Důkaz, že politik ekonomice nepomohl
Čím asi tak politici myslí… Závěry studie od Ambriška a kolektivu z ČNB (http://goo.gl/xgDoP, data za 2001 až 2011): Korelace, závislost mezi tím, jak politici hýbají s daněmi a výdaji, a tím, jak byla ekonomika vychýlena od potenciálu, vyšla 0,1. Rozuměj, dané veličiny nemají mezi sebou vztah. Tedy že aktivní politika vlády buď (a) se o stabilizaci nesnažila, nebo (b) možná ano, ale nevedlo se. Tenhle autorský tým se musel zorientovat v celém tom šrumci všemožných opatření. Třeba jen v daňové politice napočítali od 2001 do 2011 více než 60 zásadních změn s dopadem do rozpočtu. Do 2008 měli politici kupu nových daňových příjmů, ale místo aby něco ušetřili, rozhazovali… Dodávám na své triko (košili), že tohle byla od politiků prasárna a dotyční by teď měli fakt držet jazyk za zuby. Po roce 2008 autoři studie ukázali, že to, co politici nabídli jako pomoc ekonomice v roce 2009, jí zase museli v letech 2010 a 2011 sebrat. Dodávám, levnější bylo nedělat nic, než to takhle obracet. Jelikož tohle politik nikdy nepochopí, těšme se na další a další a další „protikrizové“ a „prorůstové“ balíčky, které téhle ekonomice budou v konečném důsledku na *****.
Rozpoznání problému tohoto světa
Hospodářským politikám, měnové a fiskální, došly náboje. Česká národní banka už má sazby u nuly. Přesněji, po čtvrtečním snížení sazeb na 0,25 %. Vláda zase těžko může navyšovat rozpočtové deficity. A riskovat tak cestu směrem k Řecku. Co tedy mají teď tvůrci hospodářské politiky dělat? Co od nich čekat? A vůbec potřebuje ekonomika nějakou pomoc?
Až doteď platilo, že když se něco semele, nějaká ta recese, tak měnová politika reaguje snížením sazeb a vláda zvýšením deficitu. Neříkám, že to bylo vždy správně. Jen že to byl zvyk. V případě rozpočtové politiky zlozvyk. Teď mají obě politiky utrum.
I když, ano, jsou tu ještě nestandardní nástroje, něco jako bazuka. Když se nad tím zamyslíme...
Česká národní banka může:
1) dělat podobnou riskantní politiku jako americký Fed nebo Evropská centrální banka. Tedy nakupovat dluhopisy a tisknout peníze. Vždy v minulosti to ale skončilo inflací. Tady už ani přirovnání bazuka neobstojí, je to spíš atomovka.
2) intervenovat proti koruně. Zkusit ji oslabit a pomoci exportu. Kdo ale ví, jak moc účinné by to bylo.
3) může odmítnout repooperace, tedy pravidelné úložky bank u centrální banky. Anebo teoreticky může dát sazby i do minusu. Komerční banky mají uloženo u centrální banky asi 350 miliard korun.
Centrální bankéři by odmítnutím dočasných úložek nebo záporným úrokem mohly „motivovat“ banky, aby peníze daly „jinam“. To „jinam“ by mohlo být:
a) Dát je do ekonomiky, více úvěrovat. Ale potřebuje tahle ekonomika více úvěrů?
b) Banky by místo nových úvěrů mohly peníze převést do zahraničí. Spíš ale ne zas tolik, neb na to mají devizové limity – prostě je to měnové riziko.
c) Asi by to skončilo tak, že by místo úložek banky třeba nakoupili krátkodobé státní dluhopisy a poslaly jejich výnosy k nule nebo do záporu.
Navíc, minusové sazby centrální banky mají i jednu praktickou lapálii. Od násobku diskontní sazby se vypočítávají sankční úroky. Takže kdyby dali bankéři sazby do minusu a váš dlužník přestal splácet, měli byste mu jako sankci začít platit.
Bazuku, krajní řešení, má i vláda. I když tady to ještě více zavání atomovkou. Může se vykašlat na deficit rozpočtu a stavět o sto šest. Dokud jí tedy bude někdo půjčovat. Může navýšit důchody a dávky a vyzvat k všeobecnému utrácení. Měla by se ale podívat kromě Řecka i do Japonska. Protože kdyby šlo růst pořád jen na dluh, muselo by být Japonsko mistr světa v ekonomickém růstu – posledních dvacet let ale má zlatou medaili ve stagnaci.
Největší chyba, které se dopouštíme, je rozpoznání problému tohoto světa. Svět potřebuje, aby si vlády, domácnosti i firmy očistily své bilance od nadměrných dluhů. Ne vyčistily, na to nevěřím, ale prostě očistily. Že prostě nebudou protáčet čtyři kreditky, ale jen jednu dvě. A že vláda nemá šanci tuhle jakoby ztracenou poptávku vykompenzovat nějakou aktivní politikou vedoucí k nárůstu státního dluhu. Proto prostě ekonomiky rostou a porostou pomaleji, než jsme byli zvyklí. Proto recese přichází častěji. Proto jsou cykly méně předvídatelné a analytikům už vůbec nevycházejí prognózy.
Opravdu se chceme vrátit ke stylu „půjčte si, půjčte si, půjčte si“ a „kupte si, kupte si, kupte si“? A pak se zase budeme divit, až to spadne?
Vláda by tak neměla dělat už nic. Natož zvyšovat daně. Měla by si hledět rozpočtu a racionalizovat výdaje. Prostě domácí úklid.
A Česká národní banka? Jelikož se svět oddlužuje, subjekty si čistí bilance, pak i investice podniků na úvěr a zájem lidí o hypotéky není takový jako dříve. Úvěry porostou, jinak bankéři prodělají kalhoty, ale prostě porostou pomaleji.
Proto svět nepotřebuje ani od centrální banky bazuku, už vůbec ne atomovku. Česká národní banka by měla teď hlavně dbát na to, ať matky bank nepodojí své dcery a ať z Česka neuteče kapitál. Tohle by nás poslalo na léta do háje.
Na tomhle světě je 7 miliard lidí. 2 miliardy řeší, kde budou spát a co budou jíst. Další 2 miliardy, jestli někdy budou mít vlastní bydlení. Další 2, jestli si někdy koupí aspoň motorku. Zbylá 1 miliarda mluví o krizi...?! Přitom je to právě to čištění bilancí ekonomických subjektů, co způsobuje nižší ekonomický růst a častější recese. Od tvůrců hospodářských politik bych teď čekal, že tohle lidem vysvětlí, že je uklidní, ať neblbnou s nějakou „krizí“, a nikoliv že budou plácat takové bláboly jako „podpora spotřebitelské poptávky na dluh“, „potřebujeme prorůstové opatření“ anebo dokonce zvyšovat daně.
(Psáno pro HN)
EU by měla zrušit zlatou medaili
Evropská unie by měla co nejdříve regulovat zlatou olympijskou medaili. Obsahuje totiž jen 1,34 procenta zlata. Sto až dvě stě úředníků z Bruselu by na tom mělo co nejrychleji začít pracovat. Aby se ještě do konce olympiády stihla medaile zakázat. Povýšit na její místo by se mohla medaile bramborová. Ocenilo by se symbolicky i zemědělství a naše úrodná zem. Evropská unie by tím navázala na své předešlé kroky. Zakázala prachobyčejné žárovky. Chce si posvítit na plýtvání energií u našich malých kávovarů. Režim standby taky prý něco stojí. EU již zakázala dětem bez dozoru nafukovat balonky a troubit na frkačky. Ani sušené švestky již nesmějí být brány jako vylepšovák funkce našich střev. Pamatuji si, jak mi klient říkal, že i při smažení řízků vznikne více zplodin, než co má jeho továrna jako limit podle nařízení EU. I naše slípky mají již předepsané velikosti klecí. Existovala i směrnice pro pěstování banánů a okurek, aby nebyly příliš křivé. Abyste neměli v krámech znetvořené ovoce. Teď by měla být na řadě zlatá medaile. Nedá se nic dělat. Na víc zlata stejně nejsou peníze, povyšme brambory.
Pozdrav z Číny: Luxusní investice nejsou pro zlatokopky
Zlatokopky si pravidelně nechávají od frajerů zaplatit vuittonky. Dříve či později pak oplácejí kopačkami. Rozum do hrsti, chlapi – Vuitton ano, ale investujme přímo do něj. Jsem teď v Číně a v kdejakém Zapadákově (jasně, ta města jsou větší než Praha) mají pravý Vuitton nebo i Gucci obchod. Třeba tady taky jednou bude recese, kdo ví, ale s trendem to podle mě nepohne: do roku 2020 bude Čína trhem číslo 1 pro luxusní zboží. Ve více než 300 městech budou žít lidé s příjmy jako nyní v Šanghaji. Jelikož většina luxusních firem je z Evropy, je to pro nás dobrá zpráva. Na prodeji luxusu do Číny a Asie vůbec se dá vydělat kupa peněz. Louis Vuitton je v Číně nejpopulárnější. Jeho akcie nesou teď dividendu kolem 2,5 procenta ročně. PPR, vlastník značek Gucci nebo Yves Saint Laurent, má také pěknou dividendu (3,7 %) a navzdory recesi dokáže navyšovat marži (za pět let 11 % navíc k marži). Hugo Boss vypadá také lákavě – pěkná dividenda (4,1 %) i zisková marže (15,5 %). Dokonce i Řekové mají vlastní a v Asii celkem úspěšnou značku Folli Follie – byť ano, Vuitton to není… Do luxusu se dá investovat i přes podnikové dluhopisy. Všechno je prostě lepší než to dát zlatokopkám. Ty pošlete do…
http://ekonomika.idnes.cz/analyza-cinu-ceka-recese-0w5-/eko-zahranicni.aspx?c=A120730_132821_eko-zahranicni_spi
Srdečné pozdravy z cesty po Asii
Na tomhle světě je 7 miliard lidí. 2 miliardy řeší, kde budou spát a co budou jíst. Další 2 miliardy jestli někdy budou mít vlastní bydlení. Další 2 jestli si někdy koupí aspoň motorku. Zbylá 1 miliarda mluví o krizi...
Než vám zkrachuje vaše hospoda
Končí jedna velká tradice. 2003: Z toho, co se vypilo, bylo 55 % pivo v hospodě, 45 % lahváč z krámu. 2011: 46 % v hospodě, 54 % lahváč nebo plech... Řada hospodských to odnese. Proč? Tak zaprvé, vytočené pivo v hospodách prodávané ze sudů loni meziročně kleslo o 2,3 %, předloni o 5,9 %. A tak se změnil poměr mezi vypitým pivem koupeným v krámě a točeným v neprospěch hospodských. Nezmůžou s tím nic. Stalo se tak třeba v Německu nebo v Británii. Zadruhé, na pivním trhu je vidět růst jen u ovocného piva (meziroční růst výstavu +127 %), PET lahví (+121 %), lehkých piv (+95 %), plechovek (+23 %) a speciálních ležáků (+19 %) – nic z toho neznamená větší tržby pro hospodské. Za třetí, tržby v sektoru jsou nyní stále 12,5 % pod úrovní 2005 (očištěno o inflaci). Do toho jsou ceny ve srovnání se světem velmi nízké, na 60 procentech běžné úrovně EU. Přesycený trh nedovolí firmám zdražit. Něco se musí stát... shrnuto, trh projde drsnou očistou. P. S. Ve středověku hospoda sloužila i k zásobování obyvatel, lidé si u šenkýře kupovali sůl, koření nebo i maso... Třeba to k tomu jednou také dospěje.
http://ekonom.ihned.cz/c1-56510260-cesi-prestavaji-chodit-do-hospody
Rozjedete auto se zataženou ruční brzdou?
Zkoušeli jste se někdy rozjet autem na plný plyn se zataženou ruční brzdou? Na vysoké jsem to svedl. Měl jsem škodu 105. Teď bych to fakt už nepokoušel. Politici jako by stále řídili ty staré plechovky. Politik na jednu stranu šlape na plyn a leje do bankovního sektoru přes Evropskou centrální banku bilion euro levných peněz. Na stranu druhou úplně ten samý politik tahá za ruční brzdu, když: (1) zvyšuje daně (2) fondy nutí cpát peníze do státních dluhopisů (3) radikálně zpřísnil požadavky na rezervní kapitál pro banky, pokud chtějí úvěrovat (tohle není nářek bankéře, ale upozornění ekonoma, že to nemá logiku, když chci nastartovat hospodářství). Výsledek: Úvěrování podniků zpomalilo. Banky si peníze uložily zpátky u Evropské centrální banky. Odpadky z bank jsou na bilancích centrálních bank, vesměs německé Bundesbanky. Daňový poplatník to dostal vyúčtováno. Politici kroutí hlavou, že ekonomiky nerostou, a kecají o prorůstových opatřeních. Když auto zkusíte rozjet se zataženou ruční brzdou, začne to nejdřív hodně smrdět. A pak už je to na osudu.
Tak jde čas - mýdlová opera o Eurozóně
"Řecko nebude potřebovat zahraniční pomoc a se svými problémy je schopno si poradit samo." Guvernér řecké centrální banky Jorgos Provopulos, Financial Times Deutschland, 8. Března 2010.
"Řecko požádalo o aktivaci mezinárodní pomoci. Je to nevyhnutelné." Řecký premiér Jorgos Papandreu, tisková konference, 23. dubna 2010.
"Rád bych sdělil, že portugalská vláda nebude žádat o žádnou pomoc nebo finanční podporu, a to z jednoho důvodu, není to nutné." Portugalský premiér José Sócrates, zpráva ČTK z 11. ledna 2011.
"Vláda se rozhodla požádat Evropskou komisi o finanční pomoc." Portugalský premiér José Sócrates, zpráva ČTK z 6. dubna 2011.
"Absolutně vylučuji, že by Španělsko spadlo do stejné situace jako Portugalsko a Řecko." Španělská ministryně financí Elena Salgado, agentura Bloomberg, 7. Dubna 2011.
"Španělsko požádalo o evropské finanční prostředky na rekapitalizaci bank, které to potřebují." Španělský ministr hospodářství Luis De Guindos, tisková konference, 9. června 2012.
'Itálie není v bodě, kdy by potřebovala finanční pomoc." Italský premiér Mario Monti, debata po přednášce pro Petersonův institutu pro mezinárodní hospodářství v USA, 9. února 2012.
Pokračování příště.
Neznámá neznámá nám teprve ukáže + Run na banky v grafech
Masa dříve zaslepených politiků, „analytiků“ a „ekonomů“ již mluví o odchodu Řecka z eura. To je pozitivní zpráva. Neboť už to vědí všichni. Proto dopad problémů Řecka sám o sobě nebude nijak velký. Ať už se tam bude platit eurem nebo ne. Dá se na ty varianty vývoje, byť pro Řeky drsné, připravit. Je to známá neznámá. Horší jsou nečekané věci. Něco jako neznámé neznámé – ty dopředu nevíte a přicházejí jako šok. Třeba když padli v Americe Lehman Brothers. Karel Čapek ve fejetonu z roku 1936 popisoval, jak se tehdy v Československu diskutovalo hodně o šnytu. Pro příznivce citronády, šnyt jest trochu piva a hodně pěny k tomu. Tehdy šlo o boj hostinců s pivovary. Šenkýři hrozili, že zruší šnyty, jelikož prý na nich prodělávají. A že budou prodávat jen pivo do poslední kapky odměřené jako chemikálie ve zkumavce. Fakt nicotný problém proti tomu, že o tři roky později přišla válka. Netvrdím, že teď přijde také válka. Tvrdím, že přijde něco, co bude drsné a nečekané, oproti čemuž jsou debaty o Řecku něco jako hádka nad šnytem. Až tahle neznámá neznámá ukáže, jak akceschopný, či impotentní je Homer (=HOllande + MERkelová). Škoda, že nic jiného je k radikálnímu řezu dříve vyprovokovat nemůže. Na to jsou příliš zaslepení Řeckem… A nejen oni…
PS
Run na banky v grafech
http://byznys.ihned.cz/c1-55906410-rekove-vybiraji-nemecke-penize
Vondráček papouškuje Lavrova, Babiš štve "naše lidi" proti uprchlíkům. Kreml tleská
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
