Řecký příběh, kdy naivita a v některých případech snad až hloupost vítězí nad zdravým rozumem, nekončí. A finanční trh v celé Evropě je z toho zralý na psychiatra, protože vůbec neví, co si o tom má myslet. Vše je o tom, že finanční svět čelí úkolu racionálně analyzovat zcela neracionální aktéry.

Trhy zvládají Řecko prozatím bravurně …ale spíš jen omylem. Akcie napříč Evropou proto dnes ráno nejprve rostly, aby později začaly padat. Na trhu se vlastně – měřeno mírou pohybu kurzů a cen – zase tak moc neděje. To ale jen proto, že všichni zmateně vyčkávají. Dolar sice sílí, ale ani to není žádné drama. Zdá se, že většina „tak nějak“ věří, že se „asi“ politici dohodnou, a že ECB „asi“ situaci „nějak“ ustojí. Vše je založeno jen na víře, že to „asi“ dobře dopadne. Tato víra dnes drží na uzdě i zlato. Vážně by bylo racionální čekat, že když Řecko řekne reformám „NE“, zlato ihned vyletí vzhůru. Ale - neletí. Neletí dokonce ani bitcoin. Pravda, bitcoin až do včerejška posiloval, ale dnes už zase lehce koriguje.

Ke zmatení finančních trhů přispívá i to, že řada evropských politiků během posledních dnů podivuhodně otočila. Například šéf Evropského parlamentu ještě v pátek tvrdil, že „Ne“ v řeckém referendu znamená Grexit, ale dnes po „Ne“ říká, že Grexit přichází v úvahu až na posledním místě. A o tom to bohužel celé je: Zcela jednoduše evropští politici nechtějí pohřbít své dítě. Kupříkladu prezident evropské komise J.C. Junker zasvětil euru skoro celý život a udělá pro něj vše. Racionalita z uvažování se proto vytrácí a přicházejí zkratkovité a matoucí reakce.

Politici, kteří se mají dnes v 18:00 sejít v Bruselu, říkají, že čekají na řecké návrhy. A Řecko podle posledních zpráv do Bruselu přijelo bez jakéhokoliv návrhu. Prý chce požádat o další peníze. To musí být ale vtip. Všichni přece vědí, že bez reforem je každá další půjčka vyhazováním peněz. Co ale Brusel mohl čekat? Řecký lid řekl vládě, že úspory nechce. Řecká vláda tak může říct jen to, že chce škrtnout dluhy. Evropa zase nesmí škrtat Řecku dluhy, protože to zakazují unijní smlouvy. S Řeckem tedy není racionálně o čem jednat. Nyní se už nabízí jen bláznivá řešení. Tak třeba: Když bylo třeba hlasovat o Lisabonské smlouvě, hlasovalo se tak dlouho, až hlasování dopadlo, jak politici chtěli. Teď se zase může najít podobně falešná interpretace legislativy. Koneckonců, když J.C. Junker skousnul i to, že je podle (již bývalého) řeckého ministra financí teroristou, skousne už asi všechno.

Když hodnotím evropské politiky a jejich návrhy k Řecku, zdá se, že kromě německého ministra financí má racionální přístup už jen slovenský ministr financí. A snad ještě litevský. Ti ostatní se v situaci bezmocně valí jak nudle v bandě. A veřejnost je nikam netlačí, protože neví. Polovina Francouzů je pro vystoupení Řecka z eurozóny. To je hodně a zároveň málo. Evropa proto dává Řecku stále šanci. ECB vymýšlí dočasné překlenovací financování Řecka, aby mohla jednání pokračovat. Řecko má tak ještě skoro dva týdny čas. Teprve pak defaultuje i vůči dluhopisům v držení ECB a pak si už vážně neumím představit, že někdo ještě bude řeckou situaci vydávat za něco jiného než bankrot.

Řecké banky jsou stále zavřené. Termín jejich otevření se neustále posouvá. Mě by nepřekvapilo, kdyby se otevřely až s drachmou. Pravděpodobnost, že lidé o své peníze přijdou, roste. Ještě před pár dny mohl Řecko zachránit MMF, ten teď už ovšem nesmí pomáhat zemi, která mu nesplácí. Jako jediné možné řešení se tedy zdá, že Řecko dluh škrtne, ovšem nikoliv po dohodě s Bruselem, ale jednostranným administrativním vyhlášením. Otázkou je, co s tím pak Evropa udělá. Donutí Řecko vystoupit z eurozóny tím, že mu ECB utne likviditu? Dle unijních smluv to už udělat měla, ale stále neudělala. Pokud smlouvy bude porušovat dál a likviditu neutne, musí se připravit na to, že po tomto precedentu se škrtne dluh i celé jižní Evropě. Zdá se, že to riskovat nebude. Měnová odluka Řecka po 20. 7. je tak čím dál pravděpodobnější.