Jacob Sullum: Válka proti drogám - dejme šanci míru

Čtyřicet let od okamžiku, kdy Richard Nixon vyhlásil globální válku proti drogám, je čas dát šanci míru.

Před čtyřiceti lety vyhlásil prezident Richard Nixon, že „veřejným nepřítelem číslo jedna je ve Spojených státech zneužívání návykových látek“. Upozornil, že „problém již dosáhl rozměrů celonárodního stavu nouze“ a požádal Kongres o peníze na „zahájení nové, totální ofenzivy“, křižácké výpravy, které dá později přízvisko „globální válka proti drogové hrozbě“.

Válka proti drogám skončila v květnu 2009, kdy Obamův čerstvě ustavený protidrogový „car“ Gil Kerlikowske prohlásil, že má v úmyslu přestat jí tak říkat. Nebo jak také řekl v březnu reportérovi stanice PBS: „Drogová válka bezpochyby skončila již před dvěma lety mým vůbec prvním interview.“ Pustíte-li si onu výměnu na YouTube, jistě vám neujde, že Kerlikowske to řekl s naprosto vážným výrazem.

Zbytečná válka, zbytečné oběti

Skutečnost je samozřejmě taková, že válku proti drogám nezahájil Richard Nixon a neskončil ji Barack Obama (který ji roku 2004 označil jako „naprostý neúspěch“). Válka proti drogám bude pokračovat, dokud budou veřejní činitele trvat na tom, že je třeba svéprávným občanům zamezit v přístupu k některým vybraným omamným látkám. A přestože je povzbudivé slyšet stále hlasitější sbor prominentních kritiků upozorňujících na nesmírné škody, které tato politika páchá, většina z nich dosud není připravena plně podpořit mír a zcela odmítnout myšlenku násilného prosazování arbitrárních farmakologických preferencí.

„Globální válka proti drogám selhala, s ničivými důsledky pro jednotlivce a komunity po celém světě,“ zní závěr nedávné zprávy Globální komise pro drogovou problematiku. „Političtí lídři a společenské autority by měli mít odvahu říci veřejně to, co mnozí z nich již dávno přiznávají v soukromí, tedy že důkazy přesvědčivě ukazují, že represivní strategie drogový problém nevyřeší a že válku proti drogám nelze vyhrát.“ Zpráva dále předpovídá, že dokud se nepostavíme této realitě čelem, pak se každý další rok „promrhají miliardy dolarů na neúčinné programy, miliony občanů skončí zbytečně za mřížemi a stovky tisíc lidí zbytečně zemřou na následky předávkování či nemocí, jimž by se dalo předejít“.

Tuto silnou kritiku statu quo podepsali tři bývalí latinskoameričtí prezidenti a zakladatelé komise – brazilský Fernando Henrique Cardoso, kolumbijský César Gaviria a mexický Ernesto Zedillo – a šestnáct dalších význačných osob, například bývalý Nixonův ministr financí a Reaganův ministr zahraničí George Shultz, bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker, řecký premiér Jorgos Papandreu, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, bývalý generální tajemník NATO Javier Solana, peruánský spisovatel a laureát Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa nebo známý miliardář a filantrop sir Richard Branson.

Začarovaný kruh

Ovšem alternativy navržené touto komisí ovšem nejsou zdaleka tak působivé, jako jména v ní. Její zpráva volá po lidštějším přístupu k drogově závislým a „malým rybám“ drogového obchodu a zároveň po tvrdších opatřeních proti „násilnickým zločineckým organizacím“. Jenže je to právě prohibice, která je zdrojem bohatství a moci těchto organizací a která je motivem násilí – to připouští i sama komise. Nová zpráva amerického občanského sdružení Policisté proti prohibici (Law Enforcement Against Prohibition) uvádí, že od roku 2006, kdy nový mexický prezident Felipe Calderon zahájil své tažení proti drogovým kartelům, došlo k dramatické eskalaci násilí, která si dosud vyžádala přes 40 000 obětí. „Je to začarovaný kruh, který nemůže skončit a neskončí, dokud neskončí sama prohibice,“ konstatuje zpráva.

Prohibice dále plodí korupci, činí drogy ještě nebezpečnějšími, než by byly bez ní, oslabuje občanská práva a podkopává právní povědomí občanů. Všechny tyto problémy komise rovněž zmiňuje. Politika dekriminalizace spojená s pokračujícím potíráním výroby a prodeje drog je navíc morálně nekonzistentní – pokud se nemá trestat užívání drog, proč bychom měli posílat za mříže ty, kdo ostatním tuto údajně legální aktivitu umožňují?

Řešení je nasnadě

George Shultz a Paul Volcker ve svém nedávném sloupku v deníku Wall Street Journal sice přirovnávají válku proti drogám k alkoholové prohibici a dávají za pravdu Miltonu Friedmanovi slovy, že „ilegalita vytváří obscénní zisky, z nichž pak kápové narkomafií financují své vražedné aktivity,“ a že prohibice „je živnou půdou korupce ve státní správě, justici a bezpečnostních složkách“, pak se ale s hrůzou odvracejí od logického závěru tvrzením „prostou legalizaci všech drog ale nepodporujeme“. Je-li ilegalita problém, řešením je legalizace.



Jacob Sullum je americký novinář a sloupkař měsíčníku Reason.

Přeloženo pro Finmag.