Z Bruselu se po nás chtějí peníze na záchranu Řecka. Jenže my Češi jsme prý sobci, hamouni a krkouni a Řecku nic dát nechceme. Když jsme za posledních deset let dostali od druhých 400 miliard korun na dotacích, to nám prý byla Evropa dobrá. Ale když se teď máme revanšovat? To si prý raději necháme koleno vrtat.

Tak alespoň znějí komentáře a postřehy z médií za poslední týden. Vyjádřil se tak Miroslav Kalousek u Martina Veselovského, vyjadřují se tak novináři jako Jan Lipold či Petr Fischer.

Když se řekne „záchrana“ či „pomoc“ té či oné zemi, obvykle si představíme nějakou živelnou katastrofu. Nějaký zásah vyšší moci. V takových případech Češi mnohokrát dokázali, že se ochotně podělí se svým skrovným platem třeba s lidmi z druhého konce světa.

Před čím ale máme zachraňovat Řecko? Postihlo tuto zemi zemětřesení? Nebo snad povodně? Čeho se týká srdceryvné, emocionální volání o pomoc ze strany českého komentariátu? Inu, Řecko prý potřebuje „zachránit“, aby mohlo dál platit eurem.

Je to zvláštní argument. Před vstupem Řecka do eurozóny se lehká většina odborníků, ekonomů a centrálních bankéřů shodovala, že Řecko na euro není připraveno. Tehdejší guvernér Bundesbanky Hans Tietmayer na klíčovém zasedání německého kabinetu roku 1998 vystoupil jménem odborné veřejnosti s důraznou námitkou proti přijetí Řecka do eurozóny. Helmut Kohl byl však dávno rozhodnut. Řecko prý patří do Evropy, a tím pádem i do eurozóny. Je to sice politický, citový argument, který nedává sebemenší smysl, ale budiž. Názor ekonomů byl ignorován a zbytek už je historie.

Pokud ovšem názor, že Řecko do eurozóny nepatří, zastávala roku 1998 lehká většina odborníků, pak dnes se na něm shodují už prakticky všichni. Řada expertů sice upozorňuje, že návrat k drachmě by zpočátku asi hodně bolel, ale z dlouhodobého hlediska by Řecku umožnil znovu růst a normálně fungovat.

A ano, většina Řeků si sice přeje zůstat v eurozóně, jenže to jim ještě asi nedochází, co za to od nich Evropa čeká. Posledních pět let si sice stěžovali na škrty a úsporná opatření, ale ty nejsou ničím ve srovnání s reformami, které jim premiér Tsipras v neděli přivezl z Bruselu. Řecko podle nich bude muset prodělat téměř revoluční přestavbu hospodářské politiky, státní správy a penzijního systému, spolu s masivním propouštěním státních zaměstnanců a rozprodejem státního majetku. Pokud v řeckých ulicích probíhaly bouře doposud, neumím si představit, co se v nich bude dít za pár měsíců, pokud Syriza odsouhlasené reformy skutečně začne zavádět.

Moralistní kázání o tom, že Češi prý jen berou, ale nedávají, považuji za veskrze pomýlené. Spolu s klasikem bych některým našim novinářům a politikům nejraději vzkázal: „Pláčete sice hezky, ale na špatném hrobě." My nepotřebujeme Řecku pomoci s udržením v eurózoně. My bychom mu naopak měli pomoci s návratem k drachmě.

Řecko je báječná země, která trápení v eurozóně nemá zapotřebí a které by bylo mnohem lépe s námi Čechy, Poláky, Bulhary, Rumuny, Maďary, Chorvaty, Dány, Švédy a Brity. Tedy v klubu zemí, které nezpochybnitelně patří do Evropy, do Evropské unie a do společenství demokratických, vyspělých národů. Jen zkrátka neplatí eurem.