Zelená dohoda pro Evropu je balíčkem evropských opatření, které by měly zajistit přechod na udržitelnější a ekologičtější hospodářství. V kontextu klimatické krize, jejíž projevy vidíme na vlastní oči i na našem území, je přijetí společné evropské strategie nutností. Jak se k Zelené dohodě staví vláda Andreje Babiše a co by ve vládních pozicích dělala současná opozice?

Nepřestává mě stále udivovat, jak vláda Andreje Babiše a v Senátu pak především ODS zlehčují environmentální hrozby a bijí se v prvé řadě za velké energetické a průmyslové koncerny. Přestože tvrdí, že se snaží bojovat tu se suchem, tu s kůrovcem, fakticky je patrné, že ochrana klimatu a životní prostředí pro ně doopravdy prioritou není. Životní prostředí a kvalita života občanů jsou pro ně zjevně na druhé koleji, ne-li na třetí.

Varovná kontrolka přírody přitom bliká o sto šest. Je to trpký pohled na vyprahlou krajinu, která zažívá největší sucho za posledních 500 let. Lesy, kterými byla poseta krajina mizí pod nálety kůrovce. A díky řepce máme konečně moře. Vláda místo toho, aby se snažila přijmout skutečná opatření, nechává zamořovat vzduch odpadem z Chvaletic a Počerad a chce jít cestou suverénně nejdražší jaderné energie, která se bude ročně dotovat 10-15 mld. z peněz všech občanů ČEZka (o drápy si brousícím Rosatomu nemluvě).

Za současný stav životního prostředí v Česku můžou dozajista předrevoluční politici, kteří chtěli poručit větru, dešti. Ale mohou za něj také porevoluční politici. Téměř nikdo z těch v nejvyšších funkcích, snad až na pár výjimek v čele s Václavem Havlem, nebral starost o životní prostředí jako svou prioritu a podle toho se s přírodou nakládalo. Ale v současné situaci už si nemůžeme dovolit mrhat časem. To vidí také stále více obyvatel, z nichž už více jak polovina (a ještě větší podíl mladých lidí) považuje klimatickou krizi za hodně vážný problém!

Pro praktickou ukázku přístupu k ochraně životního prostředí nemusíme chodit daleko. V Senátu se nám na stůl dostala Zelená dohoda pro Evropu - komunikační dokument s cílem transformovat EU na spravedlivou a konkurenceschopnou ekonomiku, která bude do roku 2050 klimaticky neutrální. Dohodu (či spíše v lepším překladu Úděl) vnímám jako důležitou příležitost pro vývoj a využití nových efektivních technologií, ale také pro investice a ekonomický růst.

Vláda prostřednictvím agrobarona Babiše a superministra Havlíčka Zelenou dohodu zpochybňuje. Přitom je jasné, že klimatickou krizi nemůžeme řešit jen v situaci, kdy nám náhodou zbudou peníze. Už jen kdybychom situaci nechali ve stávající podobě, tak to v nepříliš vzdálené budoucnosti ponese astronomické náklady a nenávratné škody. Tím, že strčíme hlavu do písku a budeme dělat, že se nic neděje nebo, že se Česka změna klimatu až tolik netýká, problém nevyřešíme, jen jeho řešení odsouváme na bedra dalších generací. A nebo ani ne řešení, možná už to pak ani vyřešit nepůjde, jen trpění jeho důsledků. Proti nim (vím, že to zní lacině, ale fakt jsem o tom přesvědčen) je současná koronakrize lehkou rozcvičkou.

Současná opatření české vlády nejsou v žádném případě dostatečná. Místo efektivních opatření pořád slyšíme jen výmluvy, že něco nejde nebo že někdo znečišťuje ovzduší více než Evropa. Změnu klimatu a přijímaná opatření ale musíme vnímat nejen lokálně (např. sucho), ale globálně v podobě emisí z gigantických průmyslových zón, vypalování deštných pralesů, tání ledovců nebo rozšiřujících se pouští. EU je přitom jednou z platforem, která si může vynutit dodržování vysokých ekologických standardů nejen mezi svými členy, ale prostřednictvím diplomacie a nástrojů obchodní politiky také vůči zbytku světa.

Nezůstaňme, prosím, pozadu, abychom si to nemuseli v budoucnu vyčítat. Staňme se aktivními hráči ve zmírňování klimatické krize a jejích dopadů, v ochraně ovzduší, půdy, vody i lesů. Příroda i lidé si to zaslouží. Inovace a nové ekonomické příležitosti budou bonusem.