Vezměte si lidské tělo (ekonomiku). Má kardiovaskulární systém (finančnictví). Do 2007 jsme se ládovali steroidy. To nám pomohlo sáhnout si na něco, co bychom jinak tak rychle neměli (delikatesní ekonomický boom). Po určité době však tělo doping neuneslo. Tep i tlak začaly stoupat. Dostali jsme infarkt (recese). Byli přivoláni lékaři (vlády a centrální banky). Provedli by-pass (balíčky). Přežili jsme. Teď již kardiochirurgy (asi) nepotřebujeme. Ale máme zhuntované tělo. O slovo se hlásí plastičtí chirurgové. Jizva se dá botoxem (nepoužívám slovíčko „šrotovné“, neb je to pojem z vepřína) nakrátko dohnat na vrub dluhu. To, co bychom si stejně museli odpracovat, odsuneme jen v čase. Politici napravo i nalevo naordinovali na volební rok plastiku. Za rok botoxu zaplatíme ve 2011 největším zvýšením daní v historii Česka. Na co nám ta umělotina bude v den, kdy dojdou prachy?
Slovensko má už rok euro. Co si z toho může vzít Česko? Držet se koruny? Podíval jsem se na pět proměnných. (1) Nezaměstnanost: Ale no tak, euro neeuro, na Slovensku soustavně horší čísla. (2) Inflace: U růstu cen to bylo tak nějak ruku v ruce se světovými trendy plus jak domácí politika zvýšila DPH a spotřební daně. Tipnul bych, že sousedská inflace bude v příštích pěti letech větší. (3) Produktivita: Na Slovensku po euru vzrostly hodinové mzdové náklady více. Produktivita práce je všude prachbídná, ale „lepší“ je v ČR. (4) Úročení hypoték: Obě centrální banky drsně snižovaly základní úrokové sazby. Sazby hypoték u komerčních bank příliš v obou zemích neklesly. Nicméně v ČR zůstaly nižší. (5) Důvěra investorů: Ve výnosu dluhopisů žádné odchylky v trendech. Od ratingových agentur Moody’s a Fitch máme u dlouhodobých závazků stejnou známku. S&P si cení o stupínek výše Slovenska. Závěry: Euro není spása. Není motor ekonomiky. Neodpracuje za nás domácí úkoly a resty. A vůbec, dáte si plzeň, nebo šariš?
Tahle země má být pro starý. Podle dat ČSÚ připadá nyní 105 seniorů na 100 dětí. V polovině dvacátých let můžeme čekat 150 seniorů na 100 dětí. A na sklonku třicátých již bude poměr 200:100. Budeme-li mít společné zájmy – my budoucí penzisté – staneme se nejvýznamnější lobbistickou skupinou! Co budou hlavní témata? Zdvojnásobení důchodů? Výměna orgánů bez třicetikorunového poplatku? Diskotéka pro starší a pokročilé? Jak to ale zafinancujeme? Kdo na nás bude pracovat? Strategie: (A) Můžeme teď strčit hlavu do písku. (B) Nekonečně prodlužovat věk odchodu do důchodu – aby nás zbylo málo.(C) Snižovat od teď státní penze – aby bylo na ty naše. (D) Zvýšit zdanění a dojit makající. Současná politická generace volí kombinaci (A) a (B), letos přibude (D). Děs a hrůza?
Nabízím možnost (E): nejlepší důchodová reforma pod sluncem je… rodit více dětí! Kouzelný proutek nemám, zkusím ale alespoň podprahově zapůsobit. Dlouhodobě nejčastější jména děvčat: Tereza, Eliška, Kateřina. A chlapců: Jan, Jakub, Tomáš... S chutí do práce!
P. S.
Zdají se vám náklady na „krizi“ a vzniklý dluh obrovské? MMF spočítal, že současná hodnota nákladů na aktuální recesi je ve Spojených státech kolem 30 procent HDP. Ale současná hodnota stárnutí tamní populace do roku 2050 je 550 procent HDP.
Nelíbí se vám výsledek státního rozpočtu za 2009? Hledáte výzvu pro 2010?
Deník Washington Post přinesl v březnu 1998 rozhovor s Josephem Hellerem. Spisovatelem, který napsal Hlavu 22 (pro investory do komodit doporučena jest vojtěška).
Novinář Peter Carlson se Hellera v rozhovoru zeptal, zda chodí k volbám.
Heller: „Důvod, proč já nevolím, je prostý. Vždyť přece můj hlas nemůže nic změnit. Je iracionální, abych osobně šel volit. Ale preference mám, to ano.“
Carlson: „Dobře, ale co když váš preferovaný kandidát prohraje o jeden hlas?“
Heller: „Vraťte se zpátky do kanclu a vytáhněte mi z archivu případ, kdy někdo ztratil volby o jeden hlas.“
Carlson: „A co když všichni voliči budou uvažovat jako vy?“
Heller: „Pak půjdu volit. Když budu vědět, že nikdo jiný nepřijde k volbám, bude pro mě samozřejmostí odevzdat hlas.“
Asi dáte dohromady X příkladů, jež se vám honí rok, dva, tři hlavou a u kterých si říkáte: Ta naše politika nemá hlavu ani patu. Ruku na srdce, není v tom sama. Víme i my sami, co vůbec chceme? Jděte v roce 2010 k volbám. Třeba nikdo jiný nepřijde… PF od AM.