Jen na pár děsuplných okamžiků vybublaly minulý týden na povrch rozepře, které se skrývají v podloží současné ekonomické krize. Vůdci ve Washingtonu, Evropě a Asii vše velmi rychle a obratně zakamuflovali a obavy z větší části utišili. Ovšem šok z ničím nezastřené reality, který vyústil v divoké výkyvy měnových kurzů, je nejčerstvější připomínkou toho, že ekonomický řád 21. století se bude jen vzdáleně podobat tomu, co známe dnes.

Otřesy začaly v Pekingu, kde se guvernér Čínské lidové banky přimluvil za nahrazení amerického dolaru novou rezervní měnou Mezinárodního měnového fondu. Na Starém kontinentu prohlásil odcházející český premiér a úřadující předseda Rady EU Mirek Topolánek, že americký plán boje proti sílící globální krizi je "cestou do pekel". Záhy se vyhoupl na titulní stránky světového tisku britský poslanec Evropského parlamentu Daniel Hannan, když ostře vyplísnil svou vládu za inflační a dluhovou politiku uplynulých let.

V důsledku této jednoznačně vyjádřené frustrace dostal americký dolar výprask. Ovšem ministr financí Geithner se svými protějšky v Berlíně, Paříži a Londýně všechny kolem okamžitě ujistil, že svět v boji proti ekonomické krizi svědomitě táhne za jeden provaz. Vzájemné pochlebování šéfů státních pokladen znovu nastolilo klid.

Vzhledem k hloubce a šíři léčebných opatření, které Obamova administrativa nutí celému světu, je docela pravděpodobné, že nervozita bude v mnoha zemích sílit, až nakonec přeroste v otevřenou revoltu.

Prezident Obama a většina republikánských i demokratických vůdců s jistotou prohlašují, že správně namíchaná kombinace monetární a fiskální politiky znovu nastartuje konzumní mejdan, který tak neomylně charakterizoval americkou společnost celou předchozí generaci. A tak zatímco zmožení účastníci divoké pitky prozíravavě šátrají po hrnku silného kafe, prezident Obama dolévá rum do zvětralého punče v naději, že přiláká potácející se zombie zpět na taneční parket. Lídrům Evropy i Asie je nad slunce jasné, že potřebný alkohol budou muset zapůjčit oni.

Washington nám káže, že máme problémy, protože málo utrácíme, a tudíž nám s tím musí pomoci vláda. Jenže z čeho chce vláda utrácet, když je národ na mizině? Má jen ty peníze, které nám bere na daních. Aby tedy Washington nemusel bezprostředně zvýšit daně, chce si vypůjčit v zahračničí (samozřejmě na úrok). A pokud naši věřitelé odmítnou vypsat šek, tak si zkrátka potřebné peníze natiskneme.

Tisknutí peněz je ovšem také daň, jen v jiné podobě. Stát sice neokrádá občany o výplaty, zato však okrádá měnu o její kupní sílu. Spousta lidí si myslí, že když tíživé břemeno konzumu převezme stát, nebude trvat dlouho a proutrácíme se zpátky k prosperitě. Nám ale nechybí peníze, nýbrž produkce. když stát vytiskne a rozdá peníze, nebudeme si moci koupit víc věcí. Budeme jen platit vyšší ceny. Chceme-li víc kupovat, nezbývá nám, než také víc vyrábět. Kupní sílu totiž zvyšuje výroba, nikoli státní tiskárna cenin.

V této nezáviděníhodné situaci jsme se ocitli vlastní vinou, zčásti protože jsme se snažili zachovat neudržitelnou míru konzumu, zejména prostřednictvím bezhlavého poskytování spotřebitelských úvěrů. Ty mohly dosáhnout výšin neodpovídajících tržní realitě jen s podporou vládních dotací a garancí. Se svou troškou do mlýna přišla i Wall Street, konkrétně s nástroji jako sekuritizace a CDS, které v našich věřitelích vyvolaly falešný pocit jistoty, že vysoce rizikové spotřebitelské úvěry budou jednou splaceny. Jakmile však tyto eskamotérské triky vybouchly svým tvůrcům pod rukama, celá ta fraška se ukázala v plném světle. Ekonomiku zkrátka a dobře nelze postavit na spotřebitelských úvěrech.

Obamova administrativa tvrdí, že větší zadlužení odstartuje růst, díky němuž pak budeme moci půjčené peníze vrátit. Zaprvé - naše vláda nikdy nikomu nevrátí ani cent. A za druhé - předpoklad, že další a další půjčování a utrácení nastartuje růst, je chybný. Ještě větší spotřebitelské zadlužení a vládní utrácení naopak ekonomiku oslabí a růst zpomalí.

Chceme-li začít s řešením svých problémů, musíme nejprve identifikovat jejich příčinu. Musíme se zamyslet nad tím, co o nás říkají v zahraničí. Propůjčovali jsme se a proutráceli až k úplnému bankrotu a teď se musíme prospořit a provyrábět zpátky k blahobytu.

Toto prosté řešení pochopitelně odmítají zejména keynesiánští ekonomové, kteří trvají na dalším utrácení. "Paradox spořivosti", jak tomu říkají, postuluje, že jakmile přestaneme utrácet, recese se prohloubí. To je sice pravda, ale jen stěží paradox. Naši rodiče nás učili, že bez práce nejsou koláče. Nikdo netvrdí, že nás čeká procházka růžovým sadem. Ale chceme-li znovu vybudovat udržitelnou, životaschopnou ekonomiku, musíme nejprve nechat padnout tu umělou. Budeme-li se řídit radami keynesiánců, vykopeme svému bohatství, životnímu stylu, samotné své schopnosti prosperovat bezedný hrob. Hlasy ze zahraničí budou sílit tak dlouho, dokud nás nedonutí podívat se nepříjemné pravdě do očí.



Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Získal si desetitisíce fanoušků i z řad laické veřejnosti, především díky mnoha televizním vystoupením v letech 2005 - 2007, kdy neúnavně varoval před nadcházející krizí, třebaže byl tehdy jedním z mála ekonomů, kteří ekonomické problémy nejen předpovídali, ale také přesně identifikovali jejich příčiny.

Tehdy byl ještě terčem úsměšků a jedovatých šťouchanců od moderátorů a svých kolegů, dnes je považován za téměř proroka moderní doby. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již přes milion a čtvrt shlédnutí (https://www.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw).

Peter Schiff je zastáncem volného trhu a minimálních zásahů státu, má však dar vysvětlovat a objasňovat ekonomické zákonitosti obyčejným a srozumitelným jazykem a ve svých článcích apeluje na zdravý rozum a prostou logiku, která se v dnešní přematematizované a přemodelované ekonomii někdy ztrácí.

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce www.europac.net každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.

(Původní text - http://www.europac.net/externalframeset.asp?id=15824&type=schiff - byl napsán 27. března 2009).