Mnohé k tématu případné těžby lithia již bylo řečeno v předcházejících dnech na četných místech. V Senátu k tomuto proběhla ve středu 11.10.2017 pozdě večer téměř čtyřhodinová debata. Premiér Sobotka mluvil hned v úvodu hodně dlouho a shrnul kde co, vzal to skoro ještě od doby Jana Žižky. Čím víc, tím lépe se zamaskuje podstata!

To co je zřejmé, že vládní strany a tedy odpovědní ministři na místo racionálního přístupu k takto důležité věci, předvádějí neuvěřitelnou mediální přestřelku a všichni se věnují hromadě nepodstatných souvislostí. Dohady ministrů či bývalých ministrů a předsedů vládních stran probíhá tak, jako by v takto složité věci mohla fungovat jen obyčejná násobilka.

To když někdo spočítá množství zdrojů lithia (miliony tun), vynásobí cenou (jako kdyby to byla ruda připravená ve skladu), za kterou by to chtěl prodat, pak mu vychází čísla v bilionech korun!

Nějak nekouká na všechny složitosti a rizika spojená nejen s těžbou a následným základním zpracováním. Nechce snad asi zohledňovat energetickou a surovinovou náročnost a také zátěž v oblasti životního prostředí. A těžko je předvídatelný vývoj ceny kovu.

To, co si zaslouží naši základní pozornosti, je cena na trhu za prodej lithia, což je v tuto dobu přes 10 tisíc USD za tunu karbonátu lithného (pětiletý odhad je 20 000 USD/t), který obsahuje cca 10 % lithia, za které podle platného nařízení vlády má stát získat na úhradách cca 10.692,- Kč! za tunu! (čili fakticky tisícovku za tunu karbonátu lithného). Směšné. Zákon přitom umožňuje sazby do 10 %, takže by spíše bylo příhodné, kdyby poplatek státu byl desetinásobný, než současných cca 0,6%).

Je to neparný zlomek (desetiny procenta!) a s přihlédnutím ke všem ohromným nákladům na těžbu, zpracování základní suroviny a související resp. k ceně suroviny je to opět, tak jako v mnoha jiných případech, jen zanedbatelně malá částka pro „majitele“ suroviny, tedy pro stát.

A to je podstata toho, čemu bychom se měli věnovat, nikoliv líbivému předvolebnímu žvanění. To, co je tedy důležité a co má stát v ruce a bez rizik, jsou právě úhrady z vydobytých nerostů.

Na jaře minulého roku Vláda prosadila novelu horního zákona – tedy zákona č. 44/1988 Sb. V něm se mj. měnilo to, že sazby za úhrady z vydobytých surovin, které do té doby byly určovány Vyhláškou, tedy legislativně systematičtěji a probíhající podle jasných pravidel, se určují nařízením vlády (tedy tak, že do věci mluví méně institucí!). A toto nařízení je i v rozporu se zákonem! (Zjednodušeně: je tu sazba za „čistý kov“!, ne za nerost.) Vláda toto nařízení schválila jako celek. Tak raději ať ani nemluví!

Spory se najednou vedou i o to, jestli by ložisko neměl těžit sám stát. No, zní to líbivě. Ale. Už to vidím. Místo vstupní investice 5 miliard by to bylo 15, aby se nakrmilo opět mnoho zlodějů – z našich peněz. A proč tedy státní firma před několika lety prodala jednu část ze zájmového území – pozemky s haldami vytěžené horniny za necelý milion, když dnes je tržní hodnota minimálně ve stovkách milionů…?! Atp.

V debatě jsem položil předsedovi Vlády v této věci 4 otázky, na které jsem ale nedostal odpověď:

1. Proč Vláda navrhla a prosadila v novele horního zákona z loňského roku (pod číslem 89/2016) to, že sazby úhrad z vydobytých nerostů se určují jen Nařízením vlády?
2. Jak Vláda došla ve svém nařízení č. 98/2016 Sb. ze dne 16. 3. 2016 k sazbě za lithium k výši 10.692 Kč za tunu?
3. Může vláda zákonodárcům poskytnou expertizu, na základě které byla tato sazba stanovena?
4. Jak bude řešeno vyčíslení poplatků za doprovodné nerosty při těžbě lithia jako je např. Rubium a Cesium?

Zvláštní. Proč se Vláda, pokud nyní před volbami předstírá o jak důležitou věc se jedná a ministři se veřejně obviňují, opět nevěnovala řádně této problematice včas a ve sboru?

Není se už čemu divit, takto to funguje, odpovědnost žádná, žvanění hodně. Bohužel.

Váš senátor

Zbyněk Linhart