V boji o minulost v Rusku přituhuje. Vinu za oběti Velkého teroru chtějí připsat Finům

11. 09. 2018 | 13:08
Přečteno 2569 krát
Přes dvacet let si zde lidé připomínají popravené oběti Velkého teroru z let 1937-1938. Na místě zvaném Sandarmoch jich bylo zastřeleno příslušníky NKVD přes šest tisíc, a to včetně několika Čechů. Před dvěma týdny se na místě nečekaně objevila tajemná expedice ruských vojáků, vykopala několik těl a do státních médií začala šířit informace, že jsou zde pohřbeni Rudoarmějci zastřelení Finy. Bez jasných důkazů a opory v archivech. Jurij Dmitrijev, který pohřebiště Sandarmoch v 90. letech objevil a jen díky svému elánu a dlouholeté práci z něj udělal důstojný památník, nyní znovu sedí ve vazbě a čelí opakovanému politicky motivovanému obvinění ze sexuálního násilí vůči nezletilým. Co se to v Rusku s historií děje?

Na pohřebišti Sandarmoch, které se nachází v ruské Karélii u města Medvežegorsk, leží 6241 obětí sovětských masových poprav z roku 1937, tedy z období Velkého teroru. Je mezi nimi i sedm Čechů. Místo je mezi ostatními masovými pohřebišti v bývalém Sovětském svazu unikátní právě tím, že je znám přesný počet obětí i jejich konkrétní identita. To je výsledek více než dvacetileté práce Jurije Dmitrijeva, který pohřebiště objevil. Společně s petrohradskou pobočky sdružení Memorial se mu podařilo získat materiály z archivů NKVD detailně popisující průběh poprav. Na místě leží jak obyvatelé Karélie, tak i popravení vězňové z táborů Bělomorsko-baltského kanálu a Soloveckých ostrovů. Popraviště i pohřbené oběti jsou důkladně popsány například na stránce petrohradského Memorialu věnované přímo Sandarmochu http://sand.mapofmemory.org.

Koncem srpna se na tomto místě náhle bez předchozího upozornění objevila expedice Ruské vojensko-historické společnosti – militaristického sdružení, jehož čestným předsedou je ruský ministr kultury Vladimir Medinskij. Ten „proslul“ mimo jiné tím, že navzdory historicky vyvráceným mýtům o 28 Panfilovcích (kteří během Druhé světové války měli jen s použitím granátů zastavit německý útok na Moskvu) prohlásil, že věřit legendě je důležitější než věřit archivním materiálům (více např. zde).

Expedice Ruské vojensko-historické společnosti v Sandarmochu. Foto: RTVI
Expedice Ruské vojensko-historické společnosti v Sandarmochu. Foto: RTVI


Tato expedice přijela do Sandarmochu s oficiálním úkolem najít pohřbené vojáky Rudé armády zastřelené Finy během finské okupace Karélie. A to přesto, že v žádných archivních dokumentech není jediná zmínka o tom, že by v Sandarmochu popravovali Finové. Finská armáda skutečně v letech 1941-1944 okupovala značnou část území dnešní Karélie a zřídila zde několik koncentračních táborů, docházelo i k popravám (podle odhadů Iriny Flige z petrohradského Memorialu bylo popraveno kolem dvou tisíc sovětských zajatců). Ovšem rozhodně nikoli v samotném Sandarmochu, který ležel přímo na linii fronty a kde se vedly těžké boje. Finové využívali původní sovětské tábory u Bělomorsko-baltského kanálu mnohem dál na západ.

Překopat historii

Vojenská expedice hned během prvních dnů a prvních výkopů nalezla pět těl, která ještě v ten samý den její účastníci identifikovali jako pohřbené Rudoarmějce, ačkoli z veřejně dostupných zdrojů není úplně jasné, podle čeho. Pochybností je celá řada a o případu poměrně podrobně informují některá ruská seriózní média (Кто стрелял? (Kdo střílel?), Спецоперация Сандармох (Zvláštní operace Sandarmoch). Případ vyvolal i velké pobouření mezi finskými historiky.

Celá kauza s expedicí Ruského vojensko-historického sdružení vyvolává dojem, jakoby se za každou cenu snažila přepsat a doslova překopat historii pohřebiště v Sandarmochu. Během pár dnů zcela zpochybnit dvacet let práce seriózních historiků a badatelů. Zpochybnit historii masových poprav z období Velkého teroru, přehodit vinu za popravené ze sovětských orgánů na finské okupanty. Obětmi heroizované Velké vlastenecké války rozmělnit připomínku sovětského teroru. Jistota, s jakou expedice ihned interpretuje do ruských státních médií svou verzi nálezů, je udivující. A státní ruské televize ji s ochotou přebírají a nezapomínají přitom očernit sdružení Memorial i Jurije Dmitrijeva, propaganda jede na plné obrátky (např. reportáž kanálu Rossija 24).

Jurij Dmitrijev opět za mřížemi

Celá expedice a snaha přehodit vinu za popravené v Sandarmochu ze sovětských orgánů na Finsko má blízkou souvislost s případem Jurije Dmitrijeva, který pohřebiště v Sandarmochu před 20 lety objevil. Ten nyní čelí politicky motivovaným obviněním, kvůli nimž byl v krátké době již po druhé uvězněn. Díky Dmitrijevovi známe jména sedmi českých obětí, které leží v Sandarmochu a které tam mají také pamětní tabulku (více o českých obětech v článku Jana Dvořáka "Naši popravení" (str. 3).

Pamětní tabulka Čechů popravených v Sandarmochu, foto Jan Dvořák
Pamětní tabulka Čechů popravených v Sandarmochu, foto Jan Dvořák


Dmitrijev strávil nejdřív ve vazební věznici více než rok. Začátkem letošního dubna byl nakonec soudem pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění z výroby dětské pornografie a osvobozen. V současných ruských reáliích se jednalo o naprosto ojedinělé rozhodnutí, osvobozujícím rozsudkem případy končí jen naprosto výjimečně. Úleva ovšem netrvala příliš dlouho. Vrchní soud v Karélii 14. června osvobozující rozsudek zrušil a vyšetřovatelé Dmitrijeva znovu obvinili, tentokrát z „násilných činů sexuálního charakteru vůči nezletilým“, za což mu hrozí 20 let vězení. Na konci června byl 62letý Dmitrijev opět zatčen, následně byl poslán na vyšetření na psychiatrické klinice v Petrohradu a nyní je opět držen ve vazební věznici v Petrozavodsku. (S loňským případem Dmitrijeva se podrobně můžete seznámit v článku „Sbíral důkazy o zvěrstvech sovětských zločinů, pomáhal najít i české oběti. Teď nepohodlného historika viní z výroby dětské pornografie“.)

Za vším hledej Ukrajinu

Proč taková urputná snaha ruských orgánů kriminalizovat historika a zpochybňovat jeho mnohaletou práci? Podle předsedy sdružení Memorial Jana Račinského jde nejspíš o „záležitost cti“, tedy pomstu silových struktur Karélie, které se nemohou smířit s osvobozujícím rozsudkem: „Místním úřadům se navíc činnost Dmitrijeva nelíbila. Ani ne proto, že se týkala temné minulosti, ale spíš proto, že se stýkal s cizinci, že za ním jezdily do Karélie zahraniční delegace a otevřeně hovořil o své pozici k současné ruské politice“. Do Sandarmochu, kde leží oběti téměř 60 národností, tak doposud míří zástupci mnoha zemí, s nimiž Rusko nyní nemá nejlepší vztahy. Často sem přijíždějí zvláště Ukrajinci a sám Dmitrijev se netajil svým odporem k anexi Krymu a okupaci Donbasu. A to bylo možná největším kamenem úrazu.

Jurij Dmitrijev v Sandarmochu v roce 2015, foto Jan Dvořák
Jurij Dmitrijev v Sandarmochu v roce 2015, foto Jan Dvořák


Zatímco před pár lety místní úřady s Dmitrijevem spolupracovaly a paměť obětí v Sandarmochu si připomínali nejvyšší představitelé státu i pravoslavné církve, po roce 2014 tato podpora utichla. Rusko se ve snaze obhájit své kroky na Ukrajině dostalo do spirály lží, falšování současných událostí i historie. Zatímco se odkazuje na údajné úspěchy Sovětského svazu, ze současných i minulých neúspěchů viní cizí státy, zahraniční agenty, pátou kolonu. A v takovéto atmosféře se hodí zpochybnit nejen samotného Dmitrijeva, ale i celou jeho práci i zodpovědnost sovětského státu za masové vraždy ve 30. letech. Pro ruský stát ideální okamžik zorganizovat onu prapodivnou expedici v Sandarmochu.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy