BILL WIRTZ - ŠEST RACIONÁLNÍCH DŮVODŮ, PROČ ODMÍTNOUT MARINE LE PENOVOU

Marine Le Penová je v druhém kole. Její kampaň se nápadně podobala kampani Donalda Trumpa: konfrontace s médii, odpor vůči přistěhovalcům, xenofobní výpady. Nechci ale nálepkovat a riskovat, že tak kandidátovi pravice přidám nějaké sympatie. Místo obviňování z rasismu zkusím nabídnout šest racionálních důvodů, proč Marine Le Penovou odmítnout.

1. Svoboda projevu

Členové krajněpravicové politické strany Národní fronta, které Le Penová předsedá, toho o svobodě projevu namluví hodně, jde jim ale výhradně o vlastní projev. Například když v říjnu 2015 předsedkyně skončila u soudu kvůli tomu, že modlící se muslimy v pařížských ulicích přirovnala k nacistické okupaci, vytasili se se sloganem „Je suis Marine“.

Sympatie Národní fronty ke svobodě projevu ale mají své meze. Le Penová nedávno vyzvala vládu, aby zakázala veškeré protesty proti policejní brutalitě. Extrémně násilničtí krajně levicoví protestující, říkala prý, musejí být potlačeni, v zájmu obnovení veřejného pořádku.

Ano, některé protesty skutečně posloužily jako roznětka násilných pouličních bouří, takže člověk by si mohl říct, že na tom něco je. Pak ale připomeňme, že když se loni v dubnu rozhořely odborové protesty a vláda všechny další podobné akce zakázala, předsedkyně Národní fronty tvítovala: „Zákaz demonstrací proti novému zákoníku práce je kapitulací před gaunery a urážkou demokracie.“

2. Svoboda vyznání

Národní fronta patří k politickým uskupením, které si vykládají sekularismus nejen jako neutralitu státu vůči náboženství, ale také vůči občanům. Volá po zákazu „nápadných známek náboženské příslušnosti“ na veřejných místech, včetně hidžábu a jarmulky). Marine Le Penová během své návštěvy Izraele prohlásila, že takový zákaz je nutné zlo, které je ale pro dobro celé Francie.

Je zřejmé, že Le Penová si plete sekularismus s perzekucí náboženství. Někteří odborníci odhadují, že jí navrhovaný zákaz by francouzský Ústavní soud každopádně zvrátil, protože „stát nemůže nikomu předepisovat, co je nebo není dovoleno nosit“. Jelikož ale francouzský zákaz nošení burky z roku 2010 potvrdil o čtyři roky později i Evropský soud pro lidská práva, zdá se, že vyloučit nelze nic. Jedno je jisté – Národní frontu svoboda vyznání nezajímá.

3. Politika mezinárodního obchodu

Ve svém 144bodovém programu volá Le Penová po ochraně francouzských pracovních míst prostřednictvím „chytrého protekcionismu“. Jestli je její protekcionismus skutečně „chytrý“ či „cílený“, nelze spolehlivě říct. I když se tenhle obrat objevuje v programu francouzské krajní pravice už několik let, podrobnějšího vysvětlení jsme se zatím nedočkali.

Le Penová podle všeho plánuje vystoupit z evropského jednotného trhu a na dovoz uvalit cla, zbývá ale otázka, co udělá, až ostatní země zavedou odvetná opatření a Francii zasáhne nevyhnutelný růst spotřebitelských cen. Potenciální sympatizanti by si měli uvědomit, co protekcionismus doopravdy znamená – menší výběr, vyšší ceny, méně pracovních míst a toxické diplomatické vztahy.

4. Přistěhovalectví

I když zrovna přistěhovalectví neberete jako morální problém – tedy že je to příležitost pro ty, kdo touží po lepších životních podmínkách pro sebe a svou rodinu – existuje řada ekonomických argumentů, které poukazují na přínosnost imigrace, a to pro všechny zúčastněné.

Autoři studie Imigrační politika a makroekonomická výkonnost ve Francii, kterou roku 2015 publikovala pařížská univerzita Panthéon-Sorbonne, tvrdí, že přistěhovalectví má „významně pozitivní“ dopad na růst HDP a v některých případech i celkovou zaměstnanost: „Odlišná místa narození jsou pro ekonomickou výkonnost země pozitivním faktorem. Vstup imigrantů navíc významně ovlivňuje makroekonomický výkon – všichni imigranti reagují pozitivně na HDP na hlavu a ti, kteří si hledají práci, reagují negativně na míru nezaměstnanosti.“

Le Penová ovšem slibuje tvrdé omezení imigrace.

5. Válka proti drogám

Vůči marihuaně Le Penová prosazuje politiku nulové tolerance. Během své prezidentské kandidatury v roce 2012 slíbila, že legalizaci jakékoli drogy nedovolí a že Francie válku proti drogám prohrává, protože „ji ve skutečnosti nevede“. Ani v roce 2016 se její tón nezměnil: „Myšlenka legalizace je nesmírně nebezpečná. Všude, kde bylo konopí legalizováno, došlo k dramatickému nárůstu spotřeby drog a zdravotních problémů.“

Francouzské ministerstvo zdravotnictví uvádí, že asi 700 000 Francouzů užívá marihuanu denně a 1,4 milionu občanů kouří aspoň deset jointů měsíčně. Země galského kohouta je jednou z nejpřísnějších v Evropě, pokud jde o drogovou prohibici. Tresty se pohybují v rozmezí od pokuty ve výši 3750 eur po celý rok odnětí svobody za pouhé vlastnictví drogy.

Pařížští politici by se možná měli poučit v nedalekém Portugalsku, které roku 2001 dekriminalizovalo všechny drogy.

6. Žádné reformy

Především si ale Marine Le Penová nepřeje žádnou změnu systému všudypřítomného státu, který Francii za posledních deset let srazil na kolena. Ostatně je jeho součástí. Národní fronta neplánuje reformu sociálních dávek ani přebujelého veřejného sektoru. Naopak navrhuje snížení věku odchodu do důchodu na šedesát let, banky chce nutit k půjčkám malým a středním domácím podnikům a také si přeje zaměstnat více úředníků a zvýšit jim platy.

Ekonomické a institucionální reformy nutné pro hospodářský růst a prosperitu, které by zároveň posílily sociální smír, francouzští nacionalisté ignorují. Jejich posedlost společenským konzervatismem a levicovou hospodářskou politikou by byla pro Francii učiněnou pohromou. Vláda Marine Le Penové by byla tak katastrofální, že otázka, zda je osobně rasistka, nebo ne, je politicky irelevantní.

***

Článek přeložen pro Finmag.