Možná byl pas, nalezený u mrtvého teroristy, falešný, možná nebyl (správnou odpověď zná francouzská policie). Možná se jeho držitel jmenoval, jak je v pase uvedeno, možná také že ne (správnou odpověď zná ten, kdo ho vyslal). Možná mrtvý terorista přišel s vlnou „uprchlíků“, možná ne (správnou odpověď zná ten, kdo ho vyslal).

Z existence (falešného?) syrského pasu na místě teroristického útoku ale plyne, že existuje možnost skrytého vstupu do Evropské unie, kterou mohou využívat teroristé (skuteční, ti potenciální jsou téma na samostatnou úvahu). Pokud se tak děje (ne „stalo“, ale „děje“), nikdo, ani teroristické centrály, neví, kolik takových osob z různých uskupení už v Evropě je nebo časem bude.

Je to alarmismus? Není, je to jen poměrně jednoduchá úvaha. Když si vezmete, kolik „krtků“ bylo pod legendou uprchlíka vysazeno ze zemí „tábora míru a socialismu“ do zemí NATO a dalších komunistům nepřátelských států, máte aspoň hrubou představu o tom, kolik a jak se jich dnes může dostávat k nám. Proč by cestovali s pravými pasy a riskovali nějaké podezření nebo dokonce odhalení na letišti v Praze, Mnichově nebo v Paříži? Tisícihlavé davy unavených a frustrovaných lidí dokáží už jen svou existencí pomoci otevřít vesměs jen formální brány do zemí Evropské unie. Kontrola dokladů se buď nekoná, nebo je jen zběžná, protože na pracovníky pasové kontroly naléhají nejen běženci, ale také aktivisté a politikové jejich země i zemí jiných.

Proč by si ale terorista bral do akce falešný pas? Buď aby zmátl vyšetřovatele, nebo možná z hlouposti, kdo ví. Nebo je to finta zpravodajců IS – vyslali signál, který může být zcela jasným varováním: „Podívejte se, takhle snadné to bylo! Kdykoli to můžeme zopakovat a teď můžete hádat, kolik takových kluků jsme k vám už poslali!“
„A včil mudrúj“, chtělo by se říci. Přicestoval jen jeden? Přicestovalo jich sto? Přicestoval jenom pas? Nebo přicestoval pravý majitel a pas mu někdo ukradl a strčil do kapsy potenciálnímu vrahovi? Přicestoval vrah s ukradeným falešným pasem? Přicestoval vrah vybavený falešným pasem z dílny svých spolubratří a s ním skupina, která na něj měla dávat pozor a být mu k ruce v případě nesnází? Nebo to bylo nějak jinak? Jak?

Samozřejmě, že tyto úvahy nezakládají důvody pro nenávist k uprchlíkům nebo k pohrdání islámem. Jsou ale dobrým důvodem pro ostražitost před těmi, koho tajné služby považují za organizátory, podněcovatele, strůjce a pachatele vražedných útoků na civilisty kdekoli na světě. Konec konců, nikdo nemá na svědomí tolik muslimských životů, jako různí islámští teroristé.
Těžko je poznáme a tak není divu, že se jako hlavní indikátor objevuje příslušnost k muslimské obci. Jenom mi není jasné, jak to chce „lidová spravedlnost“ zjistit. Bude se zjišťovat, který z mužů je obřezaný a který ne? Jak asi mnozí vědí, nejen muslimové takto dávají najevo svou smlouvu s Bohem, a nejen židé – je také mnoho mimoevropských křesťanů, kteří podstoupili tento starozákonní obřad.

Jsou také dobré důvody k ostražitosti před těmi, kdo v Evropě volají po zrušení pohraničních kontrol, po okamžitém propuštění těch, kdo „trpí“ v detenčních zařízeních za porušení našich i evropských zákonů a regulí. A pořádný díl naší ostražitosti by měl patřit těm politikům – většinou zahraničním, ale i našim – kteří naprosto selhali před očima nás všech a přece si stále osobují právo kaceřovat každého, kdo se chce řídit zákonem a zdravým rozumem.

Nebude to snadné a nečekají nás hezké věci. Jednoduché (nikoli snadné) řešení už bylo vyloučeno několik měsíců trvající rozkladnou praxí, takže nezbyde, než opravdu kousnout do kyselého a tvrdého jablka. Doufám, že už u toho nebudou asistovat mravokárci bruselští, berlínští nebo třeba pražští. Ti svým přístupem jen dodávají argumenty hnědo- a jinak košilatým radikálům, kteří by si také věděli rady. Nejdřív s jedněmi a pak i s námi ostatními. Zase nastal čas, kdy je třeba odložit menší rozmíšky (skoro vše je menší než problém, který nám roste před očima) a začít se starat o osud naší země a naší evropské civilizace. Myslím to zatraceně vážně.