Peter Hitchens - Pomáháme v Sýrii al-Kájdě?

Teď už je nad slunce jasné, že poválečný svět je minulostí a my se ocitli v tom předválečném. Nerozum a pošetilost mají znovu pré.

Například považte, že minulý týden v pátek Spojené státy ku prospěchu al-Kájdy vybombardovaly Asadovo letiště v Sýrii. Pokud vám to nepřijde dostatečně nerozumné, připomínám, že americký prezident ani nepovažoval za nutné konzultovat svůj krok s OSN.

Také si povšimněte, že naše premiérka Theresa Mayová, rovněž minulý týden, podnikla povinnou pouť do středověkého království Saúdské Arábie, jehož despota od nás milostivě nakupuje vojenská letadla a bomby, které poté ke všeobecnému krveprolití nasazuje v Jemenu.

A prezident Trump nedávno v Bílém domě hostil náčelníka egyptské junty generála as-Sísího, jehož komanda v srpnu 2013 v káhirských ulicích zmasakrovala nejméně 600 demonstrantů (zřejmě mnohem více).

Za připomenutí rovněž stojí, že důvodem k bizarnímu raketovému útoku na syrské letiště bylo nedoložené tvrzení, že prezident Bašár al-Asad použil chemické zbraně. Ano, nedoložené. Brutalita egyptského a saúdského režimu je prokazatelná. As-Sísí a Saúdové sice nikoho nebombardují smrtícím plynem, nicméně pobouření západních politiků nad Asadovým údajným zvěrstvem vypadá poněkud pokrytecky, pokud se zároveň pohybují v takové společnosti.

Kam se poděla presumpce neviny? Spousta lidí píše, mluví a nyní i jedná, jako by se to obvinění prokázalo. Odkud se bere taková unáhlenost?

Aby bylo jasno, Bašár al-Asad není žádný kladný hrdina. O jeho krvežíznivém, prohnilém režimu nevybíravě píši už léta. Není to ale šílenec. Dobře věděl, že Spojené státy jej nechají na pokoji s jedinou podmínkou – nesmí použít chemické zbraně. Američané to ostatně sami řekli. Navíc válku proti islamistům v současné době vyhrává i pomocí konvenčních zbraní.

Spojené státy dokonce konečně přestaly požadovat jeho rezignaci. Pouhých pět dnů – pět dnů! – před raketovým útokem americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová oznámila: „Naší prioritou již není snaha vytlačit Asada z funkce.“

Proč by tedy během pár minut dobrovolně spláchl všechna svá vítězství do stoky? Nedává to sebemenší smysl. A zatímco nad tím přemýšlíte, mohl bych vám povyprávě o místě, kde k inkriminovanému chemickému útoku došlo?

Nezávislí západní novináři tam nemají přístup. Kdyby se tam odvážili, do několika hodin by byli zabiti nebo uneseni. Každou zprávu, která nám odtamtud přijde, cenzurují lidé, které v televizi nevidíte. Já jich pár během svých cest potkal a řeknu vám, že jsem vždy dělal tak, abych je proti sobě nepopudil. Většinou se hlásili k uskupení dnes zvanému Džabhat Fatah aš-Šám, dříve Fronta an-Nusrá, ještě dříve al-Kájda. Neboli k vůdčí části syrské „opozice“, kterou Západ posledních pár let podporuje.

Ano, čtete správně. V Sýrii nepomáháme liberálním demokratům, skautům nebo kvakerům. Kdepak, pomáháme stejným lidem, kteří kdysi v New Yorku zničili Dvojčata.

Jediný zásadní rozdíl mezi nimi a Islámským státem spočívá v tom, že Islámský stát je cílem našich bomb, kdežto oni jejich beneficientem. Jsou to titíž lidé, kteří mají ve zvyku pojídat vnitřnosti poražených nepřátel.

V této souvislosti pro vás mám ještě jeden drobný detail, který vás možná přiměje zamyslet se nad tím, co vám média obvykle předkládají. V několika reportážích o dotyčném chemickém útoku vystoupil údajný „britský lékař“ jménem Šadžúl Islám, který byl představen jako „dobrovolník, který v nemocnici pečuje o oběti útoku“.

Média by jej ovšem za lékaře rozhodně označovat neměla. Britská lékařská rada mu totiž v březnu loňského roku odebrala licenci, ačkoli důvod dodnes nezveřejnila. A roku 2012 stanul Islám před soudem, kde čelil obvinění za to, že unesl britského fotografa Johna Cantlieho a nizozemského reportéra Jeroena Oerlemanse.

Oba muže drželi ozbrojenci v Sýrii a a oba byli při pokusu o útěk raněni. Šadžúl Islám čelil obvinění, že byl mezi únosci. Proces s ním se však roku 2013 zhroutil, když byl John Cantlie znovu unesen a Jeroen Oerlemans odmítl vypovídat, aby svého kolegu neohrozil. Oerlemans později přišel o život v v Libyi.

Oním údajným samaritánem z reportáží o chemickém útoku je tedy zkompromitovaný lékař, který stál před soudem za únos. Mění to váš pohled na věc alespoň trochu?

To vše si může každý ověřit za pár minut. Jenže britský deník The Times byl jediný významný západní list, který si dal dvě a dvě dohromady. Proč? Inu z téhož důvodu, proč jsme dnes v téhle bryndě. Jsme mistry v umění slyšet jen to, co slyšet chceme.

Kdysi bohatý a mocný Západ se drolí. Topí se v dluzích a stále víc je vydán na milost lidem, kteří za své nesplácené půjčky začali vyžadovat alespoň nějaké plnění.

Je na nás dnes smutný pohled. Kdybychom alespoň otevřeně přiznali, co vlastně v Sýrii děláme, a netvářili se, že se tam zasazujeme za lidská práva.



Autorem článku je britský novinář Peter Hitchens, který píše pro deník Mail Online.