Je trochu smutné, že člověk dnes z pochmurné politické situace v Evropě, ale bohužel ani v našem státě a ani v Praze (a dalších městech) nemá možnost uniknout. Měl jsem vždy pocit, že politik by měl být zvolen, v tichosti pracovat, neboť za to je placen a v případě nutnosti vystoupit a říct něco státnického. Netvrdil bych úplně, že se mi to obzvláště v počátcích mé politické kariéry dařilo, ale to nic nemění na mém uvažování a záměrech. Zatímco média nás za pomoci různých spíše antistátnických prohlášeních pana Zemana masírují koncem světa či alespoň Evropy, v parlamentu zuří boj o každou minutu projednávání či spíše neprojednávání ničeho. V Praze se k tomu před dvěma měsíci rozpadla koalice a z 11 radních dnes na svých místech sedí 7. Moje zkušenost z relativně krátkého období z roku 2013, kdy nás v radě sedělo pouze 6, je taková, že se v tomto počtu správa Prahy při současném systému vůbec dělat nedá.

Kolik je vlastně té práce, která se valí na Radu hlavního města Prahy? Vhodným přirovnáním se dá sdělit třeba následující: Každý rodinný dům každý týden přinese několik problémů svému majiteli. Čím je starší, tím více. Domů je v Praze několik set tisíc. K tomu všude jezdí autobusy, chátrají silnice, funguje hůře či lépe kanalizace, dodávka vody, plynu a elektřiny. Ve školách se učí děti, v domovech pro seniory se starají zaměstnanci města o naše dědy či babičky. V Praze se každý den musí řešit okolo stovek tisíc problémů, z nichž většina z nich je zpracovávána přímo občany či firmami, část řeší úředníci, část se vzájemným působením vyřeší sama, avšak jistá část jich doputuje až na samotnou Radu hlavního města Prahy. Ta má tedy týdně vyřešit cca 100 – 300 problémů, např. prodej či směnu majetku, objednání svozu odpadu, vyměnění ředitele školy, poskytnutí grantu, opravení komunikace, zkvalitnění provozování dopravního podniku a spoustu dalších.

Vůbec si nedovedu představit tu spoušť, která se teď v Praze v Radě hlavního města děje. A už vůbec si nedokážu představit toho, kdo tam teď přijde a bude tyto věci napravovat. Jen v oblasti majetku jsem za poslední dva měsíce nezaregistroval jedinou aktivitu členů Rady, musí tam být snad tisíce nevyřešených materiálů. Přesto si některé politické strany, či spíše jejich zbytky řekly, že do toho půjdou. Odvážným činům je třeba přát a já bych tyto hrdiny zde nejraději vyjmenoval. Kdyby to ovšem celé nebyl tak trochu podvod.

V Zastupitelstvu hlavního města Prahy je v současné době zhruba polovina členů politických nováčků, kteří podobně jako já a mí kolegové v minulém období mají docela zkreslené představy o politice, jejím fungování a vyjednávacích mechanismech. Když jsem vyjednával v roce 2011 koalici s tehdejším radním za ODS Josefem Noskem, bylo vyjednávání založeno na vzájemné důvěře a samozřejmě také s velkou mírou pochybností, co ten druhý v budoucnu vymyslí. ODS tenkrát věřila, že se jim povede nám jako nováčkům nic nedovolit a k důležitému mnoho nepustit. My jsme zase někteří věřili, že pár lidí v ODS je solidních a nám se podaří správa Prahy dělat řádně. Z naší strany a možná naivně si myslím, že i ze strany části ODS nebyl ani myslitelný záměr, že je to jen na krátkou dobu. Skutečnost i přesto byla jiná. Společný projekt se mj. i po vnitřní ztrátě důvěry mezi zastupiteli ODS, a tedy i ztrátě důvěry mezi koaličními partnery také rozsypal.

Současné dnešní jednání o koalici v Praze je vedeno povědomím o absolutní katastrofě v čele Prahy – paní (nikoliv dámě), která sice vykonávala post náměstkyně ministra pro veřejnou správu, ale její v podstatě první počin bylo nezákonné domlouvání zakázek a pletichy při veřejné soutěži. Následně se v rámci jejího stylu práce na radnici na všech dveřích v primátorské kanceláři vyměnily kliky za koule a dostatečně zabezpečená před i svými kolegy začala paní K. úřadovat. Ne nadarmo ji chtějí vyměnit nejen zastupitelé z jiných stran, ale zejména její vlastní kolegové.

Všichni se tedy nyní scházejí a snaží se vyjádřit si alespoň ústní podporu ve svém jednání, neboť zmíněná katastrofa je prý dostatečně jednotící prvek. Ubezpečují se o nutnosti se situací něco dělat. Političtí matadoři společně s prozřelými zastupiteli z minulého období se potkávají s dalšími kolegy, které nedávno pro jejich postoje (pro správu Prahy opravdu neakceptovatelné) z Rady města odvolali. Všichni vědí, že bývalý předseda pražských zelených je člověk, kterému nemohou věřit ani nos mezi očima, že mladému minikníru jde a šlo vždy více o léčení vlastních komplexů než o správu města, že sice aktivní noví mladí kluci v zastupitelstvu umí odvést práci, ale že u nich je v podstatě jistota, že se už krátce po uvedení do funkce jejich aktivita obrátí proti samotnému fungování koaličního projektu. I přesto se však o tom nezmiňují a s vidinou odvolání jedné paní a celého spíše ne-jejího družstva nastane nějaký zázrak a správa Prahy bude zase skvělá a věci se budou hýbat. Nebudou! Situace uvnitř radnice je dnes úplně šílená. Nic na tom nezmění ani naprosto mimózní prohlášení zbytku vedení města, která se hodně podobají některým prohlášením na již děravém Titaniku či v Praze z jednoho mostu během povodní v roce 2002. Cokoliv, jakýkoliv projekt, který nestojí velmi pevně na zemi (resp. v Zastupitelstvu hl. města Prahy), to nemůže dát znovu do pořádku. Troj až pěti koalice se rozpadla po ani ne roce a pěti až sedmi koalice má vydržet tři roky?

Je na místě říct, že v politice je docela normální, že se někomu nedá moc věřit. Že něčí záměry jsou vedeny jeho vnitřními problémy. Že někteří jsou v politice krátce a tedy do nastražených pastí po hlavě padají a budou padat dokud si neoddělají ruce z očí a z uší. Když se o těchto věcech mluví, dají se i tyto překonat. O vlastních chybách a přednostech je třeba vzájemně vědět a nevyužívat nezkušenosti druhých. Nemusím mít rád podvodníky, zakomplexované či problematické povahy nebo jen úzce zaměřené a pro veřejnou správu méně vhodné kolegy, ale i přesto s nimi budu jednat na rovinu. A třeba to znamená, že s nimi koalice udělat zkrátka nejde. Možná se jinak musí jednat v byznysu (nemyslím si to), ale podle mne rozhodně do politiky rovnost patří. Projekt, který vzniká jen proto, aby byl buď ještě v zárodku či krátce po svém stvoření změněn na jiný a s jinými lidmi není ten, do kterého jsem schopen jakkoliv přispět. Ani svou účastí, ale ani podporou. Podpořím (společně se dvěma mými kolegy v klubu Nezávislí) naopak jakýkoli projekt, který bude stát pevně a na více nohách a bude veden opravdovou snahou věci dát do pořádku. Pozitivní snahou a nikoli jen záměrem o odvolání osoby, kterou navíc už dlouho chtějí odvolat v podstatě všichni. Podpořím projekt, který bude tvořen rozumným počtem (třeba 4) zastupitelských klubů či politických stran, bude založen na jisté vzájemné důvěře a bude muset tedy logicky být vytvořen velkými zastupitelskými kluby. I tak správa města nebude procházka růžovou zahradou, ale spíše boj o to, kdo bude později a za menší delikty stíhán policií, jak je dnes už běžným zvykem. Snad se časem podaří změnit i volební systém a volit přímo starosty a primátory a tak udělat alespoň v našich městech, když už ne v Česku a v Evropě zase politiku trochu ke koukání.