Blíží se nám finále předvolební kampaně pro první kolo prezidentských voleb. Asi je trochu nošením dříví do lesa připomínat, že jde o velmi důležitou volbu, ale přesto alespoň stručně. V době, kdy se daří oligarchovi AB přesvědčovat velkou část veřejnosti (i když zdaleka ne absolutní většinu), že je tím pravým pro řešení problematických aspektů naší demokracie, je kriticky důležité, aby prezidentskou funkci zastával někdo, kdo bude ochoten a schopen tomuto nebezpečnému trendu čelit.

Že je to v našem zájmu, velmi názorně ukazují země, kde se to nepodařilo a kde jeden nebo několik málo oligarchů ovládají (byť pod nálepkou demokratických institucí) všechno. Velmi odstrašujícím příkladem je Moldavsko. Pokud se vám styl Andreje Babiše líbí, jeďte se tam podívat – zubožená země bez perspektivy.

Asi by bylo dalším nošením dříví do lesa připomínat, proč by nebylo dobrým výsledkem nadcházející prezidentské volby zvolení současného prezidenta Miloše Zemana. Zklamání z jeho výkonu zachvátilo i mnohé z těch, kteří mu svou důvěru před pěti lety dali, a nelze se jim divit. Virózy, prokázané lhaní, oplzlost a sprostota ve veřejném prostoru, proruské, pročínské a fakticky protievropské působení, podlézavost vůči oligarchovi, darmo mluvit. Otázka pro racionální voliče podle mě tak dnes není, zda Zeman ano, či ne, nýbrž kdo místo něj.

Uvítal jsem proto kandidaturu alternativ k současnému prezidentovi. Nejdříve Michala Horáčka a posléze Jiřího Drahoše - oba osobně znám. Michala Horáčka trochu a Jiřího Drahoše o dost víc. Jsem jim vděčný za nasazení kůže v tak nelehké disciplíně, jakou prezidentská kandidatura je. Ať volba dopadne jakkoliv, myslím, že zasluhují pro toto své nesení kůže na trh trvalý respekt. Přesto jsem s napětím očekával, jestli se pro kandidaturu rozhodne adept, kterého považuji za nejvhodnějšího – Pavel Fischer. Když se to stalo, neváhal jsem ani chvíli a svojí senátorskou nominací jsem ho pomohl do volebního klání poslat. Nakonec nás senátorů bylo 17, a to napříč politickým spektrem.

S podporou pro Pavla Fischera jsem neváhal především proto, že jsem přesvědčen, že potřebujeme prezidenta, který v dobrém slova smyslu politiku umí a rozumí jí. Je totiž důležité, jestli prezident politice sám dobře rozumí a u svých spolupracovníků má díky tomu přirozenou autoritu a vede je, nebo naopak před jakýmkoliv důležitým rozhodnutím musí čekat, než mu podřízení zpracují stanovisko (variantu, že rozhoduje eraticky nejen bez znalosti věci, ale i bez odborné pomoci spolupracovníků, snad ani nechci uvažovat). Kdokoliv, kdo sleduje alespoň některou z debat kandidátů na prezidenta, se asi těžko vyhne postřehu, že v tomto má Pavel Fischer před svými oponenty zřetelný náskok (snad s výjimkou Mirka Topolánka, ale u něj je docela vážný problém mimo jiné s jeho nyní zřetelně antievropským postojem).

Situace ČR v EU a ve světě je ostatně v prezidentské volbě jedním ze zásadních témat. Na rozdíl od mnoha jiných věcí, kde se od prezidentských kandidátů sice očekávají a vyžadují nejrůznější sliby, které jim ale jejich ústavní role příliš neumožňuje naplňovat, v evropské oblasti může prezident dokázat hodně. Je povzbuzující, že velká část prezidentských kandidátů jednoznačně deklaruje evropskou perspektivu ČR. Pavel Fischer k tomu navíc nabízí i mnohé schopnosti, které jeho protikandidáti nemají - zkušenost velvyslance v jedné z nejvlivnějších zemí EU nebo politická práce v kanceláři prezidenta v době příprav na vstup ČR do EU. Připomeňme, že to byl velmi náročný proces, a to jak na zahraničně-politické rovině, tak na té domácí – mj. na úrovni domácích reforem. Jejich výsledek dnes bereme jako samozřejmý, ale vůbec nebyl, což často vnímám při debatách s kolegy z parlamentů zemí, které dnes o vstup do EU usilují. Jestli někdo z kandidátů na velmi konkrétní a praktické rovině ví, co je to hájení zájmů ČR v zahraničí, tak je to Pavel Fischer. To, že v kanceláři prezidenta Václava Havla měl na starosti mj. i bezpečnost, je v dnešní době obav z terorismu a s migrací spojených bezpečnostních hrozeb obzvláště příznačné.

Z osobních rozhovorů s ním i z veřejných debat jsem si jistý, že si je Pavel Fischer velmi dobře vědom i toho, že ani v naší domácí politice zdaleka všechno není v pořádku a že změna nepřijde sama, ale musí se odpracovat. Jmenujme na příklad následující oblasti: vláda práva sice u nás není v celosvětovém srovnání na úplně špatné úrovni, ale zcela jistě je co vylepšovat (a po posledních volbách je starost obzvláště na místě; pořád odsouvaná, ale stále tikající, časovaná bomba ekonomické udržitelnosti důchodového systému; v evropském a světovém srovnání nadstandardní byrokratické překážky podnikání, zejména jeho odstartování; drahé a těžko dostupné bydlení, ubytovny, exekuce To všechno jsou věci, u nichž sice Ústava nedává prezidentovi pravomoc přímo “od stolu” s tím něco udělat, ale jeho vnímání problémů a kreativní snaha o jejich řešení může velmi pomoci - nebo v opačném případě dost blokovat - postupu dobrým směrem.

Moje podpora Pavla Fischera má i trochu osobnější aspekt. S úctou a chvěním obdivuji všechny, kdo se dlouhodobě starají o své vážně postižené blízké (a ještě jim to nezničí manželské a rodinné vztahy). Jedním z takových lidí byl i Pavel Fischer se svojí manželkou Klárou, dokud jim jejich syn Vojta před 4 lety nezemřel. Jednak si myslím, že prezident, který má velmi osobní a důvěrné pochopení jak pro lidi různým způsobem zdravotně postižené, tak pro ty, kdo se o někoho takového dlouhodobě starají, bude pro tyto lidi velikou vzpruhou, povzbuzením a dokonce i faktickou pomocí. A navíc jsem přesvědčen, že dokázat skoro 20 let utáhnout takovouto káru a nesložit se z toho je vysvědčením veliké vnitřní síly. A prezident, který má velkou sílu osobnosti (a rodinného zázemí) se nám bude v nadcházejících nelehkých časech náramně hodit.

A navíc je Pavel Fischer člověk slušný, férový, nesobecký a s velkým smyslem pro osobní nasazení pro společnou věc.

Pokud ještě váháte, prosím, zvažte velmi důkladně hlas pro Pavla Fischera.