Je zvláštní pozorovat, jak se svět mění. Když jsem chodil do první třídy, ti, co už uměli psát, dostali pero. Říkalo se mu Číňan, protože bylo z Číny. Dnes děti píšou pery, na kterých je napsáno Made in Japan. Počítače tehdy byly z Japonska. A dnes se počítače vyrábí v Číně. Svět se otáčí a s ním i struktura ekonomik.

U nás se ovšem neoslavuje pružnost ekonomiky, ale pevná orientace na nějaký trh. Neustále slyším dotazy, na koho se orientovat. Jenomže ukazuje se, že takový přístup není moc funkční. Nejprve jsme se orientovali na západ. Krize roku 2008 ale ukázala, že to bylo až příliš jednostranné. Pak někdo přišel s tím, že novým podporovaným cílem bude Rusko. Přišla Ukrajinská krize. Tak následovalo přimknutí k Číně. A nejednou je to opět špatně. Holt obchodovat je třeba se každým, kdo má peníze a není na něj uvaleno embargo.

Čínské akcie dnes totiž znovu poklesly o 7,6 %. Čínská centrální banka na to však zareagovala. Snížila úrokové sazby a zatlačila na banky, aby víc půjčovaly. Podle mě to je málo. Snížit sazby o čtvrt procentního bodu je jako nic. Vývoj v roce 2008 ukázal, že bylo chybou, že centrální banky liknavě snižovaly sazby postupně. Měly je snížit hned na nulu.

V každém případě západním akciovým trhům to stačí. Akcie v Německu i ve Francii dnes rostou o 4,5 %. Některá média už slaví a domnívají se, že tím bouře na trzích ustala. Já si tím nejsem jistý. Podle mě stojíme jednou nohou nad propastí. Ještě je ale cesta. Buď se do propasti převážíme, nebo se převážíme na druhou stranu. Vidím jeden optimistický a řadu pesimistických scénářů. A úplně vše přitom záleží na centrálních bankách.

Optimistický scénář spočívá v tom, že podobně jako USA či eurozóna i Čína vytvoří něco na způsob fondu na nákup toxických aktiv. To, co nikdo nechtěl v Evropě, koupil evropský fond. Stejné to bude v Číně. Problém se tedy zamete pod koberec podobně jako v případě Řecka. Pochopitelně to je jen dočasné řešení. Podobně jako v Řecku i v Číně se problém vrátí jako bumerang. Čína má ale na rozdíl od Řecka výhodu, že je největším vlastníkem amerického dluhu. Má co prodat. Může použít částky odpovídající několikanásobku HDP ČR. Ohromí trh astronomickou částkou, což ho může vrátit na růstovou trajektorii. Otázkou je, co by to udělalo s USA. Když Číňané hromadně prodají americké dluhopisy, jejich ceny poklesnou a vzrostou výnosy. Američané pak budou mít nečekané problémy s financováním. Problém tak z Číny přejde na USA. To by teprve byl černý scénář. Čína ale nemusí americký dluh prodávat. Může tisknout peníze jako v USA. Vytvoří tak skrytou inflaci. I to je pseudořešení, které jednoho dne vybublá jako nový problém. Dnes se ale problém utiší.

V každém případě to už jsou úvahy na dlouhou trať. Z krátkého pohledu je důležité, co udělá dolar. Ten se už vrací. Včera to s oslabením přehnal. Investoři pochopili, že jestli nechtějí nést riziko, nemohou nakupovat euro, ale dolar. Na druhou stranu úrokové sazby v USA nyní kvůli Číně nevzrostou, takže není třeba, aby dolar razantně sílil. Očekávám proto z pohledu příštích týdnů jen mírné posílení dolaru.

I české akcie se dnes zotavují. Po poklesu indexu PX na 940 se už zase blížíme hladině 1000 bodů. I tak bych se ale akciím stále vyhnul. Podle mě jsou akcie přehřáté téměř po celé planetě. Pumpování peněz do ekonomiky je odchýlilo od rozumných cen. Proto si stále myslím, že by státy neměly tlačit své obyvatele, aby se na důchod zajistili přes akcie. Čína včera nakázala tamním penzijním fondům, aby povinně investovaly do domácích akcií. Jinými slovy, čínští důchodci budou nakupovat to, co nikdo nechce, za ceny, které jsou přemrštěné. Dnes jsou naprosto logicky a oprávněně nervózní i Slováci. Slovenské penzijní fondy rovněž v některých případech investovaly v Číně. Jejich ztráty jsou neodvratné.

Více na toto téma na www.nextfinance.cz