Co je svoboda slova a proč to tolik lidí nechápe
Únor 1989. Publicista František „Čuňas“ Stárek pobývá u své družky ve východních Čechách. V té době je již dobře znám jako vydavatel undergroundového časopisu Vokno, který poskytuje prostor zakázaným autorům i kritikům režimu. Čuňas se tak pochopitelně nachází v hledáčku tajné policie. Estébáci sledují každý jeho krok, pořádají u něj nečekané domovní prohlídky, nutí ho podávat hlášení. On však nezlomně pokračuje ve své odvážné činnosti. Tentokrát však, zdá se, pohár přetekl. Policisté vtrhávají do bytu a Čuňase s přítelkyní zatýkají. O zbytek se postará soud. Svobodomyslný pár dostává dva a půl roku vězení za „pobuřování“.
Vzestup robotů a štěstí na ostrově Tanna
„Váš cestovní doklad, prosím.“ K těmto slovům jsem si vypěstoval zvláštní pouto. Po léta totiž pravidelně bývala mým prvním setkáním s češtinou po příletu do milované vlasti. Ta trocha mateřského jazyka ve mně vyvolávala takovou euforii, že jsem s imigračním úředníkem (úřednicí?) často rozverně zažertoval. Z těchto setkání dnes zbyla už jen bizarní vzpomínka. Před více než rokem nahradili úředníky roboti. Uvedení skenovacího zařízení letištní kontrolu nejen zrychlilo, ale i zpřesnilo.
Způsobují tablety hloupnutí?
Řada médií tento týden informovala o „šokujících“ výsledcích šetření České školské inspekce. Z výsledků mezinárodních srovnávacích testů PISA a ICILS vyplynulo, že žáci ze škol, které při výuce častěji používají tablety a počítače, dosahují v testech horších výsledků. Dle mnohých zavdává tento výsledek důvod k tomu, přehodnotit módní optimismus ohledně využití technologií ve školách. „Vede přemíra techniky k hloupnutí dětí?“ táže se vyděšeně nejmenovaný český deník.
Nostalgie dnešní doby
Evropou obchází strašidlo; je to strašidlo nostalgie. Není to však již stará Evropa, kterou jsme znávali jako barevný flek na mapách v učebně zeměpisu. Mluvím tu o Evropě dnešní doby, tomto pomyslném fleku, který poletuje kdesi ve virtuální realitě internetu. A není to již strašidlo starého typu, jako to, o kterém psal kdysi Marx. Nostalgie, o které píši, je především nostalgií po těchto dávných strašidlech, po velkých idejích, po jednotě a pospolitosti dávných časů a v neposlední řadě také po barevných flecích v učebnách zeměpisu.
O autorovi
Studoval na univerzitě v Cambridge v Anglii, kde získal bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z filozofie. Pracoval jako dobrovolník v Indii a v Číně, absolvoval výzkumné stáže v Německu a v Austrálii. Nyní pracuje v The Institute of Art and Ideas, ústavu pro popularizaci vědy a filozofie v Londýně.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
