Bude benzín za 38 korun?
Poslední měsíc přináší samé špatné zprávy pro motoristy. Údajně má přibýt oněch obtěžujících kamer na silnicích a navíc má zdražit benzín a nafta. Nestačilo by, že počátek prosince přinesl sněhovou kalamitu, takže se špatně jezdí a ještě hůř parkuje?
Bohužel při rozboru základních čísel se ukazuje, že se zdražení pohonných hmot opravdu nevyhneme. Zdražení nás přitom nečeká - zdražování už začalo. Za první sedm prosincových dní podražil Natural 95 o 2,1 % a nafta o 1,8 %. Pohonné hmoty jsou tak nejdražší od konce července. Na jaře 2009 se přitom ceny Naturalu v průměru ještě pohybovaly pod 26 korunami za litr. To už je ale dávno.
Tehdy se svět bál krize a spekulanti vyklidili své pozice. V dubnu 2009 se barel ropy typu Brent k okamžitému odběru pohyboval ještě pod 50 dolary. Jenže dnes se už svět krize nebojí. Ano, Evropa bude mít problémy, občas to vypadá, že zbankrotuje půl eurozóny či zanikne euro, ale to je zajímavé „jen“ pro Evropu. Asie jede a jede velmi rychle. Dokonce jede tak rychle, že Čína musela zatáhnout za záchrannou brzdu, aby se ekonomika moc nepřehřála. Čína odhodila jízdní kola a vyměnila je za automobily. Poptávka po ropě tam proto ještě poroste. A na to právě sází spekulanti. Vrátili se na trhy a tlačí cenu rychle nahoru.
Nemá smysl se dívat na vrtkavou aktuální cenu. Nás zajímá trend, a ten krásně popisuje padesátidenní průměr. Zatímco v březnu 2009 byl na 43 dolarech za barel, nyní je na 85 dolarech. Jsme tedy skoro na dvojnásobné ceně než před necelými dvěma lety. To je šílený trend. Pokud by vydržel, jsme za dva roky na 170 dolarech. Potřebuje Asie o tolik víc ropy?
Ne, za většinou růstu je spekulace. Asie se bojí inflace, a proto nakupují tamní spekulanti komodity, aby se před ní uchránili. Tento trend nejspíš vydrží a požene cenu ropy ještě výš. Poroste tedy asijská reálná spotřeba i spekulace. Tím to ale nekončí, nahoru potlačí ceny komodit i tzv. kvantitativní uvolňování měnové politiky americké centrální banky. Ta pumpuje na trh nové dolary a ty mizí opět ve strachu z inflace na komoditních trzích. To je explozivní koktejl, který může poslat cenu ropy ještě hodně nahoru. Nikoho by podle mě nemělo v příštím roce překvapit překonání hladiny 110 dolarů za barel.
Nejde však jen o ropu. Jde i o kurz koruny k dolaru, za který se ropa nakupuje. Koruna šla naštěstí na podzim motoristům na ruku, když posilovala. Zatímco v červenci jsme za dolar platili 21,60 Kč, počátkem listopadu jsme se dostali skoro na 17 Kč. Zde se ale vývoj otočil a dnes je kurz kolem 19 Kč. Svou daň si na nás vybralo Irsko. Trhy se lekly, že zbankrotuje, a v tu chvíli přestala koruna posilovat. Korunu všemu nasadil strach z Portugalska a Maďarska.
Pokud známe cenu ropy a kurz, zajímá nás už jen korunová cena ropy. Ta vypadá diametrálně odlišně od ceny vyjádřené v dolarech. Nárůst posledních dní je velmi vysoký. Zatímco počátkem listopadu vyšel barel na necelých 1500 Kč, nyní jsme už na 1750 Kč. Za pět týdnů došlo tedy ke zdražení o zhruba 17 %. Bylo by tudíž nenormální, aby u nás pohonné hmoty nezdražily. V tuto chvíli je paradoxně naší „záchranou“ to, že jsou pohonné hmoty tak nehorázně zdaněné. Toto ohromné zdanění brání, aby se ve finální ceně pro zákazníka projevila dražší ropa v plné míře.
Pokud tedy podraží Natural 95 do konce roku na 33,00 Kč za litr, je to zdražení jen o 2,5 % a můžeme být rádi, že to nebude celých 17 %. Kdyby se zdražení ropy projevilo v plné kráse, stál by litr Naturalu skoro 38 korun. Co není, může být. Časy jsou zlé. V delším horizontu hrozí, že se sejdou dva negativní vlivy zároveň. Cena ropy ještě vyskočí a koruna k dolaru ještě mírně oslabí. Zdražení korunové ceny ropy o 25 % by podle mě nemělo nikoho překvapit. Hrozí tedy, že se podíváme na rekordně vysoké ceny pohonných hmot. Špatnou zprávou je, že už nyní jsem téměř na rekordu. Jediné, co může zabránit dalšímu zdražení, je snížení marží v prodejní a distribuční síti. Marže však nejsou nekonečné. Moc bych si proto od nich nesliboval. Nakonec si zase může mnout ruce stát, jeho inkaso z daní navázaných na pohonné hmoty poroste, a bude tedy z čeho zaplatit ty otravné silniční kamery.
Napsáno pro týdeník Euro
Bohužel při rozboru základních čísel se ukazuje, že se zdražení pohonných hmot opravdu nevyhneme. Zdražení nás přitom nečeká - zdražování už začalo. Za první sedm prosincových dní podražil Natural 95 o 2,1 % a nafta o 1,8 %. Pohonné hmoty jsou tak nejdražší od konce července. Na jaře 2009 se přitom ceny Naturalu v průměru ještě pohybovaly pod 26 korunami za litr. To už je ale dávno.
Tehdy se svět bál krize a spekulanti vyklidili své pozice. V dubnu 2009 se barel ropy typu Brent k okamžitému odběru pohyboval ještě pod 50 dolary. Jenže dnes se už svět krize nebojí. Ano, Evropa bude mít problémy, občas to vypadá, že zbankrotuje půl eurozóny či zanikne euro, ale to je zajímavé „jen“ pro Evropu. Asie jede a jede velmi rychle. Dokonce jede tak rychle, že Čína musela zatáhnout za záchrannou brzdu, aby se ekonomika moc nepřehřála. Čína odhodila jízdní kola a vyměnila je za automobily. Poptávka po ropě tam proto ještě poroste. A na to právě sází spekulanti. Vrátili se na trhy a tlačí cenu rychle nahoru.
Nemá smysl se dívat na vrtkavou aktuální cenu. Nás zajímá trend, a ten krásně popisuje padesátidenní průměr. Zatímco v březnu 2009 byl na 43 dolarech za barel, nyní je na 85 dolarech. Jsme tedy skoro na dvojnásobné ceně než před necelými dvěma lety. To je šílený trend. Pokud by vydržel, jsme za dva roky na 170 dolarech. Potřebuje Asie o tolik víc ropy?
Ne, za většinou růstu je spekulace. Asie se bojí inflace, a proto nakupují tamní spekulanti komodity, aby se před ní uchránili. Tento trend nejspíš vydrží a požene cenu ropy ještě výš. Poroste tedy asijská reálná spotřeba i spekulace. Tím to ale nekončí, nahoru potlačí ceny komodit i tzv. kvantitativní uvolňování měnové politiky americké centrální banky. Ta pumpuje na trh nové dolary a ty mizí opět ve strachu z inflace na komoditních trzích. To je explozivní koktejl, který může poslat cenu ropy ještě hodně nahoru. Nikoho by podle mě nemělo v příštím roce překvapit překonání hladiny 110 dolarů za barel.
Nejde však jen o ropu. Jde i o kurz koruny k dolaru, za který se ropa nakupuje. Koruna šla naštěstí na podzim motoristům na ruku, když posilovala. Zatímco v červenci jsme za dolar platili 21,60 Kč, počátkem listopadu jsme se dostali skoro na 17 Kč. Zde se ale vývoj otočil a dnes je kurz kolem 19 Kč. Svou daň si na nás vybralo Irsko. Trhy se lekly, že zbankrotuje, a v tu chvíli přestala koruna posilovat. Korunu všemu nasadil strach z Portugalska a Maďarska.
Pokud známe cenu ropy a kurz, zajímá nás už jen korunová cena ropy. Ta vypadá diametrálně odlišně od ceny vyjádřené v dolarech. Nárůst posledních dní je velmi vysoký. Zatímco počátkem listopadu vyšel barel na necelých 1500 Kč, nyní jsme už na 1750 Kč. Za pět týdnů došlo tedy ke zdražení o zhruba 17 %. Bylo by tudíž nenormální, aby u nás pohonné hmoty nezdražily. V tuto chvíli je paradoxně naší „záchranou“ to, že jsou pohonné hmoty tak nehorázně zdaněné. Toto ohromné zdanění brání, aby se ve finální ceně pro zákazníka projevila dražší ropa v plné míře.
Pokud tedy podraží Natural 95 do konce roku na 33,00 Kč za litr, je to zdražení jen o 2,5 % a můžeme být rádi, že to nebude celých 17 %. Kdyby se zdražení ropy projevilo v plné kráse, stál by litr Naturalu skoro 38 korun. Co není, může být. Časy jsou zlé. V delším horizontu hrozí, že se sejdou dva negativní vlivy zároveň. Cena ropy ještě vyskočí a koruna k dolaru ještě mírně oslabí. Zdražení korunové ceny ropy o 25 % by podle mě nemělo nikoho překvapit. Hrozí tedy, že se podíváme na rekordně vysoké ceny pohonných hmot. Špatnou zprávou je, že už nyní jsem téměř na rekordu. Jediné, co může zabránit dalšímu zdražení, je snížení marží v prodejní a distribuční síti. Marže však nejsou nekonečné. Moc bych si proto od nich nesliboval. Nakonec si zase může mnout ruce stát, jeho inkaso z daní navázaných na pohonné hmoty poroste, a bude tedy z čeho zaplatit ty otravné silniční kamery.
Napsáno pro týdeník Euro