom neměli protestovat proti tomu, že na tak významných postech sedí právě tito lidé. Prvním je skutečnost, že řada lidí po roce 1989 pouze „převlékla kabát“ a dnes zastávají vysoké posty v jiných politických stranách nebo mají vysoké funkce v jiných často státních institucích. Proč vlastně tedy neprotestujeme i proti těmto lidem?

Naprosto souhlasím, že to není v pořádku. Je zřejmé, že jsme se se svou totalitní minulostí dodnes nedokázali vyrovnat. Avšak i když tato skutečnost není v pořádku, jakkoli neobhajuje lidi, kteří se rozhodli v totalitní straně setrvat. Přijde mi to podobné, jako kdyby 20 let po válce existovala v Německu strana, která se přímo hlásí k odkazu NSDAP. Ano, nebylo by v pořádku, pokud by někdo „převlékl kabát“ hned po válce. Avšak vystoupením řady lidí ze zločinecké organizace z pragmatických důvodů, nelze přeci obhajovat zločineckou organizaci jako takovou. Bohužel žijeme ve schizofrenní situaci, kdy náš zákon jasně o minulém režimu říká, že je protiprávní, ale strana, která se k tomuto režimu přímo hlásí, je demokratická a může soutěžit v demokratických volbách. Jsem přesvědčen o tom, že to je třeba změnit, protože přítomnost totalitních a zločineckých organizací nelze v demokracii tolerovat. Argument, že máme protestovat i proti jiným zlořádům, lze použít vždy, protože ani samotný člověk, ani skupina lidí ze své podstaty nikdy nemůže být schopna poukázat na všechny zlořády ve společnosti.
Druhým argumentem pak bývá, že nerespektujeme výsledek demokratické volby, kde KSČ(M) uspěla a tím je naše jednání protiústavní.

Domnívám se, že je to absolutní nepochopení principů demokracie. Ta totiž nefunguje pouze na základě svobodných voleb, ale má řadu prvků, které jsou zakotveny v ústavě. Je jím například právo na svobodné vyjádření názoru. To je možné vyjádřit buď formou petic, veřejným shromážděním nebo jiným demokratickým způsobem. I na zpochybnění voleb má každý občan ze zákona nárok. Nezávislý soud pak rozhoduje jestli je stížnost opodstatněná nebo ne. Tím možnost na zpochybnění voleb zákonným způsobem končí. Avšak to vůbec není případ jihočeských studentů a ostatních iniciativ, které protestují proti povolebnímu vyjednávání a proti vzniklým nemorálním a necitlivým koalicím. Občanova starost o dění v naší zemi nekončí vhozením obálky do urny, ale naopak tím musí začínat. V opačném případě si politik dělá co chce a jediné co před další volbou řeší je, jak nalákat občany k jeho znovuzvolení. A to se přesně v naší zemi děje. ČSSD přizvala totalitní stranu do koalice pouze proto, aby se udržela u moci a pravděpodobně čekala, že to už občany zajímat nebude. Za čtyři roky se nás pravděpodobně opět pokusí koupit nějakým tím třicetikorunovým bonusem. Například ve Francii jsou demonstrace na denním pořádku, avšak u nás to stále někteří lidé považují za nepřijatelné a protestující považují za nepřátelé státu.

Závěrem snad jen reagovat na časté útoky na nás, že jsme snad někým řízeni. Před rokem 1989 byl každý protestující a nepohodlný člověk řízen vysílačkou ze západu a tyto praktiky se vrací, protože zjevně podle našich soudruhů nelze mít vlastní názor a je pravdou, že oni jsou nám často vzorným příkladem.