Rusové už jdou! Rusové už jdou! Opravdu? To záleží na tom, koho se zeptáte.

Prezident Dimitrij Medvěděv předminulé úterý oznámil, že v roce 2011 začne Rusko s modernizací své početné, leč věkem sešlé výzbroje. Zakoupí nové jaderné i konvenční zbraňové systémy, a zároveň přikročí k rozsáhlému zeštíhlování své armády čítající nyní 1 027 000 mužů. Propouštění se nevyhne ani důstojnickému sboru. Obranný rozpočet by mohl narůst o 30 %.

Američtí a evropští konzervativci varují, že velkolepá vojenská generálka Kremlu je hrozbou pro Evropu a důkazem ruské agresivity. Největší obavy panují ve východoevropských zemích. Fakta však mluví poněkud jinak.

Podle ruského ministra obrany Anatolije Serdjukova lze považovat za moderní pouze 10 % ruských zbraní. Zbytek je zastaralý či vysloužilý. Jeho údaj je podle všeho správný. Serdjukov jej do roku 2015 hodlá zvýšit na 30 %, pochopitelně za předpokladu, že si to ruská ekonomika, zle sužovaná propadem ceny ropy, bude moci dovolit. A to se dnes nezdá pravděpodobné.

Prezident Medvěděv prohlásil, že přezbrojování je nutné jak v zájmu modernizace stárnoucího jaderného arzenálu, tak vzhledem k rostoucím rizikům vně ruských hranic. Výslovně jmenoval „snahy o rozšíření vojenské infrastruktury NATO směrem k ruským hranicím“. Medvěděv tím vyjádřil hluboce zakořeněnou ruskou obavu.

NATO se Spojenými státy v čele se již protlačilo prakticky až k ruskému pohraničí. Dohodu Michaila Gorbačova a Washingtonu o stažení Rudé armády z nárazníkového pásma východní Evropy výměnou za slib, že se NATO nepokusí o rozšíření na východ, bezostyšně porušili hned tři američtí prezidenti v řadě. Aliance se zastavila až na březích Černého a Baltského moře.

V posledních letech posilovaly Spojené státy svůj vliv v zakavkazské oblasti, především v Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu, a nadto zřídily vojenské základny v zemích bývalé sovětské Střední Asie a v Pákistánu.

Medvěděv se však nezmínil o stále silnější nervozitě Moskvy z jejího obřího souseda, Číny. V dalekých a zranitelných východoruských guberniích stojí proti miliardové Číně jen asi 20 – 25 milionů etnických Rusů. Rusko-čínské vztahy jsou sice přátelské, leč ruské hranice rok co rok nelegálně překračují desetitisíce Číňanů. Ruská tichomořská oblast je zároveň vtahována stále hlouběji do čínské ekonomické sféry vlivu.

Kreml vyhlašuje modernizaci svých vojsk již asi dvacet let. Loni však krátká válka v Gruzii ukázala, že ruské pozemní a vzdušné síly naléhavě potřebují nové komunikační zařízení, moderní velitelské a řídící systémy, lepší taktickou integraci, jakož i letecký a orbitální průzkum.

A tak Moskva naplánovala zeštíhlení svých pozemních jednotek a jejich přebudování na mobilnější a pohotovější sílu, která by sestávala z oddílů o 3 až 4 tisících mužů s lepší pozemní a leteckou přepravou. Z charakteru těchto reforem je zřejmé, že NATO v Evropě již nebude „úhlavním nepřítelem“. Budoucí vojenské operace se podle slov prezidenta Medvěděva zaměří na novou „Velkou hru“ okolo napjatých ruských hranic na Kavkaze a ve Střední Asii.

Možná si o tom všem uděláme lepší představu, když situaci zasadíme do historického kontextu. Během studené války mělo Rusko asi 12 milionů mužů ve 100 divizích (z toho asi třetinu v nepřetržité bojové pohotovosti) a obrovskou padesátitisícovou tankovou armádu. Dnešní zhruba milionové vojsko není schopno ani řádně monitorovat, natož bránit, nesmírnou rozlohu Ruské federace, která hraničí se 14 státy.

Ruská hranice o délce 57 792 tisíce kilometrů je ve skutečnosti tou vůbec nejdelší na světě a obklopuje území o téměř dvojnásobné rozloze Spojených států.

Panikáři, kteří varují před ruskou hrozbou, by si měli vzít kalkulačku a začít studovat mapy. Rusko loni utratilo na obranu 40 miliard dolarů. Medvěděvovo plánované navýšení – pokud se kdy uskuteční – bude znamenat nárůst vojenského rozpočtu na 52 miliard.

Spojené státy letos na armádu vydají 741 miliard. K tomu připočítejte ještě 54 miliard, které utratí Ministerstvo národní bezpečnosti (Homeland Security).

Mimoto prezident Obama nedávno vyčlenil 200 miliard, které letos půjdou na financování okupace Iráku a Afghánistánu. Jen tato částka samotná převyšuje součet obranných rozpočtů Číny a Ruska.

Americký vojenský rozpočet představuje téměř polovinu všech světových výdajů na obranu. A Rusko musí vzít v úvahu také 330 miliard, které na své armády vydávají bohatí spojenci Ameriky v NATO plus Japonsko.

Jsem přesvědčen, že pár nových zbraní můžeme Rusům s klidem v duši dopřát. Rudé hordy ještě nejsou za branami.



Eric Margolis je americký novinář a přispěvatel deníku Toronto Sun. Zaměřuje se na americkou zahraniční politiku, zejména na Blízkém Východě a v Jižní Asii. Text původně vyšel zde a přeložen byl se svolením autora.